Proč je ukrajinská protiofenziva za očekáváním

Bachmut už je v ukrajinských kleštích nebo brzy bude. Rusové jsou pasivní a zřejmě s nízkou morálkou. Přesto ruští ženisté a dělostřelci odvádějí adekvátní práci.

Jestli mají nějaké ruské jednotky všeobecný respekt pro své dovednosti, pak to jsou ženisté. Taková mužikovská klasika. K vybudování kvalitních obranných postavení není bezpodmínečně nutné množství techniky, stačí silné paže a na to jsou Rusové machři, když přijde na věc. Jejich ženijní jednotky jsou schopny zajistit akutní prostory řádově během jednoho dne. S tím souvisí asi hlavní problém v postupu Ukrajinců. To jsou minová pole. I ukrajinské velení připouští, že to čemu čelí, je násobný standard množství min.

Rusové kladou vražedné výbušniny v rozsáhlých sítích, kde se mísí protipancéřové a protipěchotní miny na velmi malých prostorách. Ukrajinské jednotky mohou čistit útočné prostory pouze v noci za velmi nebezpečných podmínek. Velkou potíží je, že Kreml disponuje velkým množstvím dělostřelecké munice, která dokáže během pár minut znovu zaminovat již vyčištěný prostor. Hovoří se o tom, že Moskva v posledních letech nakladla více než 200 000 kilometrů čtverečních min. Dostupná protiminová technika je nedostačující. Například nálož odpalovaná ze stroje UR-77 Meteorit dokáže vyčistit prostor 6 x 90 metrů. Jenže ruská minová pole jsou až kilometr hluboká.

UR 77 Meteorit v akci (Zdroj: Velení sil podpory Ukrajiny / Public domain)

Jdou-li tedy Ukrajinci do útoku, nikdy neví, co je čeká. Pochopitelně i ruské jednotky disponují termovizí a nočním viděním, které opět znesnadňují útoky Kyjeva. Zde se automaticky projevuje další potíž. I přes západní pomoc disponují Rusové obecně mnohem větším množstvím těžké techniky a dělostřelectva než Ukrajinci. Ruští dělostřelci jsou v místech kontaktu velmi dobře zastřílení a pokud funguje komunikace (věčný ruský problém), jsou schopni velice přesně zasahovat útočící jednotky. Je prakticky nemožné soustředit větší množství jednotek na jednom místě. Jen obávaný termobarický raketomet TOS-1 zlikviduje vše na prostoru větším než jeden kilometr čtvereční a dostřelí na vzdálenost 6 000 metrů.

Další velkou překážkou je letecká převaha Rusů. Jejich bitevní vrtulníky Kamov Ka-52 a bitevní letouny Suchoj Su-25 disponují širokou paletou protipěchotních a protipancéřových raket, které jsou bez leteckého krytí pro útočící jednotky doslova vražedné. Navíc se Rusové poučili a většinu leteckých úderů provádí na hranici svých linií s rychlými obraty leteckých jednotek tak, aby Ukrajincům maximálně ztížili použití jejich MANPADS (přenosné protiletecké systémy) jako známý Starstrike. Jen pro zajímavost. Ka-52 by měl přežít i zásah ocasu z důvodu speciálního rozložení hlavního vrtulového systému.

Ruský bitevní vrtulník Kamov Ka-52 (Zdroj: Alex Betljukov / Wikimedia Commons / CC BY-SA)

Jedním z mála zmiňovaných faktorů jsou speciální dělostřelecké radary. Ty dokáží sledovat až několik střel najednou, vypočítat místo dopadu, rychlost a především místo odpalu. Rusové jimi pochopitelně disponují, nejedná se o žádnou novinku. Toto je hlavní důvod toho, proč se třeba u samohybných houfnic klade obrovský důraz na schopnost zmizet z místa odpalu co nejrychleji. Dnes se již začínají produkovat houfnice, které dokáží vystřelit za jízdy. Počty jsou jednoduché, při použití této moderní techniky a on-line propojení je odveta nepřítele otázkou řádově tří až pěti minut. A to i na ruské straně! AČR disponuje třemi těmito radarovými systémy ARTHUR na podvozcích Tatra, což je zcela nedostatečný počet.

ARTHUR (Zdroj: Reise Reise / Wikimedia Commons / CC BY-SA)

Toto jsou hlavní důvody proč se Kyjev nadále soustředí na chirurgické údery proti těžké technice Rusů a jejich zásobám. Potřebují je v prostorách útoku maximálně oslabit, aby omezili své vlastní ztráty. Rusové navíc zlepšili spolupráci na úrovni menších bojových svazků až na úrovni praporu. Špatná komunikace od pluků nahoru zřejmě nadále přetrvává. V každém případě Kyjev nemá relevantní zbraň proti letecké převaze Rusů. Při útočné činnosti to mohou být opět jen letadla. Zelenského kritika pomalého postupu při výcviku ukrajinských pilotů na F-16 byla zcela relevantní. Podle mého názoru Američané ve skutečnosti nechtějí nasazení těchto letadel v konfliktu.

Přesto jsou zde i pozitiva. Z mého hlediska je jedinou ukrajinskou možností zlomení morálky ruských vojáků. Objevují se zprávy, že Rusové své frontové jednotky nestřídají a ty jsou v tragických podmínkách nasazeny celé měsíce. Jistě se zde projevuje vliv útoků na ruské území, Rusové museli začít zajišťovat své hranice a fronta se jim řádně protáhla. Navíc přetrvávají klasicky tragické podmínky v zacházení s obyčejnými vojáky v ruské armádě. Ti jsou nadále nuceni nastupovat do sebevražedných misí a jejich morálka je zřejmě opravdu nízká. Nepřidalo jí ani Prigožinovo extempore, které zůstane nepotrestáno. Trochu facka ruským mužikům, kteří jsou ostrakizováni za mnohem menší prohřešky.

Ruský bitevník Suchoj Su-25 (Zdroj: Fedor Leukhin / Wikimedia Commons / CC BY-SA)

Ukrajinci jsou zřejmě při svých dělostřeleckých, bezpilotních útocích a diverzních přepadech velmi přesní. Nemají dost munice a nic jiného jim nezbývá. To ale pochopitelně podrývá morálku Rusů, kteří jsou fakticky vytrvale přišpendleni ve svých zákopech s vědomím, že jejich život nic neznamená. Zde skutečně vidím jedinou šanci na vítězství Ukrajiny. Rusové nejsou ve druhé světové válce a nebojují o svůj život. Naopak oni jsou agresory. To je velký rozdíl.

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial