10. Husovy sbory v Zábřehu a v Hrabůvce

Radvanický farář Ferdinand Stibor, jeden ze zakladatelů Církve československé.
Brigádní generál Jan Satorie, legionář a hrdina odboje, pochován na místním hřbitově v Zábřehu.
Pamětní kámen s datem zahájení stavby.
Pamětní kámen z Kozího hrádku, kde působil Mistr Jan Hus.
Portréty legionářů žijících v Zábřehu, generál Jan Satorie uprostřed horní řady.
Pamětní deska s ukrytou prstí z legionářskych bojišť.
Interiér kostela.
Ukřižovaný Kristus podle Myslbeka.
Freska Mistra Jana Husa.
„Husitský koutek“ – papírová vystřihovánka vozové hradby.

ThDr. Tomáš Butta, VIII. patriarcha Československé církve husitské.
Kolumbarium
Stavba Husova sboru v Hrabůvce.
Husův sbor v Hrabůvce při slavnostním otevření.
Husův sbor v Hrabůvce.
Boční pohled.
Husův sbor v Hrabůvce obklopuje rozsáhlá zahrada.
V zahradě se pěstují nejen květiny, ale i zelenina a pořádají se tady i různé zahradní slavnosti.
Průvod při otevření Husova sboru v Hrabůvce – Dagmar Staneva, děvče vpředu uprostřed, nese na polštářku symbolický klíč od nového kostela.
Symbolický klíč od kostela.
Pohled na kůr.
Varhany na kůru.
Pohled z kůru do kostelní lodi.
Hrob brig. gen. Jana Satorie.
Husův sbor Zábřeh.
Boční pohled.

Kostely Církve československé husitské, tak zvané Husovy sbory, jsou již téměř sto let součástí sakrálních staveb na území celé republiky a samozřejmě i Ostravy. Jejich společným znakem je jistá strohost a střídmost, typická pro protestantské církve, a také modernost, protože všechny byly postaveny ve 20. a 30. letech minulého století.

Řekněme si ale o Církvi československé husitské něco více. Představte si situaci na podzim 1918: Skončila Velká válka a na troskách Rakousko-Uherska vznikly nové státy, naplněné touhou po emancipaci nejen v oblasti státoprávní, ekonomické a kulturní, ale i náboženské, protože katolicismus a latinská liturgie byly ztělesněním starého Rakouska. Pod heslem „Los von Wien, los von Rom“ (Pryč od Vídně, pryč od Říma) tak vznikaly nové církve, opírající se o národní jazyky a tradice. Sloučením evangelíků kalvínské a luterské větve vznikla již v roce 1918 Českobratrská církev evangelická, ale ještě početnější byly přestupy katolíků do nově vzniklé národní Církve československé (přídomek „husitská“ si přidala až v roce 1971), u jejíhož založení stáli modernisticky a reformně smýšlející kněží, sdružení v Klubu reformního kněžstva, odštěpení od římskokatolické církve. Nová církev byla oficiálně vyhlášena 8. ledna 1920. Jedním ze zakladatelů byl i kněz Karel Farský, který byl zvolen prvním patriarchou, tedy nejvyšším představitelem církve. Dalším významným představitelem Církve československé byl radvanický farář Ferdinand Stibor, později první biskup ostravské (slezské) diecéze, díky jehož úsilí se Ostravsko stalo jednou ze silných základen nové církve a náboženská obec Radvanice, založená 15. ledna 1920, se stala vůbec první v Československu. O tom, že to byl muž činu, svědčí i skutečnost, že se v roce 1919 – ještě stále jako římskokatolický kněz – oženil a přivolal tak na sebe hněv Říma a následnou exkomunikaci. To ale nebylo vše… Vzhledem k tomu, že Církev československá neměla žádné vlastní kostely a fary, stalo se na několika místech (na Ostravsku to bylo v Radvanicích a Michálkovicích), že faráři obsadili římskokatolické kostely a upravili je pro potřeby liturgie své nové církve. Následné soudní spory se táhly několik let a tak zabrané kostely byly římskokatolické církvi vráceny až v polovině 20. let.

Církev od počátku spolupracovala s legionáři, se kterými sdílela úctu k velkým mužům naší historie – Janu Husovi, Janu Amosi Komenskému a Tomáši Garrigue Masarykovi. Prezidentu Masarykovi byla spolu s legiemi oporou v ideovém zápase nejen s proněmeckými a katolickými stranami, ale i s komunisty.

Celkově bylo na území dnešní Ostravy postaveno dvanáct kostelů Církve československé, chronologicky (v závorkách letopočet otevření) to byly Vítkovice (1924), Stará Bělá (1924), Radvanice (1925), Slezská Ostrava (1925), Kunčičky (1925), Michálkovice (1927), Mariánské Hory (1930), Zábřeh nad Odrou (1933), Polanka na Odrou (1933), Hrabůvka (1934), Svinov (1934) a Heřmanice (1936). Dodnes jich svému původnímu účelu slouží 10; Husův sbor v Kunčičkách byl proměněn v Křesťanský sbor, zaměřený na volnočasové aktivity dětí a mládeže, a Husův sbor ve Vítkovicích přestavuje Charita na charitní dům sv. Benedikta Labre, nízkoprahové denní centrum pro lidi bez domova.

