Jak se žije biomanželkám?

Je to už pěkných pár let, kdy jsem četla knihy tehdy oblíbeného českého spisovatele, který ve svých románech zúročoval svou osobní zkušenost. Když ale napsal román Biomanželka, ve kterém zesměšňoval snahy své ženy o přirozenější žití, a já se též zajímala o různé alternativy, tak už jsem po žádné jeho další knize nesáhla. Přišlo mi to totiž takové hodně macho, až šovinistické, já, donchuán, co pije to nejdražší pití a „umí“ přeci žít.

Pokračovat ve čtení „Jak se žije biomanželkám?“

Jen pro ten dnešní den…

Den začíná hezkým pomilováním s manželem, jsme přitom zakroužkováni už 37 let. To jen tak někdo nemá, tohleto. Osud ale ví, proč mi naděluje, protože už po snídani nastává lehce stresová situace, telefonát mé matky, 84 let. Pokračovat ve čtení „Jen pro ten dnešní den…“

Stará začínající

Čína, okolí Yangshuo

Ještě před 15 lety by se řeklo mladá nadějná (myšleno autorka). Dneska už jen „stará začínající“, jak trefně vystihl kamarád a kolega novinář po přečtení rukopisu mé prvotiny.  Někoho by to možná urazilo, ale já jako věčný optimista v tom vidím alespoň ten začátek. Navíc ve svých jednačtyřiceti letech nemůžu očekávat, že budu ještě na něco mladá (nepočítám-li artrózu kloubů či Alzheimera). „Stará začínající“ mi proto maximálně vyhovuje. Pokračovat ve čtení „Stará začínající“

Co dělám? Jen tak chodím po světě a propaguji..

Víte, napsala jsem knihu Ženy z Bohnic. Rozhodla jsem se ji vydat v rámci crowdfundingové kampaně, což zjednodušeně znamená, že pokud na ni nevyberu dost prachů, tak kniha prostě nespatří světlo světa. Aneb story o knize pokračuje…

Pokračovat ve čtení „Co dělám? Jen tak chodím po světě a propaguji..“