Som už stará, keď mi vadí tykanie?!

Angličania to majú jednoduché…majú zámeno YOU pre vyjadrenie Teba aj Vás, teda pre tykanie aj vykanie…na Slovensku a v Česku to máme zložitejšie…

Už niekoľko mesiacov riešim existenčné problémy…niekedy sa to jednoducho „vyvrbí“ tak, že musíte znovu začínať v šesťdesiatke, keďže okolnosti sa nevyvíjajú podľa vašich predstáv.. Nemá zmysel sa sťažovať, treba jednoducho hľadať riešenie.

A tak keď som zistila, že keďže nie som Rowlingová, tak ma písanie kníh neuživí, začala som sa obzerať po nejakých podobných aktivitách, čiže po práci externej redaktorky, poprípade korektorky, písaní blogov na objednávku, napríklad na cestovateľské portály, etc., jednoducho po niečom, čo viem, že viem. Aké bolo moje prekvapenie, keď na mňa vybehli inzeráty typu…„ Vieš písať? Poď medzi nás, otvoríme ti cestu do sveta…“ Alebo… „ Chceš pracovať pre nás ako copywriter ?“ (Tu sa priznám, ma opäť naštval fakt používania anglických výrazov, ktorý je mne v knihách vždy vyčítaný, ale čo už). Ďalší inzerát hlásal…„Priatelíš sa s gramatikou, vieš dobre štylizovať a nemáš problém pracovať pod stresom? Radi ťa privítame v našom mladom dynamickom kolektíve…“, jasne tak naznačujúc, že ak ste náhodou príslušník staršej generácie, tak na podobnú prácu môžete rovno zabudnúť. Keď som sa posťažovala mladšiemu synovi ( populárny slovenský stand-up komik Jakub Lužina), ten to okomentoval svojsky… „Maminka, ale jasne, že musia napísať mladý dynamický kolektív…ako by to vyzeralo, keby tam bolo „starý zaprdený kolektív?!“

Okrem hľadania práce som sa venovala aj nájdeniu ubytovania…po vyše roku a pol v Brne som mala pocit, že nastal čas na zmenu a začala som špekulovať nad presťahovaním sa do Bratislavy…na Facebooku som sa pridala do skupiny, venujúcej sa ubytovaniu a prenájmu v Bratislave a sledovala ponuky. A čuduj sa svete, bolo to tam opäť veľmi podobné – a to nielen pri inzerátoch o sharovaní, teda spoločnom bývaní, čo je typické pre mladých ľudí. „Ponúkame krásny dvojizbový byt v Petržalke…ak sa ti páčia fotky, ozvi sa, určite sa dohodneme“…alebo… „Neváhaj a odpovedz už dnes na túto úžasnú ponuku na prenájom dvojizbového bytu v Starom Meste..“ a podobne. Pri googlení apartmánov na dlhodobý prenájom na mňa vybehlo niečo v zmysle…„Ponúkame pohodlné ubytovanie v okrajovej časti mesta, nájdeš tu všetko, čo potrebuješ a ešte aj niečo navyše…“

Pri čítaní týchto ponúk som si uvedomila, že niekedy v decembri som robila rozhovor pre internetový portál Startitup a že takisto ma zarazilo tykanie, ktoré redaktorka používala. Nie, netykala mne, to si nedovolila, bola vo veku mojich synov, ale použila ho v perexe rozhovoru, kde stálo niečo ako…„ Chceš vedieť, či môžeš spať v Saudskej Arábii s frajerom na jednej izbe? Nielen toto, ale aj oveľa viac sa dozvieš v tomto rozhovore…“ Keď som rozhovor autorizovala, požiadala som ju, aby v mojom texte, kde sa prihováram čitateľom ja, dodržala vykanie, keďže sa necítim na to, aby som im tykala. Mojej požiadavke vyhovela, ale za seba povedala, že áno, oni čitateľov bežne oslovujú tykaním – ak by mal niekto záujem, tu je link na rozhovor… https://www.startitup.sk/mozes-byvat-v-hotelovej-izbe-s-frajerom-a-nemusis-nosit-abaju-ak-si-turistka-slovenka-sona-zila-v-saudskej-arabii-rozhovor/

