Dnešní procházka Pražským Novým světem, Horním Jelením příkopem a Královskou zahradou

Počasí sice bylo studené, ale sluníčko svítilo. Je čas vzít foťák a vyrazit.

Na Pohořelci jsou sice bary i bistra zavřená, ale pohodovou atmosféru lze vytvořit i z normálního obchůdku. Chce to jen trochu vkusu.

Pražská Loreta je kopií kostela ve městě Loretto v Itálii. A ten kostel do Itálie prý přinesli samotní andělé z města Nazareth. Ve věži je 27 zvonečků velikosti od 7 do 27 cm, které zahrají každou celou hodinu písničku o sv. Marii. Podle legendy jednou v Praze žila žena, která měla 27 synů. Každý z nich dostal do kolébky od své tety jednu zlatou minci. Jednoho dne dorazila do Prahy morová epidemie a synové začali umírat. Matka vždy vzala jeho minci a nechala mu zahrát na jeden ze zvonků. Nakonec jako poslední umřela matka sama. Mince již nebyly. Ale zvonky se rozeněly samy od sebe a od té doby také každou hodinu tuto událost připomínají.

Popojdeme na Nový svět. Zapomenutý kout Prahy, ale plný nádherných zákoutí. Sem turista většinou nezabloudí (dnes už vůbec ne).

Toto je jediný zachovalý roubený dům v centru Prahy.

Domácím závidím. Protože přeci nikdo jiný na veřejnosti pivo konzumovat nesmí.

Přesouváme se do Horního Jeleního příkopu. Příroda začíná kvést a objevují se nezvyklé pohledy na Hrad.

Z Jeleního příkopu je to jen kousek do Královské zahrady. V ní dominuje několik staveb. Většinou renesančních. Jednou z nich je Velká míčovna.

Celá stěna je zdobena nádhernými sgrafitti (nezaměňovat s dnešním sprayerstvím zvaným grafitti). Tato technika 16. století jsou v podstatě dvě vrstvy omítky. Nejdříve se nanesla tmavá vrstva, následně světlá. A když vše zaschlo, tak se světlá vrstva na některých místech seškrabovala a tak vznikaly nádherné obrazce a ornamenty.

Tenhle je obzváště povedený. V 60. letech 20. století při rekonstrukci jeden z dělníků do středověké malby vpašoval námět socialistické pětikoruny s komunistickým symbolem srpu a kladiva a nápisem ČSR (tenkrát jsme se ještě nejmenovali socialističtí).

Hlavní věž Katedrály sv. Víta byla 40 let za doby komunismu z „Technických důvodů“ uzavřena. V královské zahradě je totiž domek, který sloužil jako soukromý byt našich komunistických prezidentů. A na ten domek bylo z té věže vidět. Bohužel. Protože druhým směrem jsme 40 let byli připraveni o úžasný pohled na Prahu, který je ale koneckonců možno vidět i ze samotné zahrady (ale i ta byla za komunismu nepřístupná).

Další dominantou zahrady je Královský letohrádek. Zvaný též Belveder, od italského Bel vedere = krásný výhled. Platilo to nejen pro pohled na Prahu, ale i na hvězdy. V něm měl známý dánský astronom Tycho de Brahe svou observatoř.

Postavit ho nechal král Ferdinand I. jako dáreček pro svou přítelkyni Annu. Pro druhou přítelkyni zřídil podobnou stavbu, letohrádek Hvězda ve stejnojmenné oboře. Udělal to velmi prakticky, dámy byly od sebe poměrně vzdálené na to, aby se nějak škorpily a král mohl vyrážet na výlety z Hradu buď jedním, nebo druhým směrem.

Říká se, že je to nejčistější renesanční stavba severně od Alp. Střecha připomíná kýl převržené lodě.

Tak závěrem ještě pohled (a poslech) tak zvané zpívající fontány přímo před letohrádkem.

Bylo to pěkné. A udělali jsme i něco pro naše zdraví. Nádherně jsme se promořili. Lidí byla spousta, ale do Jeleního Příkopu i do Královské zahrady byl otevřen jen jeden vchod, sloužící jako vstup i výstup. Přitom těch vchodů je tam několik. U těch východů se hromadily davy lidí, na úzké pěšince v Příkopu, široké necelý metr, se museli vzájemně vyhýbat, prostě dokonalost. Tohle nepochopíte.

Ale možná že náš moudrý pan prezident, který si nárokuje Hrad a okolí jen pro sebe, usoudil, že když tomu plebsu někam povolil vstup, tak by se plebsu zase neměla podávat celá ruka.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články