Židovský humor XL

Po delším čase zase nůše vtipů. Všechny jsou převzaty, neboť vymyslet vtip asi nejde, ty nové jsou dány konkrétní situací a jejím popisem. Tak jdeme na to.

Moskva, večírek židovské honorace se vstupným. Konverzuje se:
– Řekněte mi, co dělali vaši rodiče před revolucí?
– Moji rodiče měli továrnu. Ale ne tak velkou jako je závod Lichačova, jen malou továrničku…
– A vy?
– Moji rodiče měli statek, ale ne tak velký jako jsou kolchozy, jen takový malý stateček.
– A vy? Co dělali vaši rodiče před revolucí?
– Moji rodiče měli bordel, ale ne tak velký jako teď, jen takový malý bordýlek.

V anketě: „Co bych rád řekl panu Rotschildovi“, vyhrála odpověď: „Dobré ráno tati!“…

SSSR, 60. léta, velký nedostatek zboží, především potravin. V obchodě s potravinami visí inzerát „Hledá se skladník“. Přijde se Rus ucházet o práci – vysvětlí mu jeho povinnosti: vydávat maso, cukr, máslo a další základní potraviny.
– A plat? – ptá se uchazeč.
– 80 rublů.
– Zbláznili jste se? Za takové peníze dřít nebudu. A navíc finanční odpovědnost!
Přijde se ucházet o práci skladníka Žid. Také jemu vysvětlí náplň práce a sdělí výši platu.
– Cože? – vykřikne Žid udiveně, – za to ještě platíte penězi?

Baví se dva obchodníci s diamanty:
,,Kohn, já už je nějakou dobu sleduju a musim jim něco říct. Oni třeba prodávaj diamant za čtyři tisíce dolarů a nechaj se ukecat na tři.“
,,Naja, richtig…“
,,Tak proč teda neprodávaj za pět a nenechaj se ukecat na čtyři, co původně chtěj?“
,,Ale Tausig, to už by bylo neetické, vždyť je to křemen…“.

Mojše se vrátí ze školky a povídá matce:
„Mami rozhodl jsem se, že se ožením!“
„A koho sis vybral?
„Andreje.“
„No ale toho si nemůžeš vzít chlapče!“
„Ale já ho miluju, mami!“
„Kategoricky ti zakazuju vzít si Andreje!“
„Ale proč mami?“
„Ty si neuvědomuješ, že Andrej je Rus?“

– Mami, kup, prosím, to štěňátko!
– Nekoupím.
– Maminko, moc tě prosím!
– Řekla jsem, že ne! Prodej ho někomu jinému!

Sára si od Rózy půjčila peníze na plastickou operaci a Róza ji teď nemůže najít.

– Drahý Rabinoviči, promiňte, že jdu na návštěvu sám, ale nesehnali jsme hlídání. Hodili jsme si se ženou korunou, kdo zůstane s dětmi.
– Takže jste vyhrál?
– Ne, prohrál…

Slunečná, poklidná neděle v Golders Green. U bazénu spousta lidí. Najednou se ozve hlasité volání o pomoc:
„Oy Vey! Pomoc! Můj manžel, doktor, se topí!“

„Tak jsem slyšel, Roubíček, že se prej do krve pohádali s manželkou“                                                    „Na ja, to bylo kvůli dovolený, já jsem chtěl jet do Biarritzu“.                                                                      „No a jejich paní?“                                                                                                                                                                „Taky do Biarritzu.“

Nábožnému obchodníkovi Kohnovi se jednoho dne zjevil Bůh a řekl:
„Prodej obchod a peníze ulož do aktovky!“
Kohn tak učinil a večer, jen co usnul, znova se mu zjevil Bůh:
„Nasedni do vlaku a jeď do Monte Carla!“
Kohn se divil, ale poslechl. Třetí den do Monte Carla docestoval, a když si lehl a usínal, opět se mu zjevil Bůh:
„Běž do kasina a vlož vše, co máš v aktovce na číslo 18!!
Kohn udělal jak Bůh přikázal. Vyšla trojka, a tak vše samozřejmě prohrál. Večer, když usnul, Bůh se opět zjevil:
„Kohn, to jsme to posrali, co?“

David a Shira Sternovi dostali pozvání na svatbu, na kterou se jim vůbec nechtělo a už vůbec se jim nechtělo utrácet za drahý svatební dar.
„Stále máme ten stříbrný tác s monogramem, co jsme dostali k naší svatbě. Ani jednou jsme ho nepoužili. Stačilo by nechat odstranit monogram a nechat vyrýt nový,“ navrhla Shira
David souhlasil a vzal tác ke zlatníkovi. Ten pečlivě prohlédl tác, nakonec zavrtěl hlavou a řekl:
„Je mi líto, u tak tenkého tácu je to možné dělat maximálně pětkrát!“

Mojžíš se ptá rabína:
„Je pravda, že v roce 2030 bude velká válka a že to bude konec světa?“
– Žádný konec světa! Naopak, bude to spíše naprostý mír. Bude existovat pouze jedna země, Rusko, jehož hlavním městem bude Washington, a předsednictví se ujmou dva Číňané, Kohn a Blumenfeld.“

Jacob is staying at a London hotel and decides to phone his friend. He calls the operator and in broken English with a heavy Eastern European/Yiddish accent, he asks for 266418.
Ten minutes later, Jacob hears a knock on his door. When he opens it, he sees two gorgeous, sexy women standing there.
One of them says to him, “Was it you who ordered two shikses for one night?“
(Zde se omlouvám, ale tento vtip do češtiny přeložit nelze).

Tak pěkné dny přeji.

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Hana
Hana
3 let před

Už jste zpátky? Já jen, že si sladíte mysl humorem.😊

Sona Bulbeck
3 let před

Ten anglicky ma dostal🤩

Lubomír Stejskal
Lubomír Stejskal
3 let před

Opět skvělé. Nálada posunuta o několik levelů výše.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial