Běsnění malých vládních stran v současné koalici připomíná něco jako neuspokojenou manželku, případně zadupávané ego dominantního samce.
„Starý známý mechanismus: zpochybnit novináře, označit otázku za podjatou, vytvořit dojem křivdy a své voliče ujistit, že problém není v odpovědi, ale v tom, kdo a jak se vůbec odvážil zeptat!“ Nejodpudivější na výpadu Radka Vondráčka (ANO) proti moderátorovi ČT Martinu Řezníčkovi v televizní debatě není ani tak ten klasický arogantní postoj, s nímž se politici…
Je po volbách, rukavičky mohou jít dolu. Už není potřeba se přetvařovat, co na srdci, to na jazyku. Našim voličům je to stejně fuk. Pojďme na tři věci, které nejvíce bijí do očí.
Já ho ani číst nebudu. A proč tedy? Je to určitě zase jenom cár pěkného papíru. Vzpomeňme na rok 2017 a tehdejší předvolební kampaň.
Nebo přinejmenším do tepláků? Tak by to prý umožňovala současná legislativa. Naši „vlastenci“ by ale dle mě uvítali spíše gulagy a šibenice.
A o tom to bohužel v podání dnešní opozice je. Nedivme se potom marastu, který tu dlouhodobě panuje, když stejně jednají i když jsou chvíli u moci.
O tom to celé přeci je. Fialova vláda nás ožebračila a současná opozice slibuje, že to napraví. A už je na to tak natěšená, že to dokonce slíbila i před krajskými volbami, byť musela vědět, že nevyhraje všude.
Hnutí ANO si polepšilo a zřejmě bude mít hejtmana v mnoha krajích. Určitě ve více, než doposud.
Nevím. Není to předčasné? Kolik už tady bylo obviněno politiků z různých stran politického spektra a většinou to vyšumělo do prázdna.
Hnutí ANO opustilo liberální frakci Renew Europe v Evropském parlamentu i evropskou stranu ALDE. Udělalo tak se slovy, že v nich by nemohli prosazovat svůj volební program.