Zemřel tak, jak žil

Jsem si téměř jist, že pokud by se kdokoli postavil s otázkou, kdo byl Milouš Jakeš před kteroukoliv střední školu, procento správných odpovědí by bylo nízké.

I jeho smrt zůstala tak nějak chvíli utajena a byla zveřejněna až po pohřbu. Jakoby jej za socialismu známé tutlání skutečnosti doprovodilo na jeho poslední cestě. I když, kdo by si i při vědomí tohoto přišel plivnout na jeho rakev?

Milouš Jakeš zůstane v dějinách naší země jako směšná figurka, blábolící na setkání svých spolustraníků v kulturním domě v Červeném Hrádku. Díky iniciativě techniků a poté předání inkriminovaného materiálu do zahraničí, odkud měl občan ČSSR úžasnou možnost nejprve vyslechnout a teprve později i vidět pověstný rétorický drajv hlavního představitele vládnoucí moci, zůstane jeho projev jedním z ukazatelů povahy tehdejšího režimu.

Milouš Jakeš tehdy sděloval překvapeným soudruhům, z nichž někteří předstírali zapisování jeho „myšlenek“, že mít malé hospodářství s pověstnými „bojlery“ není nic špatného, že znárodnění malých krámků bylo neprozíravé atd., atd. Rigidní komunista od řečnického pultu najednou připustil, že systém, na který přísahal, prostě nefunguje, že se i přes nadšené velebení strany na každoročním existenčním pochodu s mávátky na Letné, jsou komunisté sami jako kůl v plotě. Okolo ČSSR se hroutily režimy jako domečky z karet a soudruzi činili vše pro zdárný průběh xtého sjezdu strany, z nichž prostý lid vždy jen věštil, co se zase zdraží.

Na druhou stranu nelze opomenout, že právě zemřelý byl sekerníkem režimu po invazi tzv.“spřátelených armád“ v roce 1968. Po jeho instalaci do čela revizní komise byli soudruzi postaveni před základní otázku o legitimitě vstupu ruských hord na naše území. Kdo projevil sebemenší pochybnost o tom, že nejsme okupováni, šel od válu. On to byl, který byl odpovědný za vraždy na hranicích státu, kde se používali divocí psi k roztrhání zaživa těch, jež chtěli opustit tábor míru a socialismu. Z jeho pozdějších projevů plyne, že by mu nebylo proti mysli zasáhnout proti demonstrantům stejným způsobem, jako to učinili asiatší soudruzi v Číně na náměstí Nebeského klidu, kde se povedlo zabránit revoluci tím, že tanky rozjezdily tisíce studentů na kaši.

Takto bychom si jej měli pamatovat. Ne jako legračního strejdu na každoročním setkávání u Křižíkovy fontány, kde byl – i přes svou exkomunikaci z lůna strany – zván do stále se menšícího hloučku jedinců, kterým novodobá společnost umožnila žít statisticky o více jak 6 let déle díky moderní zdravotnické péči a kteří přesto na kapitalistickém systému nenašli jediné pozitivum. Jako jedince, který udržoval v chodu systém, který bezohledně likvidoval když už ne životy, tak jistě charaktery občanů.

Anebo je možná lepší si jej nepamatovat vůbec.

 

Autor: Tomáš Vodvářka

Člověk, který považuje lidské vztahy za nejdůležitější věc na světě. Administrátor tohoto blogu. Opatrný optimista

12
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Pavla Kolářová
Pavla Kolářová

Ano, pro mnohé byl „směšnou figurkou“, chovatelem bojlerů či kůlem v plotě. Ale to, že byl představitelem a pravověrným zastáncem nebezpečné, někdy až zrůdné ideologie, možná už někteří zapomněli nebo naštěstí nezažili. Na rakev se neplive, ale tento pán si patetický nekrolog plný slov vděčnosti a slzí v očích nezaslouží. Tak či tak, budiž mu země lehká…
Díky za tento článek, Tomáši. :))

Radka Kielbergerová

Článek na titulní strany tisku. Že píšete brilantně, o tom žádná. Ale ta analýza je dobrá v jedné velmi významné věci. Je zkrátka nešťastné „jet“ dávno zažitým mělnítkem podstaty, že to byl přece hloupý bezvýznamný komik. Jak už jsem kdesi jinde u čehosi vskutku zoufale pateticky pojatého napsala – mělo by se především myslet za roh, kde vlastně chlap bez nejmenšího svědomí figuruje pro východ jako spolehlivá záruka Všehokoliv jako pro řešení, když to s námi Čechy už jinak nepůjde. Všechny bojlery a kůly sice zdvihají koutky úst, ale to taky jen šťastně proto, že situace v době těchto proslovů… Číst vice »

Tomáš Flaška

To máš stejný jako s vojnou. Člověk vzpomíná na všelijaké veselé příhody. Ale vojna byla ve skutečnosti jen ztráta části života, něco jako lehký kriminál, s buzerací, šikanou, ponižováním. A stejně je to se soudruhem Jakešem. Má toho na svědomí hodně, ale v paměti zůstane jako neskutečný komik.