Promiň, ty krávo!

Ztuhla s vidličkou na půli cesty od talíře ke svým drobným ústům. Vykulila na mě blankytně modré oči a nevěřícně se otázala: „To jako myslíte mě?“

Ale abych nezačínal od prostředka. Mám jeden problém. Takové vnitřní dilema, které čas od času řeším a tuším, že ho nikdy nevyřeším. Miluju zvířata, to tady o mně asi leckdo ví, a navzdory tomu je pojídám. Tedy některá z nich.

Tak třeba kočky obdivuji pro jejich krásu, eleganci a hlavně svébytnost a samostatnost. Svým chováním jakoby říkaly: „Člověče, nech mě dělat vše, co se mi zlíbí a já ti za to oplatím stejnou mincí. Krm mě, hlaď mě, opatruj mě, jak nejlíp umíš. A já, když budu zrovna chtít, tak tě potěším svou náklonností.“

Psů si pro změnu vážím pro jejich oddanost vůči svým pánům. Tihle tvorové na nás upírají oči, ze kterých můžeme vyčíst: „Panáčku, vymez mi moje místo ve své lidské smečce. Přesně mi ukaž, jaké mám povinnosti a jaká práva, sděl mi, koho musím poslouchat a nad kým mohu mít navrch. Pak ti budu šťastně sloužit až do roztrhání těla.“

Koní si vážím proto, jak po staletí tvrdě a bez odporu dřeli po boku hospodářů. Dnes je nahradily stroje, je to sice praktické a jednodušší, ale přijde mi to trochu škoda.

Krávy. Podívali jste se někdy zblízka kravce do očí? Já ano a viděl jsem v nich moudrost a klid. O čem asi taková kráva přemýšlí, když pomaličku přežvykuje v chlévě? Možná bychom se divili, kdybychom znali odpověď na tuto otázku. Říká se, že krávy jsou inteligentnější než koně.

A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Od ovcí, které nejsou zdaleka tak hloupé, jak se o nich říká. Přes nejrůznější šelmy, které musejí vynaložit veškerý svůj um a strategické dovednosti, aby si dokázaly ulovit potravu. Až třeba ke včelám a mravencům, jejichž společenský řád by jim mohlo lidstvo závidět.

Některá z těch zvířat jím a své dilema nedokážu vyřešit jako vegetariáni, protože bych tím na predátorství člověka vůči zbytku tvorstva nic nezměnil. A taky proto, že mě příroda pasovala do role všežravce, maso zařadila na můj jídelníček a postarala se o to, že mi chutná. A tak se občas těm tvorům aspoň v duchu omlouvám, i když vím, že je to pouhé plané gesto a není jim to nic platné.

Dnes jsem měl k obědu hovězí na houbách a náhodou si ke mně přisedla kolegyně, kterou znám jen od vidění. Měl jsem plnou hlavu práce, a jak jsem byl zamyšlený, omylem jsem tu omluvnou myšlenku vyslovil polohlasně: „Promiň, ty krávo…“ Své faux pas jsem si sice uvědomil okamžitě, druhou polovinu věty „…že tě tady požírám,“ jsem už nevyslovil, ale bylo pozdě. Kolegyně ztuhla s vidličkou na půli cesty od talíře ke svým drobným ústům. Vykulila na mě blankytně modré oči a nevěřícně se otázala: „To jako myslíte mě?“ Pak pevně sevřela vidličku a nůž do pěstí, bojovně je vztyčila kolmo vzhůru po stranách talíře a zabodla do mě svůj pohled.

Nezbylo mi než s pravdou ven. Má věta by byla neomluvitelná, kdybych se té dámě okamžitě nesvěřil se svou láskou ke zvířatům a se svým životním dilematem. Mluvil jsem dost nervózně, ale s každou mou další větou z ní vyprchávala zloba. Její výraz se postupně měnil na směs pobavení a zamyšlení.

Když jsem konečně zmlknul, tak si ta modrooká ženuška povzdechla: „Víte, já to mám vlastně úplně stejně. Doma mám krásného vlčáka, dva křečky a na zahrádku se mi věčně slétají ptáci k plnému krmítku. Nevěřil byste, jak mě ten pes poslouchá na slovo a venku hlídá, aby si ke mně nikdo nic nedovolil. S křečky dokáže být zábava, že vůbec nepotřebuju televizi a ti ptáci venku pokaždé nenápadně čekají, než jim nasypu novou porci. A vidíte, tady se taky vesele láduju masem.“

Nakonec se zamyslela a v očích jí bleskly šibalské plamínky. Pohlédla na svou nedojedenou porci a s vážnou tváří pravila: „Promiň, ty vole!“

Subscribe
Upozornit na
guest

8 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Melišová
10 měsíců před

Pobavilo 😃 Ja som si raz takou sms vyrobila nechtiac problém, omylom som zaslala niekam kam som nemala, odvtedy si dávam dobrý pozor.

Jana Melišová
10 měsíců před
Reply to  Jan Pražák

Tak susedka sa iste potešila, ja som tou krávou omylom nazvala švagrinu a ona mi to potom vrátila lebo je pomstychtivá…. ale to už bolo dávno.

Ján Šik
10 měsíců před

Máš krásné oči, jako kráva, pravil jsem. Tys ale kůň, Honzo. To je autentický rozhovor, který jsem vedl, když mi bylo dvacet. Další detaily raději nesděluji. Ale myslel jsem to fakt dobře. Měj se hezky, Honzo, připomněl jsi mi dnes, asi doživotně, zmiňovanou epizodu mého života

Tomáš Vodvářka
Admin
10 měsíců před

Hezky napsáno, ty vole….

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial