Sdílený virtuální prostor
Příběh tří českých sirotků, kteří se několik měsíců v anonymitě sídliště starali sami o sobe, protože nechtěli do děcáku, se dotkl srdéček mnohých z nás. A tak lidé začali posílat peníze, obstarali i dočasnou pěstounku a vysněný laptop pro nejstaršího z oněch hrdinů všedního dne.
Člověk tak nějak pořád doufá, mám sen, že jednou i Rusko bude patřit k demokratickým národům, které se vzájemně ctí, spolupracují a berou se jako partneři. A pak zase přijde studená sprcha a je po snu.
Nebylo by Veličků a Vlasteneckých novin bez malých českých sviní.
Pan Radek Velička, který se presentuje jako novinář, zveřejnil na serveru Vlastenecké noviny svůj komentář k tragické události v Bohumíně, kde vlivem nejspíše rodinných rozporů uhořelo a zemřelo 11 lidí, včetně dětí.
„Jestliže doznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ – I. List Janův 1,9.
Když jsem tudy v pátek projížděl, opět se mi zanítilo básnické střevo:
Kniha „Revoluce“ od Jakuba Trpiše je nepochybně ojedinělým počinem na literární scéně letošního roku. I když je jí možné zařadit jako žánr sci-fi, je její podstata mrazivě realistická a dnešní.
Tak další porce, odposlechnuta, vyhledaná, vyčtená. Pro pobavení.
Snad všechny z nás vzal za srdce příběh malíře Vincenta van Gogha, kterého by dnes někteří měli nejspíš za lúzra, to jest podivné individuum, které si neumí vydělat na „slušné“ živobytí a psychicky je na tom kdo ví jak… a pak se ukáže, že to byl snad až génius. Jeho…