Židovský humor XLV

Po delším čase sebrané vtipy národa, vyvoleného Hospodinem, aby mimo jiné ukázal, že vedle utrpení  i humor je součástí jeho identity.

Privoz, trh v Oděse. U stánku stojí prodavačka s telefonem u ucha, na pultu leží spodní prádlo, kalhoty, punčocháče:
– Sára, zbláznila ses? Jak jsi to mohla udělat? Vážně? Kolikrát jsem ti to říkala! Obě části trigonometrické rovnice nelze redukovat funkcí obsahující neznámou! Ty snad ani nejsi naše! Vzpamatuj se nebo tě necháme pokřtít!!!    

Samuelovi, mladíkovi dosud zvyklému na luxusní služby mamahotelu, zazvoní první den po líbánkách v kanceláři telefon. Volá novomanželka:
„Budeš jíst dnes večer doma, Same?“
„Rád bych, co je na výběr?“
„Ano, nebo ne.“

Bankéř Strauss provází svého přítele po svém novém domě:
„Tady mám pracovnu, vedle ní mám malou ložnici, tady je salón a hned další dveře jsou do jídelny, kde může stolovat – nedej Ha šem – až 50 osob.“

K bohatému bankéři přijde s prosbou o podporu šnorer a vypráví mu o své nouzi: „Nedovedete si představit, jak špatně se mi daří. Ztratil jsem veškerý majetek, pak mi zemřela žena a nechala mne tu s pěti dětmi bez kousku chleba. Ale to by nebylo tak strašné, kdyby byly aspoň zdravé. Jenže nejstarší má záškrt a já nemám ani na doktora. Druhý včera spadl ze schodů a polámal si obě nohy. A teď křičí bolestí. A ten třetí, no co vám mám povídat, ten třetí….“
Bankéř je hluboce dojat a v očích má slzy. Zatímco šnorer pokračuje ve svých nářcích, zavolá si sluhu a vece:“ Hans, vyhoďte ho ven, než mi nad ním pukne srdce…“

Kohn je už v pokročilém věku, a tak jednoho dne místo do kavárny zamíří k notáři Eisnerovi. Protože nemá děti, diktuje mu tento text závěti: „Odkazuji veškerý majetek své ženě Rivce…, ale jen pod podmínkou, že se znovu vdá. Jinak nedostane nic.“
„To je ale zvláštní podmínka,“ zvedne JUDr. Eisner oči od papíru. „Jaký to má smysl?“
„Docela jednoduchý,“ přimhouří Kohn oči. „Chci, aby aspoň jeden člověk hořce litoval, že jsem odešel z tohoto světa…“

Paní Sára Gurfinkelová se pochlubila všem hostům, kteří se sešli v jejím uměleckém salónu, se svými milenci.
„Já jsem před svatbou Nathanovi otevřeně pověděla o všech svých předchozích láskách. Nechtěla jsem, aby na začátku našeho manželství zůstaly nějaké tajnosti.“
Hosté, kteří paní Sáru dobře znají a vědí leccos i o jejím soukromém životě, se předhánějí s výkřiky obdivu.
„Jaká neobvyklá odvaha…!“
„Jaká opravdová upřímnost…!“
„Jak úžasná paměť…!“

„Rabi, mé manželství je v troskách. Skutečně nevím, jak dál,“ zoufá si mladý muž.
„Poslouchaj, Jeitteles, vydržet v manželství není jen tak. Jste spolu sotva rok, tak tomu dej šanci. Nauč se své ženě naslouchat.“
Jeitteles to tedy zkusí. Následující měsíce manželce trpělivě naslouchá a po půl roce se zcela vyčerpán objeví znovu u rabína. Ten ho vyslechne a povídá: „Jeitteles, vrať se klidně domů a od nynějška ber vážně jen ta slova, která tvá žena nevysloví…

Chudý student Rabinovič se rozhodne pojíst v jedné z lepších vídeňských restaurací. U číšníka objedná polévku, rohlík a pivo. Pojí, popije a znovu si objedná polévku, rohlík a pivo. A nakonec totéž do třetice. Poté kývne na vrchního a spustí: „Měl jsem polévku, rohlík a pivo, polévku, rohlík a pivo, polévku, roh…“ Vrchní jej přeruší: „Netřeba opakovat, slyším dobře, jedna polévka, rohlík a pivo dělá přesně osm padesát.“

Jednou se Rus, Američan a Žid ostře pohádali o geopolitických otázkách.
Náhle se jim zjevil anděl a řekl:
– Bůh vám posílá své požehnání. Vyslovte jedno přání pro celý svět a Všemohoucí přání splní.
Američan:
– Ať už nikdy neexistuje komunismus!
Rus:
– Ať už nikdy neexistuje fašismus!
Žid:
– Opravdu dokážete obě přání splnit?
Bůh:
– Rozhodně! Já jsem Bůh!
Žid:
– Pak si dám šálek kávy, prosím.