Rozmýšľala som nad tým, kedy v komunikácii so mnou zmenili ľudia tykanie na vykanie…bolo to nástupom na strednú školu, kedy nám začali naši profesori vykať a potom sa v tom pokračovalo aj na vysokej. A tiež to, že tým, že som nikdy nebola v Komunistickej strane (ocko bol evanjelický farár), tak sa ma ani netýkalo rovnostárske „tykanie medzi súdruhmi“, tak bežné v čase socializmu. Inak, už niekoľko mesiacov česká televízia uvádza na ARTe veľmi dobrý seriál o dejinách československej populárnej hudby pod názvom Bigbít, kde sú použité mnohé archívne zábery hlavne zo šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov, kde krásne vidno ako redaktori s mikrofónom pri rozhovoroch všetkým tykajú. A tak neviem, či som len ja precitlivelá, že mi vadí tento spôsob komunikácie alebo sa týmto spôsobom vraciame do minulosti, ktorá by už mala byť relatívne dávno passé…

Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Už před půlstoletím jsem nabyl odporu k automatickému „soudružskému“ tykání, a přetrvalo to u mne doposud, přestože soudruhů klasického staromarxistického typu valem ubylo. Šlo to dokonce tak daleko, že vykávám i dětem, včetně nemluvňat v kočárku. Což už je ode mne možná trochu póza či trochu obsese, ale pro mne spíš i sranda.
comment image

Ladislav Nádvorník
Ladislav Nádvorník(@ladislavnadvornik)
3 měsíců před

…vidíš…já to mám opačně…od dětství…hlavně ve skautu..ale i v sokole…travali naši vedoucí na tykání vzájemném…a to nejn v uzavřené skupině (třeba) skautského oddílu…ale všude…. zvykli jsme si…a pak jsme to předávali dalším generacím… takže občas mě i dnes pozdraví na ulici prťous …zpravidla vnuk některého z našich bývalých skautíků…a tyká mi….tohle občas irituje i ojí ženu…která na to zvyklá nebyla a dodnes není…. jiné je to v oficiálním jednání a zaměstnání…tam jsem se naučil používat takový kompromis…který mi málokdo odmítne akceptovat…. totiž že oslovujikřestním jménem…a vykám… překvapivě dobře to funguje….

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Mezi skauty si pochopitelně tykám. Ale to už je přece, podobně jako tykání s přáteli, záležitostí mé volby – vždyť skautem jsem proto, že chci. I vykání s oslovením prvním/křestním jménem ostatně mám už po dlouhá desetiletí v oblibě..

Last edited 3 měsíců před by Vladimír T. Gottwald
Ladislav Nádvorník
Ladislav Nádvorník(@ladislavnadvornik)
3 měsíců před

…hodně to používají i Rusové a Ukrajinci…oficiální je tam oslovení jménem a otčestvo…příjmení prakticky kromě představení nepoužívají….ale v běžném hovoru prakticky používají pouze jméno…a vykají…

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před
Reply to  Soňa Bulbeck

Vyjádřila jste to, Soňo, tak, jak to vnímám já.
Nemám nic proti tykání jako takovému, vadí mně, když mne někdo automatickým tykáním přičleňuje do nějaké skupiny či na nějakou komunikační bázi, kam já nepatřím a nechci.
comment image

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Obdobně ostatně jako i v anglosaském světě (ovšem bez patronyma).comment image

Hana
Hana
3 měsíců před

Děkuji, že jste se s námi podělila také o svoje putování po cestě za novým životem. Budu se těšit na pokračování.

Michaela Klímová
3 měsíců před

Nevím, co je správně, ale mám to úplně stejně jako Vy :).
Tykání v inzerátu beru jako nápovědu, že to není inzerát pro mě.

Tomáš Vodvářka
Admin
3 měsíců před

Zajímavý a všudypřítomny problém, Soňo. Jsem už „second hand“, věku 60+. Vychován rodiči ke zdvořilosti vůči lidem, s čímž samozřejmě souviselo i vykání. I v práci důsledně vykám a to i 15 letým slečnám a jinochům. Stejné to mám se svými dvěma sestřičkami, s nichž jedna je se mnou od samého počátku soukromé praxe (tedy bezmála 30 let). Nechává to jistý odstup a současně úctu. V internetových diskusích mne občas zaujme kdosi, kdo všem bezostyšně tyká, když se ohradím, dozvím se, že „je to běžné“. Není. Je to svým způsobem hulvátství, neomalenost, možná mindrák, co já vím. Tykám si s… Číst vice »

Jan Šik
Jan Šik(@jansik)
3 měsíců před

Zrovna včera jsem řešil tykání s jednou dámou u oběda. Obecně nám vadilo oběma, vykáme si, i když se známe asi deset let. Taky se dnes vůbec nedrží etiketa, např. tykání běžné nabízí muži, ale měla by s ním přijít první žena. S moc lidmi si netýkám a když mi ho někdo nabídne, první mě vždy napadne, zda jsme spolu pásli husy:-) Hezkou sobotu Vám přeji paní Soňo

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial