O vodě a vínu
To byl projev státníka, panečku! I taková Zuzana Čaputová by se oblízla. Smířlivý, pokorný, neútočný a přece rozhodný tváří v tvář nepříteli, kterému čelíme.
Proč mám tedy jako hlavní pocit slovíčko ALE? Asi proto, že mu nevěřím. Nevěřím, že k nám mluvil upřímně, státník náš. Protože minulá slova i činy byly natolik vzdálené právě přednesenému.
Obhajoba kancléřské zabijačky, poradcova přestupku vůči karanténě, servilnost vůči zemi původu malinkého nepřítele, televizní kurz obcházení toho „hadříku na ústech“ při prezidentském občerstvení v Lánech, sprostota mluvčího vůči všem a z doby naprosto nedávné vyjádření o zbabělosti.
Že neuspořádat letos předávání státních či lépe hradních vyznamenání by byla zbabělost. Logicky: respektovat všeobecná pravidla by byla zbabělost, podřídit se tak jako plebs dole v podhradí by byla zbabělost a statečné bude vydupat si vahou svého úřadu výjimku. A co dalšího je také statečnost? Nejezdit ve vlaku s rouškou? Uspořádat novou megapárty na Karlově mostě? Prskat na seniory na chodníku? Nemýt si ruce?
Že jedním z oceněných – dokonce metálem nejvyšším(!) – bude majitel jednoho z razítek nutných pro udělení výjimky, to už je takový současný český folklór. Těch rukou, co se u nás navzájem myjí až do úplného vyčištění skvrn a porušení podstaty, je nějak příliš… I přes hygienická pravidla.
Umím pochopit, že výjimečně udělaný a osekaný ceremoniál může být nakonec bezpečný. Že dodatečná opatření a samotný průběh nemusí snad ani nikoho z přítomných ohrozit. Ale!!! Ale je to gesto. Gesto, které jako mnohá jiná předtím vzkazovala veřejnosti jediné a důležité: Jsem (jsme ) víc než vy, zapamatujte si to, chátro! A čím úředníček vzdálenější od hradního pána, tím nám to radši připomíná. I tak ryba smrdí od hlavy, ne že ne.
Přitom by stačilo tak málo. Na konci toho skvělého projevu oznámit, že 28.10. bude další televizní vystoupení, ve kterém se vší pompou a patosem seznáme jména pozásluze vyznamenaných, jejich medailónky budou následovat a plíšek se stužkou obdrží o to slavnostněji, až budeme nad čínskou breberkou slavit konečné vítězství. I Prymulovi by určitě bílý lev slušel v takovou chvíli líp. Ale bohužel, arogance, nadutost, papalášství a vlastní pokřivené chápání statečnosti zvítězí.
Ach jo 🙁
Přesně…
S vaším blogem souhlasím a děkuji za něj. Jen bych podotkl k tomu ceremoniálu, že nejde jen o to, jestli bude bezpečný, ale že je zbytečné žádat pro jeho pořádání výjimku. Bezpečné prostředí by dokázali nejspíš vytvořit pro svou činnost například různé firmy, ale ty výjimku nedostanou, i když jde o jejich existenci. A pak se udělí výjimka pro pořádání něčeho, co jde zařídit jinak? Jak jste to popsal, že by to šlo, mě napadlo okamžitě, když jsem o požadované výjimce poprvé četl.
Projev jsem viděla. Mluvil k nám starý, nemocný člověk. Měl velké problémy s dýcháním. Na ruce ortézu. Přestala jsem vnímat proslov a začala přemýšlet o tom, jak tahle s prominutím troska může proboha být naším prezidentem. Kdysi to byl úplně jiný člověk….
Podepisuji každé slovo.
Projev jsem neviděl a ani nehodlám shlédnout. Z reakcí jsem postřehl, že v něm nebylo výjimečně nic vulgárního, dokonce nikoho jmenovitě neurazil a vyslovil poděkování lékařům a sestrám. Výborně. To jsme si oddechli, že tam nebyla pussy či nějaký blbeček, jak je tomu zvykem. To, že se to jednou podařilo, není bohužel nic, co bychom měli tak nějak chválit. Pro mne to prostě jsou ještě ztracené 2,5 roku, než se odebere pryč a bude nutné vyvětrat Hrad od nikotinu, chlastu a bezbřehé arogance moci. A naděje, že tam bude někdo, kdo v podobných chvílích bude vždy mluvit tak, jak tomu… Číst vice »