Život někdy stojí za houby.
Když jsem otevřel Grunt ve Zlíně byl jsem vděčný za každého zákazníka. Hned od začátku mi tam začal chodit velmi sympatický pár starších lidí.
Ona elegantní, příjemná dáma a pan ředitel v penzi. Často si koupili třeba celý filet Lososa a pán vždycky říkal:
„Ať si to ještě užiju pane, víte já mám 86 let, ale chci ještě chvilku žít na plno.“
A pak mi líčili jak museli prodat svůj dům jednomu miliardáři, aby zaplatili dceřiny dluhy z podnikání a který, až se ženou zemřou, tak ho pan miliardář zboří a postaví tam činžák.
„Ale až s Květuškou umřeme pane!!! Až po smrti! Máme tam ve smlouvě zaručeno dožití a já ho hodlám pěkně rozčílit , rozhodl jsem se, že hned tak neumřu!“
A víte co pane Vlk??? Já jsem si za ty prachy, co mi zbyly za dům, koupil zánovní Súvéčko a teď s ním řádím po okreskách a jezdím hrozně rychle pane!
Rychle a zásadně s otevřeným okýnkem. Víte…… abych cítil ten ostrý vzduch, abych prostě cítil, že ještě žiju.! Mně se prostě ještě nechce umřít a tak jezdím strašně rychle, aby si mě ta smrt nevšimla.
Víte já jsem takový rychlý Olda.“ Rozesmál se pán.
A tuhle historku mi pan Olda vyprávěl pokaždé, když přišel na nákup a paní Květuška tam jen za ním stála a laskavě a shovívavě se umívala a měla takové moudré modré oči, které dopřávaly manželovi tu rychlou jízdu a víru, že ujede i samotné smrti.
A pak jednou paní Květuška přišla sama, že manželovi není dobře a dívala se na mě těma laskavýma modrýma očima a řekla.
„Víte já jsem Vám chtěla poděkovat, že vždycky vyslechnete to manželovo vychloubání. Víte on je velmi vážně nemocen, má akutní Leukémii a moc času už mu nezbývá.“
A tak chodili, nakupovali Lososa a malinový sirup a chleba od Zetíka a máslo z farmy a pán mi vyprávěl, jak jezdí strašně rychle, rychleji než smrt a pak v záři najednou přestali chodit úplně.
A já měl trochu strach, co se s panem Oldou a paní Květuškou stalo v téhle smutné době.
A teď ve čtvrtek paní Květuška přišla sama na nákup a já hledal rychle roušku, protože jsem zrovna jedl jabko a ona mi říká:
„Kvůli mně nemusíte, já už to mám pane Vlk za sebou! A pak mi vyprávěla jak s panem Oldou dostali oba dva Covid a skončili v nemocnici a paní Květuška měla čtrnáct dnů velké horečky a rvala se o život a vyhrála.
Ale ………….ale pan Olda, co jezdil rychleji než smrt ve svém Súvéčku, s tou přesilou Leukemie a Covidu svůj poslední závod prohrál.
A já tam stál a díval se přes ten pult na tu starou smutnou paní s těma laskavýma očima zalitýma slzami a nevěděl, co dělat. Jestli prostě mám ten pult oběhnout a prostě ji obejmout, nebo ji aspoň vzít za ruku, ale víte, jak my chlapi jsme prostě v těchhle věcech nemotorní a neobratní a tak jsem se jen pár neobratnými slovy snažil vyjádřit , jak moc je mi to líto a ………….. a paní Květuška viděla jak moc mě to seklo a tak se jen tiše usmála a řekla:
„A víte, to se asi ten náš miliardář brzo svého domu dočká, protože když už teď nejezdím s Oldou tak hodně rychle, smrt si mě určitě za chvíli všimne a já půjdu za ním.
Ale to nevadí pane Vlk. Aspoň budeme zase spolu. On byl pro mě vším.“ A s laskavým úsměvem odešla.
A víte co………..já tam ještě dlouho stál a hleděl tupě do zdi a bylo to tak dojemný, že jsem sám měl co dělat, abych neronil slzy do stovek a dvoustovek otevřené kasy a dýchal jsem jak parní lokomotiva……………………..
Tak snad mají v tom nebi taky Súvéčka a taky pěkné asfaltové cesty a ostrý vzduch pane Oldo, moc na Vás myslím.
Davide, hezky odpozorováno 🙂 a ani mi to nakonec nepřipadá tolik smutný, mohlo by to být mnohem horší. A skvěle skrytá reklama na ňamky z Gruntu (losos!) 😀 . Neboj, vtipkuju jen tady, na IDnesu by se toho ještě mohl nějakej horlivec vážně chytit :-/
😀 celý můj život je reklama na Grunt
🙂
Převzít tenkrát Grunt v UH byl ten nejlepší nápad, který vaši rodinu napadl. Pamatuji jak jsi váhal, Davide, nemohl jsi vědět, že ti zavřou koupelny a ukázalo se to jako velmi správné rozhodnutí.
Škoda té kočičí kavárny, určitě by její provoz byl moc příjemný, jak pro lidi tak pro vaši rodinu.
Máš pravdu, víš já hlavně jak stárnu, tak jsem rád , že máme něco co má trošku i takový morální přesah. Prodej stavebních materiálů je jen nemilosrdná řežba, kde není místo na lidské příběhy. V Gruntu se dají krásně páchat malé dobré skutky a společně s dodavateli se snažit přinést lidem opravdu lepší a nezávadné jídlo. Díky jeho kupování a prodávání podporujeme naši přírodu, ozdravujeme naši krajinu, pomáháme rodinným firmám, které se živí poctivou prací a děláme i něco pro sebe ,že do sebe nerveme svinstva. Baví mě to a lidi kolem mě jsou tak báječní ,živí a barevní. Je… Číst vice »
Skvělý lidský příběh, Davide. Měj krásný den
Děkuju Honzo,pořád čekám ,že přijdeš na Větrník a povíš mi ten svůj 🙂
No, to jsem taky zvědavý. Delší čas jsem byl mimo kvůli Covidu a od té doby prakticky pořád dřepím na home office. Manželčiny koláče jsou sice dokonalé, ale ona větrníky nedělá.
Davide, tohle je lidský až by jeden brečel.
Ahoj Tome je to opravdu z 90% autentické, jen jsem to trochu učesal. Tihle lidi mně strašně psychicky pomohli ze začátku kdy jsem v Zlíně začínal a byli na mě vždy velmi milí a musím přiznat, že když mi paní řekla ,že manžel zemřel strašně mě to vzalo.