Mám právo jít na dětskou JIP !

Motolská nemocnice se potýká s agresivitou rodičů malých pacientů dětského kardiocentra,  situaci občas řeší i Policie ČR

Jak zvykle, každý podobný spor má dvě strany. Na straně jedné lékaři a sestry Jednotky intensivní péče, na jejich umění a odpovědnosti závisí zdraví ale i život malých pacientů. Na straně druhé právo rodičů navštěvovat své děti na této jednotce.

Vždy, když slyším slovo právo, očekávám, že současně zazní i slůvko povinnost. Zdá se však, že v některých případech jde o téměř neslušný výraz, neboť ono právo je dominující, je vyžadováno bez ohledu na další případné důsledky.

Každý, kdo jen trochu přičichl k práci na Jednotce intensivní péče ( a té dětské zvlášť), tak musí s velkým respektem kvitovat, že práce tam je nesmírně náročná, s nutností rychlých rozhodnutí, kde možnost chyby může mít fatální dopad.  Představa, že se mezi profesionály motá matka, jejíž dítě na tom není zrovna nejlépe, je černou můrou, protože v danou kritickou chvíli je třeba se oprostit od emocí a postupovat chladně racionálně.  Matka (případně otec) může být natolik rušivým elementem, že se nakonec vše může zvrhnout v potyčku při vykázání z prostor a posléze v mediálně vděčné téma, kde na jedné straně bude zoufalá steskem trpící matka či otec a straně druhé vykreslen lékař JIP jako zloduch.

V Motolské nemocnici působí Spolek Juno Moneta. Pokud si najdeme stanovy spolku, tak v článku 5 se praví, že usiluje o zlepšení právního povědomí jak pacientů, tak i poskytovatelů zdravotní péče a snaží se zlepšení zdravotní péče, jež je českým pacientům poskytována.  S obecnou proklamací lze jistě souhlasit, avšak záměrné vyvolávání konfliktních situací a tajné nahrávky odpovědí personálu zmíněny nejsou.  Rovněž není nikde stanoveno, že na tak choulostivé oddělení, jako je dětská JIP, může rodič kdykoliv vstupovat dle vlastního zvážení a času.

Pakliže je do sporu zatažena i Policie ČR, nelze očekávat idylické vztahy mezi personálem a rodiči. Při vysoké úrovni stresu při práci na JIP lze při uvedených konfliktech celkem logicky očekávat, že někomu z lékařů či sester „bouchnou saze“.  Stres vyvolaný hádkou či přivolání policie rodičem zanechá na straně zdravotníků nesmazatelnou stopu.

JIP není zvyklé lůžkové oddělení, kam mohou přicházet členové rodiny celkem bez omezení během celého dne.  Na JIP leží děti oslabené operací, sníženou imunitou, moribundní.  Právo vidět kdykoli své dítě je v kolizi s povinností personálu provést malého pacienta rizikovým údobím a vrátit jej do normálního života. To, že onu povinnost personálu rodiče a nejspíše i spolek Juno Moneta nechápou, je tristním zjištěním zdravotní gramotnosti obyvatel České republiky.

 

Autor: Tomáš Vodvářka

Člověk, který považuje lidské vztahy za nejdůležitější věc na světě. Administrátor tohoto blogu. Opatrný optimista

11
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Alejandro Azamedo
Alejandro Azamedo

Jakožto bývalý studovaný a s praxí „všeobecná zdravotní sestra“ a posléze policista a rodič dvou dětí (4 a 1), mám možnost tyto situace zhodnotit ze všech stran. Nevím o co se jednalo v konkrétní kauze a mohu s jistotou říci, že pokud nejsem součástí kauzy a nemám všechny fakta, nemůžu soudit. Jasná je, ale jedna věc – každý extrém je špatný. Dříve byl lékař ten kdo rozhodoval o pacientovi co a jak dál a pacientův názor a rozhodování bylo vedlejší, dnes se začíná ukazovat opačný extrém obecně veřejností zastávaný protože každý zná své práva ale povinnosti ne, nebo spíše nechce.… Číst vice »

Pavel Marek
Pavel Marek

Zda se, že pan autor ani komentátoři zrovna nemají malé děti. Ve 45 znovu prožívám otcovství a mohu říci, že ač naprosto chápu lékaře na jip a jejich důležitost, rozhodně bych tam svého 3 letělo mrnouse nikdy nenechal samotného. Za poslední tři roky jsem znovu pochopil, že rodič malého dítěte vždy musí filtrovat názory dětských lékařů svým obyčejným rozumem a neprenechat zodpovědnost za sve dítě jim.

Michaela Klímová

Zeptala jsem se kolegyně ze sociální oblasti, jestli zná něco horšího než hysterická matka. Řekla: „znám – SDRUŽENÁ hysterická matka“…

Ladislav Nádvorník

…smutné… ale je to celé dané už delším trendem ve výchově…dětičky jsou nedotknutelné,..jen jim někdo zapomněl sdělit že je třeba mít nějakou úctu k druhým… a řekl bych že stavající generace rodičů..je je první… maximální druhou generací postiženou liberální výchovou…bude hůř…

Radka Kielbergerová

Jestli v něčem bych někoho vraždila jako petičního výrobce všemožných práv, jsou to spolky ňunínkovských emocí matek a -dneska i jemnící dobou zmasírovaných otců …s jalovou frustrací, jak mají Právo. Nemají…
Doktoři zkrátka ční nad právy, co život fakt nezachrání…jakož ční nad půvabně českými šamany a zvěstmi o propojení matek a dětí až za hrob….Jestli se už dítě ocitne na JIP ce…je to stav, kdy se tam nesmí motat nikdo. Bože…
Tomáši, moc zdravím…:)