Letní Hinterstoder s Vendou

„Pojď, ať to stihneme!“
„Mami, a proč nás zavřou?“
„Nás ne, lanovku zavřou. Pojď už!“
„Trochu jsem si počůral botu, nevadí?“
„Nevadí, pojď!!!“

Každá opakovaná pobídka směrem k mému synovi nadmíru zatěžuje můj nervový systém. A to i na cestách! Vlastně hlavně tam. Chci totiž všechno vidět, všude být, všechno zažít. Když jsem v „době před Vašíkem“ měla před sebou rozhlednu, vylezla jsem na ní. Když bylo potřeba ujít 40 kilometrů, ušla jsem je. Když bylo potřeba přenocovat na mraze, přenocovala jsem. S Vašíkem mi nezbývá než pochopit, že každá vyhlídka je krásná i zespoda a všechny kilometry světa tady budou i zítra. Najít nový pohled na cestování se celé čtyři roky, kdy je tu s námi, poctivě učím. Někdy to jde samo, jindy vůbec.

Často pak zoufale brouzdám online světem a sleduju všechny ty šťastné rodinky, ba dokonce jen svobodné maminy, jak s dětmi spokojeně projeli celý Vietnam nebo zrovna dobrovolničí v Austrálii. Ano, vím, že Facebook ani Instagram nejsou zrovna nejvěrnějším odrazem reality, ale sama jsem řadu skvělých výletů s Vendou zažila, takže vím, že to jde. Ne vždycky se ale zadaří. Jako třeba v rakouském Hinterstoderu, kde nebýt Vendy radostně hopkám po kopcích do tmy. Tentokrát stačilo k radosti jen trochu ubrat. Můj hlavní problém totiž není evidentně Venda, ale moje přehnané ambice.

Vzhůru nad Hinterstoder

Svojí urputnost jsem předvedla už na parkovišti v Hutterer Böden, kam jsme se dokroutili mnoha serpentinami. Jde o malé horské středisko, do kterého se dá dojet jak autem (po zaplacení poplatku € 13), tak přímo z městečka Hinterstoder i kabinovou lanovkou (dospělí nahoru/dolů € 20,50). Náš plán byl nahoře přespat, takže jsme potřebovali dostat na kopec i náš domeček na čtyřech kolech. Zatímco já se v každé zatáčce děsila pohledu dolů, Venda slastně usnul. Aby ne, když dopoledne vyšlápl pět set schodů v soutěsce Dr. Vogelgesang. Jenže má chudák urputnou matku, která musí vidět všechno! Teď momentálně jezero Schafkogelsee, které je dalších 450 výškových metrů nad námi. Tam už to autem nejde. Třískám vším možným, aby se Venda probudil a stihli jsme sedačkovou lanovku k jezeru. Tolik zdravého rozumu, abych věděla, že pěšky další výšlap nedá, mi naštěstí zůstalo. Tady ale mé uvědomění končí. Jako svéprávný rodič bych si přesně v tomhle okamžiku měla přiznat, že pro všeobecnou pohodu je třeba něco oželet. Přiznat si možná, smířit se – nikdy! Když ještě dvakrát něčím třísknu, třeba to všechno ještě stihneme…

Není malých ambicí

Rozespalého Vendu potěšila až informace, že pojedeme lanovkou. Mě potěšilo, že budeme mít nahoře celou hodinu času (mého muže nepotěšila cena lanovky Höss Expres € 16,50 za osobu nahoru/dolů, Venda naštěstí zdarma). Dostat se k jezeru nebylo, bohužel, mojí jedinou ambicí. Nahoře se dají podniknout vícedenní treky po dvoutisícových vrcholech (na které se snažím nemyslet) nebo kratší okruhy k vyhlídkám. To dám! A tak zatímco můj muž se synem radostně dovádějí u jezera, já se v potu tváře pachtím k vyhlídkové plošině Dachsteinblick. Dobře mi tak. Ale výhled fakt famózní! Rychle cvak, cvak a honem dolů. Ještě obejít jezero, taky smočit nohy. Fotka s Vendou, v pozadí hory, to je jasné! Úsměv, cvak. Pivo ve stánku? No, to vůbec, na to není čas. Hlavně stihnout lanovku. Uf, konečně to mám všechno za sebou… Smrdím potem a urputností. Vašík i Martin vypadají pohodově a šťastně. Moje vyhlídky jsou jim ukradené.

Večer si, pořád ještě smradlavá, prohlížím fotky a je mi trochu smutno. Ne z toho, že se nemůžu umýt, protože vody máme tak akorát na ranní kafe. Všechno to hezký jsem si nechala proklouznout ve snaze vidět a zažít všechno. A výsledek – byla jsem tam nahoře vůbec? Nechci se vymlouvat, ale myslím, že tuhle urputnost mám vrozenou. Za nepatrný krůček vpřed považuju alespoň to, že o ní vím. Snad se jí dokážu časem zbavit, ať můžu jednou taky pravdivě říkat: „Jó, tenkrát Hinterstoder, to byla pohodička.“

Praktické info pro zimní Hinterstoder

Přesto všechno mi kopce nad Hinterstoderem učarovaly. A rozhodně mají co nabídnout i v zimní sezóně. Za normální necovidové situace je tu v provozu malé lyžařské středisko – mapa areálu a ceny skipasů. Letos je ale všechno jinak. Podle dostupných informací spouštějí Rakušané provoz vleků sice 24. prosince, ale veškerá stravovací i ubytovací zařízení zůstanou uzavřená až do 6. ledna – podrobné info najdete tady. Hinterstoder je se svojí polohou cca 330 km od Prahy ideální pro jednodenní lyžovačku – aktuální informace o vstupu do Rakouska hledejte tady. Hinterstoder si ale rozhodně zaslouží víc, než jeden den, tak snad v lednu!!!

Další mé nevšední zážitky z cest najdete na Spolucestou.cz

4.5 2 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
4 měsíců před

Děkuju!
Až mi bylo trochu líto, že ty snímky nejsou větší!

Tomáš Vodvářka
Admin
4 měsíců před

Dík za tipy na cesty…..je to fajn vědět, kam se vydat.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial