Pocta nejen Vincentovi
Toho vášnivého malíře jsem měla vždycky ráda. Jak jsem si přečetla knížku Žízeň po životě, skvěle napsaný román, který vznikl díky korespondenci malíře s jeho bratrem. A jedné snad sestřenici, která dopisy zveřejnila, a podnítila tak zájem o malířovo dílo. Až po jeho smrti, jak už to tak u géniů bývá, že jsou doceněni až dalšími generacemi.
To samé Paul Gauguin, v jednu chvíli spojenec, ale to soužití dvou výrazných mužských individualit nemůže dlouhodoběji fungovat. Paul utíká do Bretaně, a pak se pokouší o návrat do ráje, tam daleko na Tahiti, kde vytvoří jedinečné dílo.
Oba divoši jsou tu stále s námi prostřednictvím svých obrazů, a jak je znám, tak jim nemůže vadit, že jsou pro jednu ženu z budoucnosti inspirací při malování na kameny. Dokonce je teď vidím, jak se oba smějí pod vousy. 🙂 Miluju magický realismus, kdy se vše možné prolíná… a tak maluju ostošest. Už jich tu mám snad třicet, těch malůvek na oblých kamenech, které jsem někde našla, přitáhla domů, a teď jim dávám nový kabát… je to pro mě krásné dobrodružství.
Jsou nádherné.
Oba jsou skvělí…..