Stěžejní hodnotou je svoboda
Aniž si to vždy uvědomujeme, mnohé naše dodržované tradice v sobě nesou odkazy, reminiscence, ba i koruptely, odkazující na naše dávné kořeny. Kořeny leckdy opomíjené, jindy zapomínané, druhdy zamlčované. A tak i dnes.
Právě teď se asi hodí připomenout, že zrovna v tuto chvíli (ca v 19:37) začíná dnešní Sederová večeře. A ta je především připomínkou toho, že svoboda a odpovědnost jsou základními lidskými hodnotami, nesrovnatelně cennějšími než pohodlné jistoty v nesvobodě, u oněch příslovečných „plných hrnců“. To je pro mne asi ten stále nejplatnější ze kořenů, z nichž vyrostla naše současná civilizace.
Není pak vůbec náhodou, že úvodní obrázek Sederové večeře nápadně připomíná Leonardovo či mnohá jiná známá eucharistická vyobrazení Poslední večeře Páně. Vždyť i ta poslední Kristova večeře opravdu byla Sederovou večeří a samo křesťanství bylo zprvu jen jednou z židovských sekt, která se pak v průběhu dvou tisíciletí stala sektou nejúspěšnější.
A ponechme protentokrát stranou, že v případě tohoto obrázku jde o výjimečnou iluminaci z Darmstadtské hagady (z ca 14.-15. století), jejíž vyznění se od jiných hagadot v lecčem liší (jmenovitě ohledně přístupu k vzdělání žen – o tom víc třeba Alexander Marx).
Dnes si ovšem připomeňme, že kořeny naší civilizace a našeho dnešního bytí jsou už nejméně tři tisíce let odpovědnost a svoboda.
© vtg 2021
Svoboda a zodpovědnost. Díky za rozšíření obzorů s tou tradiční večeří.
Dík!
A o tradici Sederové večerře by určitě věděl víc Tomáš a další zdejší soubložící.
Hned jsem si našla více o Darmstadtské hagadě. Nádhernè iluminace. Velikonoce mám hodně spojené s nadějí. Teď je skutečně potřeba.
To možná ani není náhoda, že zrovna dnes jsem publikoval tenhle obrázek s pětiverším:
Nic není beznadějné
nečum, člověče, černě,
usměj se raději!
Je Bílá sobota,
čas voní nadějí!:
Jak příhodné!👍
Jen takové expromptum. ;o)
Pravdu díš, příteli……
Jen mne pořád ještě někdy poněkud zamrzí, když od některých lidí namísto vzájemnosti, odpovědnosti, úcty ke svobodě své i ostatních, zaznamenávám nenávistné výlevy, a to ani ne tak k odlišnému názoru, jako nenávist, insinuance a urážky vůči ostatním jen za to, že si vůbec dovolili mít odlišný názor. A ještě smutnější je to pak od některých věřících – respektive asi spíše od těch, kteří jakousi víru předstírají. Protože u upřímně věřícího si takovou míru nepokory, sebestřednosti, hulvátství či agrese představit nedokážu.
Už dávno jsem opustil kategorii věřící – nevěřící a to z prostého důvodu, že v obou skupinách jsem našel jedince, s nimiž je radost prodlévat a pak ty, kterým je třeba se vyhnout širokým obloukem. Mě už dávno nezajímá, jestli ten který věří či nikoli, protože to není podstatné. Tím hlavním je to, cos popsal v negaci, tedy pokora, tolerance, slušnost a milosrdenství.
Howgh! ;o)