Kdy mužům nevadí, že mají u sousedů nevychovaný děti?

„No ty vole, co je to kravál?“ vyskočil Václav ze židle postavené v kuchyni před televizí. Právě běžel fotbalový zápas Sparta x Slavia. Tenhle řev byl nečekaný.

„To jsou děti od vedle.“ řekl klidně František a upřeně dál sledoval pobíhajícího stopera a obě křídla.

„Co?“ Václavovi se to nějak nezdálo.

„Není to tak strašné.“ dál ignoroval křik rozmazlených dětiček od vedle.

„Já taky žasnu, Václave, František měkne a na starý kolena asi začal milovat děti.“ poplácala ho po zádech Eliška, žena Františka, která se právě jako každou středu chystala s železnou pravidelností  na aerobik.

„Haranti?“ nevěřil Václav, ale František nehnul brvou.

„Občas se stane, že vykřiknou, ale jinak jsou to milý děti.“ mluvil dál s klidem František. Václav nechápal, takový pruďas, který nesnášel i svoje vlastní potomky tu seděl a nedělal pořádek rozčileným sprostým křikem z balkonu?

„No, to jistě. Řvou od božího rána do večera. Ona je vychovává nějakou  nevýchovou nebo co, to je nějaká nová forma, kdy dětem vše vysvětluješ, místo abys jim dal pár facek.“ líbla ještě ve spěchu manželka, svého trpělivce a nazula botasky. „Za dvě hodinu jsem tu. Ještě zajdeme po té dřině s holkama na dortík a dvě deci.“

František jen mlčel, fotbal ho zajímal víc, než ženiny řeči.

„Ona chodí cvičit?“ ptal se Václav. František jen kývl.

„Od kdy?“ vyzvídal dál přítel.

„Skoro dva roky.“

„A ty jí pustíš?“ ptal se dál. Jen krátké pokrčení rameny. František jen zběžně pohlédl na hodiny.

Václav nerozuměl vůbec ničemu. Jeho žárlivý kamarád, který nikdy nikam svou ženu nepustil samotnou, teď sedí u fotbalu a ona odchází na nějaké natřásání a potom ještě na víno? František jen přiložil prst k ústům a dál se díval na televizi.

„Levé křídlo zpracovává míč a posílá ho do velkého vápna, tam ho přebírá náš nejlepší sprintér a připravuje se k výkopu…“ v tu chvíli František vypnul televizi.

„Co blbneš? Dáme góla!“ řval vzrušeně Václav. František ale vstal a suše řekl: „Pojď.“

Václav sice ničemu nerozuměl, ale sáhl do lednice pro dvě piva a následoval kamaráda odcházejícího na terasu. Bylo šest, přesněji řečeno osmnáct hodin.

František upravil dvě křesílka směrem po slunci, otevřel pivo, hodil nohy na stolek a  oči otočil přes plot  sousedům.

Václav udělal totéž, ale stále viděl v hlavě balon kutálející se přímo na bránu. Takhle Františka nezná, změnil se, když odešel do důchodu, stal se z něj pěkně nudný samorost.

Křik dětí se utišil.

„Šla jim pustit pohádku.“ řekl František.

„Kdo?“ Václav netušil, o čem to mluví.

„Naše sousedka. Jednou jsem to nevydržel a chtěl na ní vlítnout a udělat pořádek…“ větu nedokončil. Václav pochopil proč.

V ten okamžik se objevila. Mladá, krásná bruneta s vosím pasem a přepychovým dekoltem. Václav zmlknul. Polykal naprázdno, když prošla kolem bazénu v pidiplavkách a sehnula se, aby sebrala hračky po dětech. Kalhotky hluboko zaříznuté mezi ty nejbujnější půlky, nohy dlouhé až na zem.

„Uff.“ řekl jen Václav.

„Jo.“ usmál se František.

Párkrát se prošla po zahradě, potom na pár minut zmizela.

„Ty vole, Franto!“ plácl svého kamaráda po zádech a hlasitě se zasmál.

„Ještě není konec…“ stačil jen říct František a mladá sousedka se objevila. Tlačila sekačku na trávu.

„Tak jdete zase na to?“ křikl na ni František. Otočila se a mávla na něj.

„Dobrý den.“ usmála se. „Zítra odváží bio, tak abych to stihla.“

„Jste pilná jako mraveneček.“ mazal ji med kolem úst.

„Ale jděte, budu vám tu ale dělat kravál, zrovna když jste s vaším přítelem přišli posedět. Nemám to radši nechat na později?“ rozhodovala se nahlas.

Proboha jen to ne! vyděsili se oba.

„Ne, ne, nám to nevadí, jen si to posekejte, stejně to máte za chvilku hotové.“ křikl na ni František.

