Zemřel tak, jak žil
Jsem si téměř jist, že pokud by se kdokoli postavil s otázkou, kdo byl Milouš Jakeš před kteroukoliv střední školu, procento správných odpovědí by bylo nízké.
I jeho smrt zůstala tak nějak chvíli utajena a byla zveřejněna až po pohřbu. Jakoby jej za socialismu známé tutlání skutečnosti doprovodilo na jeho poslední cestě. I když, kdo by si i při vědomí tohoto přišel plivnout na jeho rakev?
Milouš Jakeš zůstane v dějinách naší země jako směšná figurka, blábolící na setkání svých spolustraníků v kulturním domě v Červeném Hrádku. Díky iniciativě techniků a poté předání inkriminovaného materiálu do zahraničí, odkud měl občan ČSSR úžasnou možnost nejprve vyslechnout a teprve později i vidět pověstný rétorický drajv hlavního představitele vládnoucí moci, zůstane jeho projev jedním z ukazatelů povahy tehdejšího režimu.
Milouš Jakeš tehdy sděloval překvapeným soudruhům, z nichž někteří předstírali zapisování jeho „myšlenek“, že mít malé hospodářství s pověstnými „bojlery“ není nic špatného, že znárodnění malých krámků bylo neprozíravé atd., atd. Rigidní komunista od řečnického pultu najednou připustil, že systém, na který přísahal, prostě nefunguje, že se i přes nadšené velebení strany na každoročním existenčním pochodu s mávátky na Letné, jsou komunisté sami jako kůl v plotě. Okolo ČSSR se hroutily režimy jako domečky z karet a soudruzi činili vše pro zdárný průběh xtého sjezdu strany, z nichž prostý lid vždy jen věštil, co se zase zdraží.
Na druhou stranu nelze opomenout, že právě zemřelý byl sekerníkem režimu po invazi tzv.“spřátelených armád“ v roce 1968. Po jeho instalaci do čela revizní komise byli soudruzi postaveni před základní otázku o legitimitě vstupu ruských hord na naše území. Kdo projevil sebemenší pochybnost o tom, že nejsme okupováni, šel od válu. On to byl, který byl odpovědný za vraždy na hranicích státu, kde se používali divocí psi k roztrhání zaživa těch, jež chtěli opustit tábor míru a socialismu. Z jeho pozdějších projevů plyne, že by mu nebylo proti mysli zasáhnout proti demonstrantům stejným způsobem, jako to učinili asiatší soudruzi v Číně na náměstí Nebeského klidu, kde se povedlo zabránit revoluci tím, že tanky rozjezdily tisíce studentů na kaši.
Takto bychom si jej měli pamatovat. Ne jako legračního strejdu na každoročním setkávání u Křižíkovy fontány, kde byl – i přes svou exkomunikaci z lůna strany – zván do stále se menšícího hloučku jedinců, kterým novodobá společnost umožnila žít statisticky o více jak 6 let déle díky moderní zdravotnické péči a kteří přesto na kapitalistickém systému nenašli jediné pozitivum. Jako jedince, který udržoval v chodu systém, který bezohledně likvidoval když už ne životy, tak jistě charaktery občanů.
Anebo je možná lepší si jej nepamatovat vůbec.
Ano, pro mnohé byl „směšnou figurkou“, chovatelem bojlerů či kůlem v plotě. Ale to, že byl představitelem a pravověrným zastáncem nebezpečné, někdy až zrůdné ideologie, možná už někteří zapomněli nebo naštěstí nezažili. Na rakev se neplive, ale tento pán si patetický nekrolog plný slov vděčnosti a slzí v očích nezaslouží. Tak či tak, budiž mu země lehká…
Díky za tento článek, Tomáši. :))
Rádo se stalo, Pavlo. On už ví, že se spletl…..
Ahoj Radko, hezký den. Děkuji za příspěvek a prosím o zrušení atavismu vykání.
Můžeš mi říkat Tomáši, Radko.
🙂
To máš stejný jako s vojnou. Člověk vzpomíná na všelijaké veselé příhody. Ale vojna byla ve skutečnosti jen ztráta části života, něco jako lehký kriminál, s buzerací, šikanou, ponižováním. A stejně je to se soudruhem Jakešem. Má toho na svědomí hodně, ale v paměti zůstane jako neskutečný komik.
Jasně, že mnoho těch soudruhů, kteří se kolem něj houfovali na Výstavišti, lkají nad svým mládím, drží se ho jako lejno košile. Už jim nedocvakne, že oproti té době mají v každém krámku na vsi zboží, které předtím viděli tak maximálně v zahraničních filmech. Oni však měli – třeba jen omezenou – ale přeci jen moc konat cosi nad těmi ostatními. Schvalovat, kdo pojede ven či kdo se dostane na vejšku. A teď to už odvál čas, takže zbyl je ten omšelý stařec, který jim povídal staré pohádky o krásné společnosti bez tříd, bez rozdílů ale bez perspektivy.
Vcelku s vaším komentářem není možné nesouhlasit, jen v jednom bych si dovolila nesouhlasit a to, že na mnoha vsích už moc krámků není ani se základními potravinami, mnohde ani ta hospoda.
Hezký den
že oproti té době mají v každém krámku na vsi zboží, které předtím viděli tak maximálně v zahraničních filmech. – A to je pro většinu národa – konzum nade vše!