Když žena vaří zdravě, muž strádá?!

Jak víme tak křehkou stabilitu vztahu může narušit kdejaká blbina… A co teprve ona zásadní věta: “Miláčku, odteď vaříme zdravě”. A pak padne ještě další bomba: “A omezíš maso, jo?!”  

Dokud jsem kuchtila jen taková ta typická žrádýlka od maminky jako sekaná, řízky, guláš, tak byl muž docela i spokojen. Muži jsem ovšem nedávno vysvětlila, že jeho každodenní pojídání masa a uzenin neprospívá nikomu, natož jemu, tudíž obrat je nutný. Trochu drsné rozhodnutí, uznávám. Ale ejhle… Muž, který často hořekoval, že nevařím každý den, teď marně doufá, že přijde domů a doma nebude kus žvance! Protože to by skýtalo naději na únik v podobě objednání nějaké upachtěné, pořádně promaštěné donášky! Kdepak, můj milý, dneska máme bulgur s houbami!

 

Ach, ty paradoxy

Pamatuji si, jsem ochotna přísahat, že muž kdysi v zajetí svého “duchovního hledání” pronesl, že vegetariáni jsou “vyspělejší bytosti”. Když dělám cizrnu na kari, tak mu to ráda opakuji. On mi pak ještě raději škodolibě připomíná, že jsem svou slavnou cizrnu kompletně vyzvracela během záchvatu těhotenské nevolnosti. Což je od něj jistě dost nefér narážka, protože těhotné zvrací i delikatesy. 

 

Muž se angažuje

Muž začal nebezpečně uklízet, údajně kvůli tomu, že já dělám čím dál větší bordel. Ale ty čistky lednice doopravdy nejsou “jen tak”. Čočková polévka s tempehem vylita do záchodu, “však je v lednici už druhý den”! Lilek vyhozen do popelnice, neboť si muž “nevšiml, že se jedná o lilek, myslel si, že alobal je prázdný!”, neboť jasně, normálně máme v lednici jen prázdný alobaly.

Muž v obchodě

Ano, jsem zvyklá, že mi muž tvrdí, že v obchodě není droždí. Nebo když je akce 1 plus 1 zdarma na pleny, tak pro jistotu přinese jen jeden jediný balíček. Ale nyní nastává nevídané, dobrých 70 % věcí z nákupního seznamu se mi doma neobjeví. Zmizí někde ve vzduchoprázdnu. Tudíž poctivě nasadím batoh sobě i dítěti a vyrážíme pro oněch 70 % opomenutých položek. 

Žena v kuchyni

Mé předsevzetí je následovné: naučit se vařit zdravě a chutně, aby i muž ocenil mé schopnosti. Vážně se snažím, tudíž se muže pravidelně ptám, které jídlo ano, které někdy, které nikdy více.

“Nejvíce mi asi chutnaly ty těstoviny.”

“Myslíš ty těstoviny s tofu a rajčaty?”

“Ne, myslím, pouze ty těstoviny.”

Dokonce jsem si dokoupila zásobu indického koření, abych vytvořila echt mňamózní varianty cizrny! A celozrnné špagety jsem přitáhla!

Závěr

Moji milí a nemilí, až si muž najde jinou ženskou, tak určitě nebude hezčí, inteligentnější, mladší či schopnější než já. Ale bude mu na stůl servírovat bůček a škvarky! 

A situaci trochu zachraňuje tchyně, co žije na stejném patře jako my, neboť synovi a vnučce s láskou nějaké vepřové krmě podstrojí. Tudíž rovnováha je jistě zachována. To pak tchýně může zase hezky prohlašovat, že “jen díky ní se rodině dostává kvalitní stravy”. 

3
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Vladimír T. Gottwald

Tak si říkám, že být samoživitelem zas není tak špatné. 6ivím se sám. 😉

Tomáš Vodvářka

Zdravím Vás Edno. Pamatuji si, jak jednu poměrně širokou anketu v Anglii před lety vyhrála jedna obyčejná žena z lidu. Na otázku „jak nejjistěji si udržet muže?“ odpověděla lakonicky: „Dej té svini nažrat“. Je to sice poněkud expresivní vyjádření, ale je v tom hluboká filosofická myšlenka. Myslím, že i Vy to už dávno víte.
Díky za blog.