A závěrem něco k současnosti: Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se k Církvi československé husitské v České republice přihlásilo 39.000 věřících a církev se tak umístila na třetím místě – za církví římskokatolickou a českobratrskou evangelickou.

Jednotlivým Husovým sborům se budeme věnovat postupně, dnes se díky laskavosti paní farářky Karin Šilerové, která mi byla zasvěcenou průvodkyní, podíváme do husitských kostelů v Zábřehu a v Hrabůvce. Mimochodem, ženy působí v Církvi československé husitské jako farářky od roku 1947.

Husův sbor Zábřeh

Stavba Husova sboru Církve československé husitské v Ostravě-Zábřehu byla započata dne 4. 9. 1932, kdy byl položen její základní kámen, který je zvýrazněn ve zdi. Kámen z Kozího hrádku, kde působil a kázal Mistr Jan Hus, darovalo zdejší náboženské obci město Tábor. Sbor byl dokončen a slavnostně otevřen dne 3. června 1933. Stavba sboru nese prvky moderní architektury 20. století. Byla postavena ve funkcionalistickém slohu, s výrazným schodištěm a věží s hodinami, nesoucí tři zvony. Autorem projektu je Ing. arch. Josef Kittrich z Prahy (m.j. spoluautor pražského obchodního domu Bílá labuť). Stůl Páně s liturgickou soupravou vytvořil Ing. arch. Emil Rabenstein. Apsidě dominuje Kristus na kříži v životní velikosti, kterého zhotovil místní řezbář Fr. Koupan podle Myslbekova vzoru. Na bočních stěnách chrámu se nacházejí fresky, konturované kresby, Mistra Jana Husa a Jana Amose Komenského od profesora Jana Obšila. U levé vnější zdi bylo později vybudováno kolumbarium – pět boxů se schránkami pro uložení uren. V interiéru Husova sboru je umístěna pamětní deska, kterou věnovala náboženské obci Čs. obec legionářská – jednota v Zábřehu n. Odrou. Je zde uložena prsť z bojišť našich legií od Zborova, Terronu, Dos’alta a Dobrudže. Samotní legionáři byli zakládajícími členy Náboženské obce a Rady starších Církve československé v Ostravě-Zábřehu a vlastními silami se podíleli na stavbě Husova sboru. Husův sbor byl poničen při bombardování 29. 4. 1945, poté byl opraven.

Husův sbor Hrabůvka

Nová československá církev si získala své přívržence také v Hrabůvce, kde byla náboženská obec založena již v dubnu 1921. Pro svá setkávání využívali věřící v prvních letech prostory místní obecné školy, ale jejich stálým přáním byla výstavba vlastního kostela. V roce 1929 byla proto zakoupena parcela nacházející se na okraji obce nedaleko okresní silnice spojující Hrabůvku se Zábřehem a Vítkovicemi. Na počátku června 1932 bylo získáno povolení stavebního úřadu ke stavbě nového kostela a začaly přípravné práce. Samotná výstavba probíhala především svépomocí farníků a byla zahájena v dubnu 1934. Během čtyř měsíců byl Husův sbor dostavěn a 5. srpna 1934 slavnostně otevřen. Brzy se stal pro farníky důležitým místem jejich náboženského, ale také rodinného, občanského a společenského života. Konaly se zde bohoslužby, svatby, křtiny, pohřby, ale také koncerty a divadelní představení.
Součástí sboru byla také drobná přístavba, v jejímž přízemí se nacházel farní úřad a v patře byt kostelníka tvořený malým pokojem a kuchyní. Velikostně nevyhovující prostory fary a bytu, který využívali v pozdějších letech k bydlení také někteří z farářů, vedly k záměru Husův sbor přestavět a rozšířit. V roce 1941 zažádali farníci o povolení rozšířit přístavbu dále do farské zahrady a zvýšit ji o jedno patro, čímž by se rozšířily jak prostory úřadu, tak byt o novou ložnici a pokoj pro hosty. Do příprav však zasáhly okolnosti druhé světové války a stavba nebyla povolena. O její realizaci se farníci pokusili ještě v roce 1947, ale události února 1948 plány na výstavbu ukončily již definitivně a Husův sbor tak zůstal ve své původní podobě.

Zdroje:
M. Juřica, Ostravské svatostánky, Repronis 2006
Texty V. Šilera (Husův sbor Zábřeh) a T. Majliše (Husův sbor Hrabůvka) na webových stránkách sborů
Dějiny Církve československé husitské, Wikipedie
Ústní informace paní farářky K. Šilerové

Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
4 měsíců před

Děkuji Petrovi za zajímavé reálie našeho města, o kterých se moc neví.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial