Láska je silnější než smrt – pokračování a doplnění

Můj spolužák z gymnasia a inspirující gastronomický mág Petr Vaněk po přečtení blogu na toto téma zapátral a přinesl podrobnosti. Jsem rád, že jsem se ve svých úvahách až tolik nespletl. S jeho dovolením sem dávám jeho komentář k fotografii v jeho úplném znění

Tomáš Vodvářka dnes na Blogosféře publikoval hezký text o lásce, kterou ani zeď nerozdělila, inspirovaný pozoruhodnou fotografií. Nedalo mi to, trochu jsem pátral a tak teď přináším romantický příběh věčné lásky protestantského nizozemského Romea a katolické belgické Julie…
Hrob s rukama
Monumentální hřbitov Oude Kerkhof („starý hřbitov“) v Roermondu je často jedním dechem zmiňován spolu s unikátním náhrobkem, jehož jedna část se nachází v katolické a druhá část v protestantské části hřbitova. Oba náhrobky jsou nad dělící zdí spojené podanýma rukama: Ano, toto je onen slavný „Hrob s rukama“.
* * * * *
V devatenáctém století bylo v Nizozemí, ale i v dalších zemích, běžnou praxí, že katolíci a protestanti (včetně ateistů) nesměli být pohřbeni nejen v jednom hrobě, ale ani ve stejném sektoru hřbitova, které byly rozdělené podle vyznání. Pro toto pravidlo platilo rčení „dvě víry na polštáři, ďábel mezi nimi spí“.
Ale pojďme k tomu podivnému hrobu, k němuž se váže romantický příběh. V roce 1842 se belgická katolická dáma Josephine Caroline Petronella Hubertina van Aefferden (1820-1888) provdala za nizozemského protestantského vojáka Jacoba Wernera Constanta van Gorkuma (1809-1880).
Josephine byla nejmladší dcerou bohatého šlechtice a rentiéra Alexandra van Aefferdena (1767-1840) a Agnes Petit (1779-1861) a měla osm bratrů a sester. Když byla provincie Limburg v roce 1839 rozdělena na belgickou a nizozemskou část, usadili se v té nizozemské zejména vojáci z ‚Holandska‘ s odlišnou vírou a jazykem. Mezi nimi byl i v Amsterdamu narozený plukovník Constant van Gorkum, syn orangistického vojáka a kartografa Jana Egbertuse van Gorkuma, který byl blízkým přítelem krále Viléma I. Nizozemského.
Vztah Josephine van Aefferden a plukovníka Constanta van Gorkuma její katolická rodina ostře odsoudila – v převážně katolickém Roermondu to byl hotový skandál. Aby snoubenci neprovokovali své okolí, konala se svatba v německém městě Pont nedaleko Geldernu, hned za hranicí ve Venlo. Novomanželský pár se pak nastěhoval do historického domu na Swalmerstraat 51, poté se v roce 1861 přestěhoval do Graeterhof ve Swalmen-Boukoul a od roku 1873 bydlel v domě Achter het Kloosterwand.
Námitky rodiny van Aefferden se týkaly nejen odlišného náboženského vyznání manželů, ale také nestravitelného faktu, že Josephine byla urozeného původu – na rozdíl od svého o jedenáct let staršího manžela. Van Gorkum byl navíc umístěn v Roermondu, rozděleném na belgickou a nizozemskou část, jako velitel posádky nizozemského království, přičemž dva z Josephininých oddaně probelgických bratrů, Albertus (1808-1892) a Felix (1871-1842), předtím na vlastní náklady zřídili prapor vojáků z Bruselu s cílem bránit belgickou stranu proti Nizozemcům během belgické revoluce v letech 1830-1831, jejímž výsledkem bylo vyhlášení belgické nezávislosti a vznik samostatného Belgického království. Oba bratři proto nemohli v žádném případě akceptovat příchod Van Gorkuma jako švagra do rodiny.
Ale přes veškerou nepřízeň rodiny a okolí bylo manželství Josephine a Constanta van Gorkumových šťastné, vydrželo celých 38 let a vzešlo z něj pět dětí. Jacob Werner Constant van Gorkum, který byl mezitím jmenován komisařem domobrany, zemřel v roce 1880 a byl pochován v protestantské části Starého hřbitova u zdi, která ji oddělovala od katolické části.
O osm let později vydechla naposledy i jeho milovaná choť Josephine. Její poslední přání bylo, aby nebyla uložena do monumentální hrobky rodiny van Aefferden, ale u zdi katolické části, přesně naproti místu posledního odpočinku svého manžela. Nalevo a napravo od zdi tedy byly vztyčeny dva stejné náhrobky, spojené podanýma rukama na znamení jejich věčné lásky, kterou ani smrt, ani zeď nerozdělí.
Rčení „Vivit post funera virtus“ (Ctnost žije i po smrti), které se původně objevilo v rodovém erbu Van Gorkuma, bylo vytesáno na oba erby. Předpokládá se, že jejich ostatky jsou uloženy pod základem zdi, takže manželé, přes všechny námitky proti jejich svazku, spolu stále odpočívají i po smrti.
* * * * *
Příběh ‚Mrtvý, ale nezapomenutý‘ z publikace Hroby a krypty na ‚den Aje Kirkhaof‘ v Roermondu (John Vaessen, Roermond 2019).

Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Lubomír Stejskal
Lubomír Stejskal(@lubomirstejskal)
3 měsíců před

Když jsem článek četl nejprve na iDNES, napadlo mě, že by to mohlo být právě takto – nikoli sebevrah, ale odlišné vyznání obou pohřbených. Je to pozoruhodný příběh, díky za něj.

Jana Melišová
Jana Melišová(@janamelisova)
3 měsíců před

Veľmi ma to dojalo. Vďaka.

Hana
Hana
3 měsíců před

Zajímavé, dojemné.

Sona Bulbeck
Sona Bulbeck(@sonabulbeck)
3 měsíců před

Krasne,dakujem…

Radomira Kielbergerova
Radomira Kielbergerova(@radomirakielbergerova)
3 měsíců před

Moc děkuju. Mám nesmírně ráda historii líčenou životy těch obyčejných. Krásné👍

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial