„Honzo, dneska pro tebe nemám nic světoborného, jenom takovou drobnost, která mě rozesmála,“ pravila Maruška na zahrádce naší oblíbené cukrárny. Protáhla se, dala ruce za hlavu a nechala si čechrat vlasy podvečerním vánkem.
„Maruško, teče vám doma voda?“ Zeptal jsem se starostlivě toho dne odpoledne po práci své krásné plnoštíhlé cukrárenské společnice. V jejich části Prahy byl rozsáhlý výpadek a mě napadlo, jestli to nepostihlo i ji s Frantou.
„Honzo, původně jsem ti chtěla dát košem, ale máš pravdu, dneska si s tebou ten větrník dám. A pořádně velikej, když teda mám bejt bába tlustá.“ Odpověděla mi Maruška poněkud rozvitou větou na otázku, zda si dá ke kafi zákusek.
„Člověče, já jsem úplně v háji. Marušku chytlo to její předjarní luxování auťáku a mezi zadníma sedačkama objevila zapadlej kondom. Teďka mě podezírá, že jsem jí nevěrnej.“
„Namáčknul se ti na mě v autobusu takovej chlapík, až mi to bylo nepříjemný,“ pravila Maruška a zamyšleně si zamíchala kávu. „No, ale nakonec ho chápu, já když se posadím, tak na vedlejší sedačce moc místa nezbyde.“
Onoho parného letního odpoledne se Maruška nenápadně rozhlédla po poloprázdné kavárně, aby zkontrolovala, jestli se náhodou někdo nekouká a pak to provedla. Natočila se a dala si nohu přes nohu tak, aby umožnila mým očím neobvyklý pohled.
Seděli jsme toho dne s Maruškou v kavárně a probírali blížíce se Vánoce. Vychutnávali si adventní pohodu a radili se, co ještě nadělit naším blízkým. Servírka v černým triku s obrázkem žáby na ňadrech nám přinesla kávu a zákusek.
„Honzo, promiň, ale ten smaženej hermelín si dej sám. Já ho fakt nejím, objednám si něco lehčího.“ Odmítla Maruška mé kulinářské svádění, když jsme si spolu skočili na oběd.
„Honzo, upřímně, kdyby ti bylo pětadvacet, chtěl by sis něco začít s takovou postarší a ne zrovna nejštíhlejší ženskou, jako jsem já?“ Přivítala mě Maruška překvapivou větou, když jsme onoho odpoledne vyměnili naši oblíbenou cukrárnu za útulné restaurační zařízení.
„Honzo, skočíme po práci na kafe na zahrádku?“ Zeptala se mě po telefonu má věrná kamarádka nádherných barokních tvarů. Byl jeden z posledních vlahých dní loňského podzimu a já její nabídku nedokázal odmítnout.