Haló? Tady Medúza… s novou pračkou

Taky milujete výměny spotřebičů a zejména žoviální chlapíky montující pračky? A taky vás v tom vaše drahá polovička vždycky nechá a odjede do práce, s tím, že „Co je na tom… vy to s fajn šikovnejma chlápkama přece zvládnete za pět minut?!“

Naše stará vestavná pračka AEG se už tak 3 roky loučila, ale stále prala. Jenom občas nešla otevřít a něco uvnitř se trvale urvalo a dělalo to při závěrečném ždímání rámus, jako když nám v kuchyni startuje bojový letoun F16.
Oceňoval to zejména můj otec v bytě pod námi, kterému tancovala přímo nad hlavou ložnice a částí koupelny. Když předevčírem spustila svůj poslední předsmrtelný tanec a popadaly hrnky z poliček a do „vypraného“ prádla se přimíchal jakýsi nadrolený písek z ložiska, rozhodli jsme se, že další praní už riskovat nebudeme a objednali pračku novou.
Doufala jsem, že při připojení na to nebudu sama, ale bohužel, zase to musím převzít já… Muž mi v předvečer výměny pomohl starou pračku odpojit a povytáhnout, přitom omylem odpojil i přívod vody k myčce, která samozřejmě ráno nešla, ale s tím jsem si hravě poradila…. Ovšem, pojďme dál.
Již v 7.00 mě probudí žoviální ALZA chlápek telefonátem. „Tak paninkoooo, jste na nás připravená???“ Paninka připravená není, protože ještě napůl spí a řekne: „Jo, ta lednička?“ „Pračka, madam, pračka…. Lednice teda vezeme taky, ale to jste si neobjednala.“ „No, čekám vás, co mi zbývá….“ řeknu odevzdaně. „Dobře, jsme tam ve čtvrt na jedenáct!“
Upadám zpět do polospánku a přemýšlím, proč mi o příjezdu v 10.15 musí dát zprávu v 7.00. Nestačilo by to v devět? Asi ne.
Již v deset nula nula volá Alzachlápek znovu a praví: „Halo, halo, haló, proč je koček málo? Halóoo??“ hlásí do telefonu a já vím, že je to v háji a musím hrát jejich hru na nejvtipnější partu na světě… a tak odpovídám:“Halóoo, tady Medúza!“ Chlapík zaplesá, že našel oběť na jeho vlně a volá…… „Připrav se, HRAJEM!!!“ „Číslo 3,“ říkám já a chlap se zaraduje. „Vyhráváte pračku! Jsme tam v 10.13 přesně, pojďte si pro ni!“ Bohužel pračku tak úplně nevyhrávám, musím si ji zaplatit a už vzápětí se ukáže, že pánům stávkuje platební terminál. Jak jinak.
Snažím se tedy dozvonit na mámu v přízemí, jestli bychom částku nějak neposkládaly spolu nebo jestli musím zanechat pány samotné doma se dvěma pračkami (starou a novou) a mým mladším dítětem, které neposílám do školy a vyrazit k nedalekému bankomatu. Máma neotvírá, je totiž samozřejmě ve sprše, což zjistím záhy, když se tam vloupu vlastním klíčem. Naviguje mě přes sklo sprchy z koupelny a už za chvíli naštěstí třímám v ruce hotovost.
Ve chvíli, kdy slavnostně dojdu k ALZA autu s penězi, chlapík září štěstím, neboť terminál mezitím rozchodil. Jdu tedy zpět pro kartu, platba milostivě proleze a vracím mámě (která je stále v koupelně), peníze na smluvené místo – to ji posléze totálně zmate a volá mi, jak je možné, že neubylo. Co je to za kouzla!?
Poté, co proběhne standardní nevyhnutelné žertování s Alza pány o bordelu/nočním klubu, vedle kterého bydlíme… (bez toho to prostě nikdy nejde). A jsou tam prostituky u tyče??? Jednou jsem tam byl…. Vezl jsem tam Colu – hahaha a tak dál… mě pán požádá, jestli bych si mohla sundat tu věc na obličeji (rozuměj respirátor), aby viděl můj sladký úsměv. A že jsou i jiné nemoci, než covid.. bla, bla, bla… Tam samozřejmě narazí… Ale překonáme názorové rozpory (co mi zbývá), on si dá respirátor na krk…. a už šíbruje i s kolegou pračku směr byt.
Přesto, že můj pečlivý muž odpojil pračku tak, aby ji stačilo jen naložit a nic nevyteklo z odpadní hadice, kterou dokonce včera na konci zalepil lepenkou. Pán to nepochopí a v nestřeženém okamžiku, než stihnu zařvat, hadici odpojí na druhé straně a všechen smradlavý sajrajt z odpadu, co se tam deset let v trubce hromadil, se vyleje na nedávno zbroušené parkety.
„Jejda….“ Chvíli kouká na tu spoušť a naznačuje, že by to teda jako asi uklidil… kdyby tu ovšem nebyl kvůli zapojování a trochu spěchá dál. No nic… vytáhnu hadr a pustím se do toho.
Moje dítě ze zadního pokoje přibíhá s vytřeštěným výrazem, drží si nos a křičí: „Fuj, mami… co to jeeee??? Já se asi pobleju!!!“ Já taky, milá dcero, já taky… myslím si já, ale neříkám nic a vytírám lezouc po kolenou kuchyň.
Jeden z pánů si musí jít ven zakouřit a druhý tedy konečně připojí novou pračku. Motor běží, stěrače stírají a pračka pere… Díky, pánové. Přidávám každému z nich 50 Kč na pivo, vlastně nevím proč, ale prostě to tak dělám a loučím se.
Už po 2 hodinách větrání toho smradu se zdá, že byt bude obyvatelný. Nová pračka zatím funguje.
Zbývá už jen zodpovědět otázky všeho druhu mého geniálního dítěte na homeschool, které neustále mluví a teď ho zajímá tohle: „Mami, kdybys měla na výběr, polila by ses horkou nebo studenou vodou???“
„Studenou… „ Odpovídám, ale myslím si…. Že teď asi rovnou ledovou… Protože dopoledne v háji, práci jsem ani nezačala a cca za deset minut dítě řekne, že má chuť na oběd.
Večer přijde můj muž a bude říkat: Vidíš, jak jsi to všechno pěkně zvládla… nevím, co s tím vždycky… tak naděláš.

