Sdílený virtuální prostor
Než se vrhnu na vyprávění o našich prvních dnech na pláži s černým sopečným pískem, musím se ještě na chvíli vrátit k létání. Nikdy jsem nebyla nějakým extra nadšencem, ale zdá se mi, že s tím, jak létá čím dál více lidí, mě to celé štve ještě víc. A teď nemyslím bezpečnostní…
To, že jsem si jako destinaci naší květnové dovolené vybrala právě Santorini, má na svědomí hned několik lidí.
Ranní metro z Černého Mostu do centra Prahy bývá obvykle dost zaplněné cestujícími, kteří spěchají do práce. Nemyslím, že by se do kanceláří, za pulty obchodů či kamkoli jinam až tak těšili, ale nějak se holt člověk živit musí.
„To jste trefil přesně,“ pokývala majitelka penzionu hlavou s posmutnělým úsměvem v reakci na mou poznámku, že u nás se úspěch neodpouští. Pak rychle dopila svou desetiminutovou limonádu a s omluvou odkvačila za dalšími povinnostmi.
Při cestování příměstskými autobusy z okraje Prahy je třeba dodržovat pár jednoduchých pravidel. Nic složitého, nastupuje se pouze předními dveřmi u řidiče, kterému ukážete jízdenku nebo si ji u něj prostě koupíte.
A jsem rád, že hodně mladých už netuší o co jde. I naše dějiny se totiž nepsali u nás 17. listopadu, ale především v tehdejším východním Německu 9. listopadu 1989.
Tuhle ženu v pražském metru není možno přehlédnout. Upozorňuje na sebe nejen obrovskou kabelou světlemodré svítivé barvy, ale též porušováním všech možných psaných i nepsaných regulí.
Každý poutník, ať jde odkudkoliv na Camino, ve finále dojde na jedno místo. Jmenuje se Plaza di Obrador. Velké náměstí před katedrálou. A tam zůstane stát, sedět či ležet. Protože se právě stal tím správným „peregrino“ di Santiago.
Je tomu dávno, co žil Člověk, který byl ukřižován proto, že velmi miloval a byl velmi milován.A je zvláštní, že jsem ho včera třikrát potkal.Poprvé žádal strážníka, aby nezavíral do vězení prostitutku; podruhé pil víno s jedním vyděděncem; a potřetí se utkal v chrámu na pěsti s pořadatelem zápasu. Chalíl…
Hoci sme si my „dolniaci“ na Slovensku zvykli na vianočný čas bez snehu, ten lisabonský bol predsa len iný. Cez deň je tu príjemne, často aj viac ako 15 stupňov a aj večer sa dá sedieť vonku. Napríklad v bare Rooftop na strešnej terase hotela… Je tma. Krásna Maria Dolores…