Datum 12. května 2021

Žijeme divné časy. Plné paradoxů. Některé věci jsou úžasné a nové, jiné naopak staré jako jsou dějiny druhu, který si – bůhvíproč – říká Homo sapiens sapiens

V tuhle dobu jezdí a …ano  i létá na Marsu vozítko nazvané Perseverance (česky Vytrvalost), z něhož jsou nám na zem zasílány fotografie a dokonce i zvuky. A je to jen 60 let, kdy do kosmu vylétl první člověk a  jen tři roky předtím vyslal druh Homo sapiens sapiens první umělou družici na oběžnou dráhu okolo planety Země. Kolik času uplynulo od doby, kdy to poprvé někoho napadlo, že je to možné, vystřelit do kosmu pozemské těleso či člověka. Pomíjím utopii v podání Julese Verna, myslím skutečnou myšlenku, která se objevila v té kilo a půl živé hmotě, kterou tento druh nosí v lebce a která se jmenuje mozek. A která byla pár miliard let nazpátek jen jednou buňkou s vlastním životem, schopná jen vlastní replikace. A z které se vyvinul onen druh, jenž byl před desítkami tisíc let schopen namalovat na stěnu jeskyně několika tahy úžasnou podobu tygra či buvola. Který později složil Novosvětskou symfonii či z kamene vytesal Pietu.

Stejný mozek stejného druhu je však schopen neuvěřitelných zvrhlostí. Ve své historii neustále žije s pocitem, že ten vedle něj je cosi méně, že je třeba jej zabíjet, aby se získala jakási výhoda, teritorium, „čistota“ rasy atd. Důvody se našly vždy a s nimi i řada ochotných vykonavačů „dobra“. Mění se jen prostředky, stoupá rychlost tohoto snažení a efektivita. Pocit, že likvidací toho druhého se posunu někam výše. A vůbec nevadí, že v historii Homo sapiens sapiens se ti „vítězové“ nakonec kamsi vytratili, tisícileté říše se dočkaly jen efemérní existence a na místě urputných válek a střetů žije kdosi jiný, komu je ta předchozí historie úplně lhostejná.

V tuto dobu, kdy sledujeme zmíněnou Perseverance, se kdosi rozhodl, že na toho druhého, kterého bytostně nenávidí a nejspíše neví tak úplně přesně proč, začne vystřelovat rakety, jež mají jediný cíl. Pobít vše živé po dopadu. Místo, aby se soustředila na vlastní potenciál a snažila se třeba vyhledat ty, co jsou schopni namalovat podobné kresby jako ty v jeskyních, složit symfonii či napsat román, veškeré úsilí a prostředky vloží do nálože, kterou vyšle nazdařbůh směrem k druhému národu.

Každý čas má své symboly. Dnešní den má dva. Ono vozítko na Marsu jako doklad lidského génia a fotografii v úvodu, kde jsou novorozeňata druhu Homo sapiens přenášena svými otci do krytu, protože jim nad hlavou létají ony nazdařbůh vyslané informace o tom, že budou zabiti, pokud k tomu bude jakákoli příležitost.

Bude to za sto let stále stejné?

 

Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vlasta Fišrová
4 měsíců před

Nevím, co bude za sto let, doufám tedy, že lidstvo zmoudří.

Soňa Bulbeck
4 měsíců před

Obávam sa, Tome, že za 100 let už civilizácia nebude…alebo to, čo si pod týmto slovom predstavujeme dnes…a ja podobne ako vy, na vystreľovaní rakiet nič civilizované nevidím…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial