Ukázka komunistické kultury

Jsou stejní. Byli, jsou a budou. Jejich řeči o jakési změně, o lítosti nad zmařenými životy za jejich éry, o nepravostech, které se děly a k nimž se neznají, zněly nadějně. A pak si vyvěsí tohle.

Dovolili si srovnat právě zemřelého rigidního stalinistu Milouše Jakeše s člověkem, jenž právě za jeho panování byl neprávem uvězněn na více jak 4 roky a to jen za to, čeho po Listopadu 1989 užíval tento šašek plnými doušky. Tedy svobodu projevu i svobodu po projevu.

Zatímco v éře komunismu – tedy té úchylné evoluční etapě moderních dějin – stačilo k uvěznění jen „nepatřičné slovo“,  nebo vlastnictví „závadné“ tiskoviny, Milouš Jakeš a jeho současní kumpáni s drzostí komunistům vlastní, si dovolují tímto způsobem hanět člověka, jemuž ani jeden z nich nesahá po podešev jeho bot. Heslo „Nejsme jako oni“ bylo z historického hlediska omylem.

Je to typické. Komunista uznává jen toho protivníka, který se chová stejně jako on. Teprve když bolševik stál pod šibenicí, případně u zdi, kde na něj mířily hlavně popravčí čety, byl nejspíše ochoten připustit, že jde o solidního politického soupeře. Vše ostatní – pokus o dialog, dohodu, snaha o to, aby z jejich úst zaznělo alespoň slůvko omluvy a pokory – bere jako jakýsi nejasný folklór druhé strany, jako hloupoučké tanečky naivního protivníka. Vždyť teprve bolševická železná pěst, drtící vše, „čo musí odpadnúť, čo je shnilé“, je tou správnou životní cestou.

Rovněž si nelze nepovšimnout, že soudruzi tak nějak předpokládají, že soudruh Jakeš po zpopelnění přejde do jiné dimense, lepšího světa.  Takže už zřejmě přehodnotili svůj stroze materialistický přístup k existenci člověka, který byl zrozen jen k tomu, aby rozšířil masu pracujícího lidu, dle svých možností zplodil další dělníky a poté se zase rozplynul v zapomnění. Zdá se, že přinejmenším existenci universa pro bývalého generálního tajemníka své strany (byť vyloučeného) by si někteří z nich přáli.

Zbývá otázka, které universum mají na mysli. To obecně platné bych soudruhu Jakešovi moc nepřál, neboť v posledním soudu se hodnotí nejen to dobré, ale i to zlé, co člověk spáchal. A i přes neuvěřitelných téměř sto let podané šance Milouši Jakešovi nestačilo k pochopení jeho životního omylu.

Autor: Tomáš Vodvářka

Člověk, který považuje lidské vztahy za nejdůležitější věc na světě. Administrátor tohoto blogu. Opatrný optimista

14
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Miloš F. Pechar

Ad: „Heslo ‚Nejsme jako oni‘ bylo z historického hlediska omylem.“
To sice souhlas, nicméně pořád lepší, než je věšet na kandelábry. Ne snad, že by si mnozí nezasloužili alespoň doživotí, ale kéž bychom nebyli jako oni.
Jen moc brzo a drze vylezli z kanálů, v nichž se nestyděli, jen se chvilku báli.

Miloš F. Pechar


omylem předčasně odesláno, prosím smazat.
—-

Ladislav Nádvorník

..neumím si spojit ta dvě slova…komunista a kultura…

Miloš F. Pechar

Dík za milý článek o nemilém bolševickém kašparovi.
Napsal jsem vám prostřednictvím interní pošty na iDnes, ale už to možná ani nečtete.
Rád bych publikoval zde na Blogosféře, je mi tu dobře a mám článek, který nechci předhodit do chřtánu iDnes.
Pošlete mi, pěkně prosím, nějaké instrukce, jak na Blogosféře publikovat?
MFP

Naďa
Naďa
Radka Kielbergerová

Můj příspěvek vypadl cestou z pendolina cestou z krásné Hané. Bohužel už… Vždy říkám, že v smrti mlčet. Ale když vidím to pojetí mravních prstů, co se mohou zvencnout z boží spravedlnosti, kde nás nutí k pokoře a hloupého komunistu Milouše Jakeše nechávají obvinovat andělskými rouchy jako v kapitole Labyrintu světa a rs…Smrt křesťanů libá, nevím, zda mi ty oči navrch hlavy nezůstanou bez možnosti se vrátit. …legitimně se lze ptát teď každého jakešspravedlivce…ano, tedy dolož, za co má být oceněn. Co bude jednou znít v satisfakci jako náprava jeho nedocenění. Co nàrodu jako zásluha uniklo? Co se týká té… Číst vice »

Tomáš Flaška

To srovnání s Václavem Havlem a posazení na lavičku je nechutné. Je to přímo hnus. Ne, je to odporný rudý sliz. Nebo ještě lépe: to jsou komunisti. Horší nadávka snad už ani neexistuje.

Miroslav Smékal
Miroslav Smékal

A i přes neuvěřitelných téměř sto let podané šance Milouši Jakešovi nestačilo k pochopení jeho životního omylu. A tak si zatancujme na jeho hrobě. Kdo z nás?

Miloš F. Pechar

Já ne, ač jsou mi komunisti bytostně opdporní. Netančím na ničím hrobě. Až na výjimky (Stalin/Hitler/Pol Pot…) se to nedělá. Každý, jak věřím, má šanci pochopit i po smrti. Je snad někdo natolik bezúhonný, aby směl pohlédnout Stvořiteli do tváře? Je-li odplatou za hřích smrt, pak se neodvažuji porovnávat lehčí/těžší hříchy; byť je mezi krádeží housky a vyvražděním milionů diametrální rozdíl.

Ladislav Nádvorník

..naprostý souhlas…