5 6 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
28 dní před

Prima blog, vzbuzující veselý soucit. Myslím si, že nejhorší nejsou trpaslíci, ale žoviální montéři, kteří vždy prohlásí, že ten kdo to dělal před nimi, by zasloužil trest smrti, protože je to od nich fušeřina, zatímco „teď, když do udělám já“ ……všichni známe. Jinak samozřejmě gratulace k nové pračce a klidu v domácnosti. A po dlouhém čase vítej Terezo na Blogosféře.

Jan Šik
28 dní před

Jasně, že vy ženy všechno zvládnete. Bez Vás by to nešlo 🙂 Akorát těch 50 Kč na pivo opravářům nedávejte. Přijeli na opravu lednice a byl jsem nadšený, ještě ten den, asi za dvě hodiny, co jsem volal a dokonce dva. Jeden se dotkl zadní stěny a pronesl: „Je hotová, nedá se opravit. 500 Kč prosím za náš čas a náklady na cestu.“ Ty opravy jsou drahé i bez spropitného…Děkuji za příběh. Hezký den

Soňa Bulbeck
28 dní před

Milá Terěza, ďakujem, pobavila som sa, ja už dva mesiace bojujem so smradom v londýnskom byte, kde mi cez drez v kuchynskom kúte v obývačke vyrazil zapchatý hlavný odtokový kanál a nemám silu ani vôľu o tom písať vôbec, nie to s humorom, keďže som totálne vysatá z energie zo všetkej tej byrokracie a neschopnosti, keď to pominie, tak snáď tiež dám nejaké story, majte sa pekne…

Jan Šik
28 dní před
Reply to  Soňa Bulbeck

Paní Soňo, jestli dovolíte babskou radu. Nalijte do odpadu litr pravé Coca-coly. Pokud tam není nějaká mechanická překážka, např. kus porcelánu nebo lžíce, mělo by to zabrat. Hezký den

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial