„Budu volit ANO“

sdělila mi jedna moje známá. Na dotaz proč, mi sdělila, že „u Babiše aspoň vím, co je zač, zatímco u ostatních to nevím“. Přivedla mne k zamyšlení, co je leitmotivem voličů tohoto hnutí.

Statistická šetření ukazují, že voliči hnutí ANO jsou spíše starší jedinci, z menších měst či vesnic, zpravidla s maximálně dokončeným středoškolským vzděláním. Což je sice informace nejspíše pravdivá, ale nic nevypovídající.

Ona věta v úvodu je sociologicky velmi zajímavá. Zmíněná paní tak nějak tuší, že současný premiér není tak úplně morálně na výši, ale za těch zhruba 8 let, kterou se pan Babiš pohybuje v politickém dění, si na něj zvykla. Tuší, že jeho činy nejsou zrovna to, co lze považovat za etalon morálního konání, ale přestalo jí to vadit. Předkládané argumenty jeho zřetelných přešlapů považuje buď za lež (i když není problém zjistit, že řada z nich má reálný a doložitelný podklad), nebo za zcela bagatelní činy, které jejího favorita nijak neumenšují.

Řada voličů, zejména těch starších, jej může volit z jisté nostalgie starých časů, protože jsou jeho vrstevníky a on představuje (podobně jako Miloš Zeman), jisté pojítko k době, kdy byli všichni mladí. Kdy za minulého režimu bylo vše přehledné, kdy vládl „pořádek“ a „sociální jistoty“, které dnes v jejich očích samozřejmě nejsou. Rádi mu odpustí jeho komunistickou minulost (koneckonců více jak jeden milión členů KSČ je přeci dostatečnou omluvou), rádi mu odpustí jeho příslušnost k StB (koho to dnes zajímá a disidenti byli přeci tak nějak „divní“, že).

Pravdou je , že rétorice Andreje Babiše podlehlo mnoho lidí a nebyli to jistojistě hlupáci. Odkazuji na výborný článek Tomáše Flašky na Blogosfera.cz. (zde). K jeho výčtu známých osobností bych přidal i JUDr, Milana Hulíka, člověka statečného, který za totality hájil řadu disidentů. I on se jednu dobu přidal na jeho stranu s domněním, že vyhlašované protikorupční tažení proti stávajícím stranám (což za vlády kmotrů z ODS a ČSSD byla samozřejmě tristní skutečnost), bude pod jeho vedením tím, co naši společnost uzdraví. Trvalo mu to rok, než prohlédl, že jeho modla je pouhý politický podnikatel, jemuž jde o maximalizaci zisku při dojení státních financí, ovládnutí společnosti v mediálním prostoru a přeměny hnutí ANO za stranu, založenou nikoli na demokratické diskusi, ale na tvrdém fuhrerprincipu.

Zatímco ODS mnozí voliči dodnes neodpustili existenci těch nejhorších kmotrovských kreatur (které však s úpadkem strany přirozeně odešly jinam), u ANO stejný faktor – jak se zdá – nevadí. Babišův fámulus Jaroslav Faltýnek splňuje definici kmotra v tom nejryzejším znění, že už jej nechtějí ani jeho spolustraníci v místní organizaci, takže musí kandidovat jinde, než ve svém domicilu (na čí zásah není třeba dlouze přemýšlet). Jistý pan Švachula z Brna hraje zásadní kriminální roli v kauze Stoka. Podobných jedinců se jistě najde více. Přesto doložená fakta nejsou – na rozdíl od zmíněných kmotrů v ODS – překážkou pro voliče ANO, aby stále podporovali hnutí ANO jako svého volebního favorita.

Zdráhám se stále uvěřit, že těch pár přihozených stovek k důchodu může hrát zásadní roli při volbě u našich starších spoluobčanů. Vzhledem k veřejně deklarovaným schodkům v rozpočtu, deficitu v důchodovém systému a stoupající inflaci musí vědět, že se blíží průšvih, který – v lepším případě – postihne jejich děti a nejspíše ještě i vnuky. Je egoismus silnější než odpovědnost za příští generaci?

Ona věta v úvodu článku, kterou jsem vyslechl, může nakonec být jedinou odpovědí. Což může mít velmi silnou výpovědní hodnotu o současné době.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články