Abraham se jednou v neděli odpoledne opaloval na zahradě, když vedle něj přistál létající talíř. Z něj vystoupila zelená postavička, přistoupila k Abrahamovi, ukázala na něj dlouhý, prstem a řekla:
„Vezmi mě ke svému vůdci!“
„To nejde,“ odpoví Abraham. „Hetty je s vnoučaty v Bournemouthu.“

Syn odjíždí studovat na univerzitu a otec mu klade na srdce: „Synu, jedno mi slib, v žádném případě si neber šikse!“ Syn slíbí, ale během studií potká nežidovskou dívku, zamiluje se a aby se mohli vzít, dívka konvertuje. Po svatbě volá otec synovi: „Tak co, půjdeme v sobotu na golf?“
„Ale tati, o šabatu nemůžeme jít hrát golf, moje žena říká, že to Tóra zakazuje!“
„Vidíš, vidíš, já Ti říkal, ať si nebereš šikse!“

Inzerát na bráně hřbitova:
„Prodám málo používaný náhrobní kámen. Zvlášť vhodný pro rodinu s příjmením Kohn!

Naomi přivedla Petra poprvé na večeři k rodičům.
„Podívej, Petře,“ říká Moše, „vypadáš jako skvělý člověk a chápu, proč se do tebe naše Naomi zamilovala. Ale musíš pochopit, že chceme, aby si Naomi vzala židovského chlapce. Neber si to, prosím, osobně, ale je to naše podmínka.“
„To plně chápu, pane. Proto jsem Naomi řekl, že jsem ochoten konvertovat k judaismu. Kdybych to udělal, dal byste nám pak své požehnání?“
„Pak ano.“
Během následujících dvanácti měsíců se Petr nechal obřezat, vstoupil do stejné synagogy, chodil na hodiny hebrejštiny, navštěvoval šábesové bohoslužby, a nakonec podnikl šestitýdenní cestu do Izraele. Když se však vrátil, aby začal chystat svatbu, zjistil, že láska Naomi k němu se vytratila.
„Moše,“ říká Petr zcela zdrceně, „souhlasil jsem, že konvertuji a stanu se skutečným Židem – a to jsem udělal. Nechal jsem se obřezat, pravidelně navštěvuji šábesové bohoslužby a umím mluvit hebrejsky jako nikdo jiný. Znám všechny židovské zvyky a umím vyprávět báječné židovské vtipy. Jsem menš, ale Naomi mě nechce. Co mám proboha dělat?“
„Vezmi si šiksu jako všichni ostatní židovští chlapci,“ odpoví Moše.

Finanční magnát Salomon Katz byl nalezen bez známek života v bytě krásné Rebeky Goldbergové. Při policejním vyšetřování Rebeka popsala detailně průběh jejich vztahu, který se ten den uzavřel. Citujeme z její výpovědi:
„Pan Salomon Katz si ke mně před čtyřmi dny přisedl v kavárně a zeptal se, jestli mě může pohladit po vlasech. Že mi za to dá 50 eur. Tak jsem svolila.
Příštího dne přišel znovu a ptal se, jestli by za 100 eur mohl dostat jednu kadeř mých vlasů. Souhlasila jsem a proužek vlasů si ustřihla.
Včera mě opět vyhledal a nabídl mi 500 eur za polibek. Tak jsem tedy také přikývla.
A dnes se objevil počtvrté a povídá: ‚Rebeko, moje nejdražší, nemohu bez tebe žít. Oddáš se mi za 1000 eur?‘
Tak jsem mu ve vší úctě poctivě odpověděla: Dobře, můj drahý Salomone, ale přiznám se, že moje běžná cena je 20 eur. A v tu chvíli ho trefil šlak! „

A na závěr spíše než vtip:  Říká moudrý rabín Židovi, který se dělá okázale skromným: „Nedělej se tak malý, vždyť nejsi tak velký. Tak shavua tov

Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
15 dní před

I když tentokrát mezi nimi není žádný z těch, které jsem vymyslel nebo formuloval, stejně jsou zas fajn! A jednu doušku: pro obrat nedej Ha šem (který má v češtině roztomilou paralelu chraňpámbu) existuje v jidiš půvabné vyjádření slůvkem cholile. Původně hebrejským, užitým už v Berešit, doslovně: „Kéž je to daleko!“ (míněno daleko od nás). A příklad v jiném vtipu:: Židovští atentátníci chystali atentát na Adolfa Hitlera. Zjistili si jeho plánovanou trasu a itinerář, a ozbrojeni revolvery a pumou číhali na vytipovaném místě. Leč padla určená hodina, a Hitler nikde! Čekali ještě deset minut, ještě půlhodinu, ještě hodinu, a furt… Číst vice »

Vladimír T. Gottwald
15 dní před

V bezmyšlenkovém hovoru

Počestné dámy tři parkem jdou,
rozmluva líně se vlekla:
– Vše, co jsem zažila před svatbou,
já, prosím, mužovi řekla. –

– Já bych té kuráže neměla –
mínila druhá z těch paní.
Třetí se lehounce zachvěla:
– A já té paměti ani. –

(J. S. Machar, Satirikon, 1904)

comment image

jana melišová
18 dní před

Milujem židovský humor, pobavilo, ďakujem.

Soňa Bulbeck
19 dní před

Ako vždy pobavilo…

Hana
Hana
19 dní před

😀😀😀

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial