Marta Kučíková: Z mého severoitalského deníku (recenze)

Autorka je známou blogerkou – dokonce blogerkou desetiletí na blogu idnes. Žije v podhůří italských Dolomitů již hodně dlouho a tak je její pohled na italskou společnost dostatečně hluboký. A to i v době pandemie Covid 19.

Od roku 2017 vydává s každoročně pravidelně knihu svých postřehů a nápadů z oblasti, kde žije se svou rodinou již 16 let. Všímá si lidí okolo sebe, jejich zvyků, postojů, rodinných a sociálních vazeb, lidských zvláštnůstek i chyb. Toto vše umí namíchat do báječného koktejlu drobných příhod, které pobaví jak ty, co o oblasti nevědí vůbec nic, tak i ty, kteří to tam znají a v popisu zažívají znovu něco, co jim třeba na dovolené utkvělo v paměti.

Recenzovaná kniha popisuje období počátku roku 2020, přesně od 23. března do 14. května, kdy byl italský sever (zejména provincie Lombardie – oblast Bergama) , ale i autorčina nová vlast Venetto, zasažena nejvíce pandemií koronaviru. Bylo to v období, kdy Evropa ještě považovala zmíněné infekční onemocnění za banalitu a kdy se u nás stále brala jako cosi, co se nás tak úplně netýká a co bude možné přejít pověstným mávnutím ruky.

I když je kniha psána lehkým stylem, cítíme stoupající nervozitu zákazníků obchodu, kde se potkává místní společnost, dobře autorce známá. Počáteční nevědomost a lehkomyslnost je při znalostech stoupajícího počtu obětí vystřídána umrtvením společenského života, který je v italské společnosti zcela zásadní. I u nás v období vrcholící křivky nebyly podmínky běžného života tolik omezovány, jako právě v Itálii. Málokdo si umí představit, že nebylo možné vyjít ven bez vyplněné „bumážky“, kde musel být uveden zatraceně podstatný důvod opuštění domova. Pokuty byly vybírány nekompromisně a v citelné výši.

Nad jedinci, kteří si šli třeba samostatně zaběhat, se objevil dron s drsným hlasem místního starosty, který jej nevybíravě posílal zpět domů.

Každá z kapitol je ukončena počtem zemřelých v daný den, včetně počtu lékařů, kteří rovněž podlehli infekci při výkonu své práce, sestry nevyjímaje. Mnohdy zmírali ti, u kterých nebylo předem žádné onemocnění, byli zcela zdraví, sportovci, středního věku.

Styl psaní dává tušit, že autorka je zkušenou blogerkou. Kapitoly jsou krátké, bez zbytečných slov, zachycující velmi věrně atmosféru města a rovněž pocitů člověka, který je tak říkajíc rozkročen jednou nohou v zemi svého původu a druhou už v Itálii, druhém domově. I přes tíživou náladu, danou situací a isolací spoluobčanů se daří popsat i věci veselejšího rázu.

Knihu bych doporučil jako letní čtení na dovolenou, jako jistou oddechovku i přes závažné téma, které autorka popsala brilantním stylem.

Knihu vydalo nakladatelství Ikar, 208 stran, náklad neuveden, doporučená cena 279,- Kč

5 5 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Hana
Hana
9 dní před

Zrovna peču chleba a přemýšlela jsem, kolik žitné mouky si sebou vezmu do Chorvatska, protože se obávám, že v zemi bílého chleba by mi mohl vzniknout s žitnou moukou problém. Pokud jste ještě s pravidelným pečením chleba nezačali, tak do toho ani nepouštějte. Je to jako droga. Pohltí to celou rodinu a nikdo nechce chleba z obchodu jíst. Já to pečení ale zbožňuji, a tak mi nebude činit potíže v něm plyně pokračovat i ve světě. Mouku si raději vezmu. A koupím si tu knihu, o které Tomáši píšete. Až zruší zákazy přejíždění mezi regiony v Itálii, chystáme se i… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial