Nákupní centrum (čtení do postele, zosobnění povoleno)

Vypadalo to, že o Hanku Emko nemá zrovna velký zájem. Ale, budou jedno odpoledne v úplně stejném městě na konci republiky a byla by škoda se při téhle příležitosti minout. Řekne mu o tom.

„Budu se od dvanácté pohybovat v Olympii. Nebudu sama, ale můžeme se alespoň vidět. Určitě mi to bude moc slušet.“ Nalákala ho, ale odpovědi se nedočkala. Emko? Nebyl tak úplně svobodný, ale hrátky s ním ji velmi bavily a ona ho opravdu moc chtěla.

Domluvila se s Evčou, že si udělají nakupovací den v Praze. Děj se vůle boží. Třeba se jen potkají a jejich oči se střetnou. Toužila po kontaktu očí, chtěla vidět jeho úsměv. Ještě nikdy ho Hanka neviděla se usmát. Byl tajuplný a nedobytný. Ale už si na to zvykla. Mohlo to být tak vzrušující.

Ráno bylo trošku chaotické. Capart se probudil s horečkou, takže přibalit k babičce i léky, náhradní oblečení, jistě se bude zvracet. Chvilku si nebyla jistá, jestli má vůbec jet. Ale Eva ji přemluvila. Ještě oběhnout město, při té příležitosti vyvenčit psa, zhltnout snídani, vyparádit se a mohly vyjet.

Cestou se udělalo opravdu teplo, slunce svítilo, proto se kamarádky ještě v autě rozhodly, že silonky sundají.

„Sundej si i kalhotky.“ Navrhla Evča.

„Až po tobě.“ Obě se tomu zasmály a obě si je svlékly. Evina byla rozvedená mamina tří dětí, s perfektní postavou, ale špatnými zlozvyky, kterými vždy muže odradila.

„Dnes někoho uhranu.“ Vyšpulila na sebe Eva do zrcátka rty a šibalsky se usmála. „Stačí jen trošku.“ Mrkla na Hanku a společně vyrazily.

Bylo tam narváno. Nějaký zpěvák propagoval svoje nové cd. Když stály namačkané před pódiem, ucítila Hanka cizí ruce na svém zadku. Otočila prudce hlavu.

„Hmmm…, opravdu moc ti to dnes sluší.“ Emko! Rukama jí pomačkal prsa a chytil ji za bříško. Evča stála před Hankou, takže ta si nemohla ničeho všimnout. Sklonil se k ní a políbil ji na krk. Hanka tála. Přišel, našel si jí. V hlavě jí kmitaly myšlenky, jak se zbavit Evči, aby mohla chvilku být s Emkem sama. Najednou ruce zmizely a Emko byl pryč. Rozhlížela se, ale nenašla ho.

„Co se pořád otáčíš?“ Napomenula ji Eva. „Jdem jinam?“ Nečekala na odpověď a táhla Hanku jinam. Ale, co když ztratí Emka? Uvidí se ještě?

„Dáme zmrzku?“ To bylo jejich zvláštní znamení. Koupily si zmrzlinu a sedly si na protilehlé lavičky, házely po sobě upřené pohledy a hrály si na svádění. Sváděly se navzájem. Dnes ale Hanka hledala tu známou tvář. Hra na sexy sukni ji nebavila. Pak se vedle kamarádky objevil stín a sedl si přímo proti Hance. Byl to on. Olizoval své dva kopečky a skenoval ji. Usmála se na něj a rozehrála svou hru. Obě ženy jazýčky opečovávaly studené moučníky. Nespustil z ní oči.

Eva pomalu roztáhla nožky a Hanka uviděla její rozkrok. Co by na to řekl Emko? Udělala to samé. Nespouštěla z něj oči a znovu olízla zmrzlinu. Emko žádostivě zvedl obočí a vzdychl. Kamarádka se k němu otočila. Ucukl pohledem. Eva gestem naznačila Hance, aby se trošku odvázala. Hanka sklonila zrak a zastyděla se. Nikdo nemohl kromě Evy a Emka nic vidět. A Emkovi chtěla ukázat víc. Ještě trochu roztáhla nohy a ucítila vánek ve svém rozkroku. Emkovi se to líbilo.

Eva se zvedla. Hanka bleskurychle srazila nohy k sobě. Emko měl po koukání. Obě odcházely směrem k toaletám. Ještě dlouho tam seděl jako zařezaný a opakoval si znovu a znovu ten pohled. Musí jí dnes mít. Neměli v plánu se intimně „potkat“, ale po téhle akci zapudil veškerá pravidla. Chtěl ji. Ale co s tou druhou?

Seděly v kavárně. Pod stolem nakoupené oblečení a botky. Káva a zákusek, tak končil každý jejich výlet. Blížil se konec a Emko už se neukázal. Ztratil ji v tom shonu? Nebo už šel domů? Škoda, chtěla se ho dotknout, obejmout ho, přičichnout si k němu. Přitulit se a chvíli ho drtit pevným stiskem. Eva stále hledala nějakou oběť na svoje hrátky.

„Jen bych si s ním vyměnila číslo,“ smutně plánovala. Neskončilo by to u čísla, obě to věděly. A Hance by to moc pomohlo. Eva by se určitě vytratila a Hanka by mohla zůstat sama a užít si přítomnosti Emka. Ale mamina dnes nikoho nesbalila. Obě z toho byly zklamané.