„Bohužel.“ doplnil pod vousy a oba kamarádi s pivkem se usmáli.

„Budu chvátat.“ zavolala na ně.

„Nechvátejte, udělejte si to pěkně v klidu, ať to máte hezké, my stejně probíráme jen fotbal.“ dloubl do parťáka.

Spustila sekačku. Oba nemohli spustit oči z té dokonalosti.

„Ty vole, ty jseš ale šťastlivec,“ hodnotil Václav odpoledne u Františka.

„Jak dlouho tady bydlí?“ zeptal se a polkl při pohledu do výstřihu titěrných plavek.

„Už to bude druhým rokem. Hele děcka má strašný, někdy neskutečně ječí, ale ve středu… chlape to je paráda.“

„A co na to Eliška?“

„Proč myslíš, že jsem ji poslal s holkama na to cvičení?“ usmál se spokojený František. Lokl si z piva a říhnul si jako pořádný chlap. Sousedka nemohla nic slyšet, její motor vrčel a ona si k tomu broukala, občas zapomněla a zakroutila se do rytmu právě zpívané písně.

„Tak tohle je materiál.“ žasl Václav. Záviděl svému starému kamarádovi tuhle neřest.

Nalakované nehty mladé maminky se schovávaly ve zbytcích trávy, tu tam přisedla, aby otrhala nedostupnou bujnou zeleň.

„Bože, ta je dokonalá…“

„Viď?!“ na víc se nezmohli. Když se natahovala ke keři, aby odstranila kousek přerostlé větvičky, její lýtka se napnula, bříško zatáhlo a oba muži pozorovali, jak zápasí s tvrdohlavou větví.

„Teda, tohle bych taky chtěl.“ posteskl si Václav.

„Není to vůbec špatný, viď?!“ pýřil se František. „A to bys měl vidět, když v létě myje okna…“

Postava v tangách a maličké podprsence se ještě skoro hodinu pohybovala po zahradě. Oba naši hrdinové pomalu upíjeli dávno teplé pivo, občas zhluboka vzdychli, tu ta tam se pousmáli.

Když se sekací stroj vypnul, nastalo smutné ticho, které napovídalo, že všemu brzy bude konec. Ještě si sedla k přístroji, aby ho pečlivě vyčistila. V ten okamžik si radši oba stoupli, aby lépe viděli všechna zákoutí opálené kůže.

„Jak často takhle seče?“ byl Václav zvědavý.

„Máte to pěkný,“ zavolal na ni rychle kamarád.

„No to teda jo,“ zašeptal Václav.

„Děkuju,“ usmála se.

„To vám vydrží jistě takových čtrnáct dní… co říkáte?“ zvolil správnou otázku.

„I kdepak, musím to sekat každý týden. Snažím se vždy ve středu, to víte, aby mi to hned druhý den odvezli a dlouho to tu nepáchlo.“

„No, ty máš kliku, chlape.“

František se tetelil.

***

„Tak jak jste se měli?“ vyptávala se Eliška.

„Ale jo, šlo to.“ odpověděl František.

„A co fotbal?“

„Ani nevím, my se zakecali a nějak jsme ho přestali sledovat.“

***

23
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Martin Irein

Od doby, kdy se slečna podobných parametrů jako zmíněná sousedka nastěhovala do paneláku, ve kterém jsem tenkrát bydlel, přestala všechny vdané sousedky bolet hlava.

Vladimír T. Gottwald

Tož milé počtení to bylo! A hezky vystižené ty naše poťapané chlapské nátury –jako bych se viděl (akorát, že tady v našem okrlšku by mimo doslech dámských uší to mužské výrazivo asi bylo o poznání naturalističtější…).
🤭
Pravda, derby pražských „S“ bych nejspíš neoželel, ani kdyby se na dohled promenovala Ornella Muti ve svých nejlepších letech – snad ledaže by síkla kosou a nahoře bez, to bych možná nostalgicky juknul oknem, kdyby se zrovna na chvilku kvůli nějakému ošetřování na hřišti nehrálo…
🤣
Ale třeba nebyl Fanda takový fanda.
🤭
Ale milé počtení to bylo. Dík!

Tomáš Vodvářka

Bohunka z Telče je No.1 v psaní lehce erotických příběhů. Myslím, že většina chlapů souzní…

Vladimír T. Gottwald

I toť! Já souzním, až rezonuju!
😆

Radka Kielbergerová

Bohunko, neuvěřitelně dobrý. Po povídce o muži v hrách se ťremi zenami, v moři, tvé vstupní povídce kdysi, tohle taky skutečně boží. Fakt pěkné moc. Civilní a strašně milé.