Vlasta

„Finančně zajištěný rozvedený bezdětný pětatřicátník sportovní postavy a rodinné povahy hledá partnerku odpovídajícího věku, dítě není překážkou. Značka: Tentokrát už na celý život.“

Potenciální uchazečky o vážné seznámení mohly spatřit tento inzerát hned na několika seznamovacích serverech. Pokud byl s inzerátem svázán též profil jeho autora, dočetly se na něm navíc nejen o jeho vysokoškolském vzdělání, vlastnictví rodinného domku a auta vyšší třídy, ale též o takových náznacích, které je mohly přitahovat i fyzicky.

Není tedy divu, že jej mnohé ženy zasypávaly odpověďmi, obsahujícími nabídku na bližší seznámení. Autor si mohl vybírat z nepřeberné škály, od zoufalých nezaměstnaných samoživitelek s dětmi, balancujících na hranici chudoby, ne-li pod ní, až po sebejisté dobře zabezpečené ženy, přející si mít po svém boku někoho na podobné úrovni, na jaké jsou ony samy.

Autor si však podle těchto kritérií nevybíral, zásadně rozvíjel svou korespondenci s takovými, u nichž již po prvních písemných kontaktech předpokládal vznik silné citové vazby vůči své osobě. Ve svých mailech, podepsaných jménem Vlasta, odíval adresátky do představ milovaných manželek a matek, hýčkaných pevnou a zároveň něžně jemnou mužskou rukou i duší.

Není se tedy co divit, že tyto ženy spíš dřív než později zatoužily po osobním setkání, případně alespoň po telefonickém hovoru s mužem, který se rychle stával idolem jejich srdcí. Dostalo se jim však prosby o krátké posečkání, Vlastův rozvod je pár dní před konečným uzavřením a on nechce svou novou lásku pošpinit stínem té rozpadlé. Ženy byly vůči těmto slovům chápavé, mnohé si dobře pamatovaly, jak je samotné před více či méně dávnou dobou zasáhly vlastní rozchody.

Jako by jim chtěl Vlasta to oddálení nějakým způsobem vynahradit, začal plánovat společný život, neváhal zacházet do detailů. Nejen těch věcných, jak si zařídí společné hnízdečko lásky, kam spolu pojedou na první dovolenou, ale i do těch intimních, jimiž je přímo rozpaloval touhou.

Občas se jedné z těch žen rozbušilo srdce štěstím poté, co si přečetla kratičký mail, začínající větou: „Již zítra Tě, lásko, konečně poprvé uvidím a vezmu do náručí.“ Následovala nabídka času a místa v klidné vinárně či kavárně, jež ženě přesně padla do noty a která byla jen dalším důkazem Vlastovy vnímavosti. Žena pak doslova či obrazně probděla noc, na rande přiběhla načinčaná a nesmírně natěšená.

Jenže Vlasty se nedočkala a snažila se sama sebe konejšit myšlenkou „asi mu do toho na poslední chvíli přišlo něco opravdu neodkladného.“ Ženino štěstí se však zakrátko změnilo v hluboké zklamání a lásku nahradil smutek, někdy provázený rezignací a jindy až nenávistí. To když jí od Vlasty už ani žádný další mail nedorazil.

Jen málokterá z takto zhrzených žen zaznamenala v inkriminovaný den v oné klidné vinárně či kavárně přítomnost nevzhledné scvrklé podmračené osoby ženského pohlaví, sedící v rohu u malého stolku. Zatrpklostí zestárlé Vlasty, která si se zvráceným pocitem zadostiučinění v duchu zamnula ruce: „Tak to máš za mého Lukáše, ty potvoro mizerná.“

Tak moc ho Vlasta kdysi milovala. Byl o deset let mladší než ona a prožili spolu několik let nádherného manželství, než od ní odešel a vyměnil ji za výrazně mladší model. „Třeba za zrovna takovou, jako jsi ty.“ Pomyslela si a honem zaplašila hořkou slzavou myšlenku, která se snažila prodrat ven její ztvrdlou skořápkou.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články