Kolem jejich stolku přešel stín. A sním i vůně, kterou Hanka poznala. Rozzářila se. Sledovala jeho siluetu odcházet zaplněnou chodbou pryč. Neotočil se. Nepodíval se na ní. Přehlédl ji? Píp! Smska!

Vytáhla z kabelky mobil. „Jdi se vyčůrat!“ Četla. Rande na záchodě? Zatajil se jí dech. Nechtěli se sbližovat, chtěli jen na dálku zlobit a vzrušovat se. Ale když on ji tak přitahoval.

„Musím si odskočit.“ Přetrhla Evě nit ve vyprávění, co by dělala, kdyby.

„Už zas?“

„Asi to bude na delší dobu.“ Ukázala Hanka na břicho a zkřivila obličej. „Počkej tu na mě.“

Chvátala a proplétala se mezi lidmi. Strkali do ní a zastavovali se přímo v její cestě. Odbočila do uličky k toaletám. Dlouhá široká chodba, kde ale Emko nestál. Kde se chce potkat? Zpomalovala. Ze dveří toalet pro vozíčkáře vystřelila ruka a prudce ji strhla k sobě. Dveře se zavřely a ona stanula v náručí Emka.

Nestihla ani říct „ahoj“ a už ji Emko zahrnul polibky. Bylo to tak nečekané. Hanka byla roztoužená, Emko vzrušený. Ruce pohotově rozepínaly knoflíčky jejich oblečení. Vše spadlo na zem společně s jejich pravidly a ona to odkopla stranou. Sukni ji jen vyhrnul a rukama zalovil na místě, které viděl ve svých představách snad tisíckrát. Zasténala. Zvedl ji do výše svého pasu a ona obtočila nohy kolem něj. Jejich spojení bylo tak vášnivé. I rty srostly v jedno tělo. Ruce se navzájem tlačily do kůží a nehty škrábaly záda.

Nad hlavami jim jako kulisa hrála příjemná hudba. Ten pocit, že někdo může zabušit na dveře, že nějaké kroky kráčející kolem budou chtít vejít, byla tak rajcovní. Milovali se rychle, vzrušeně a tak slastně. Jejich těla se křečovitě zaklesla do sebe a oba za hlasitých vzdechů prožili orgasmy.

„Ach,“ nechtěl ji pustit Emko. Líbali se ještě chvilku, ale Hanka chvátala. Zabrzdila ho a svezla se na nohy. Ještě se ve spěchu vyčůrala. Stále mu hleděla do očí a nevěřícně kroutila hlavou. Při oblékání chvátala. Rychlý polibek. Ruce se pomalu pouštěly a loučily.

„Bylo to neskutečné.“ Zašeptal ještě. Hanka se usmála a rychle vyjela na chodbu. Zastavila se až před zatáčkou na hlavní chodbu plnou lidí. Upravila si oblečení a účes a nenápadně se odebrala k Evě, která mezitím spořádala nejen svůj, ale i její zákusek.

„Kde si tak dlouho?“ Hanka jen ukázala na břicho. Eva pochopila. „Jedeme domů.“ Zaplatily.

„Dneska to teda vůbec nestálo za to.“ prohodila Eva při cestě k autu.

„Ano, stálo to za houby…“Hanka se otočila směrem k nákupnímu centru. Na terase zdejší restaurace se zvedla ruka a zamávala jí.

 

 

 

4.6 5 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
19 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Soňa Bulbeck
2 měsíců před

A ste hovorili, že to nejde…a super…

Vlasta Fišrová
2 měsíců před

Bohunko, četla jsem, zkusila okomentovat, ale pak to radši smázla, protože já vždycky komentuju z vlastní zkušenosti… a to se nikdo nedozví, ty můj kvítku medový… 🙂

Vlasta Fišrová
2 měsíců před
Reply to  Bohunka

To jedině snad na nějakém tom srazu naživo, když by někdy byl, někde v útulné hospůdce. 🙂 Autoři z iDNESu dělávali takové srazy, tam jsem se necítila být až tak přijatou, nebo jak to říct, nepůsobila jsem tam dlouho, a ne vždycky zapadnu, tady v komornější společnosti se cítím lépe. Tak třeba se dožijem. Přiťukneme si a zasmějeme se…

Tomáš Vodvářka
Admin
2 měsíců před

Ono to nakonec k tomu dnešnímu dni sedí…..zmrtvýchvstání….

Vlasta Fišrová
2 měsíců před

Vy jste teda číslo 🙂 Rozesmál jste mě božsky. 🙂

Vlasta Fišrová
2 měsíců před
Reply to  Bohunka

Ještěže tu nejsme nijak bigotní. 🙂 Já teda fóry na tohle téma, a vůbec černý humor miluju. 🙂

Vladimír T. Gottwald
2 měsíců před

Nedodám víc, než že mne bavíte! ;o]

Vladimír T. Gottwald
2 měsíců před
Reply to  Bohunka

comment image

Jan Prazak
Jan Prazak
2 měsíců před

Dneska jsi mi udelala radost, Bohunko, cekal jsem dalsi pribeh o nenaplnene touze a ono jim to nakonec vyslo:-)

Jan Prazak
Jan Prazak
2 měsíců před
Reply to  Bohunka

Ovsem ten posez na lavicce je prudce inspirativni:-)

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial