Haló, paní Boženo, tady univerzita

Můj první telefonický hovor se studijním oddělením pedagogické fakulty, potřebuji řešit cosi v elektronické příhlášce. Poradí mi, a tak následuje tisk, podpis dokumentu a ještě zajít na poštu s doporučeným psaním. Cinkne mi pak oznámení SMS, že zásilka je doručena.

Univerzita nese název lékaře, vědce, básníka a filozofa Jana Evangelisty Purkyně. Zrovna se dívám na TV film Horoucí srdce z r. 1962 o Boženě Němcové. A tady „naše paní“ spisovatelka vede rozhovor s přítelem lékařem právě o poznatcích onoho vědce. To je ale synchronicita.

Bádání o duši a o lidském osudu, to zaznívá z filmu, kde Božena kráčí místy, kde je hodně bídy a trápení. A pak už salón plný intelektuálních debat a vlasteneckých idejí.

Horoucí srdce jsem si pustila pro porovnání, jak život spisovatelčin vnímali předchozí televizní či filmoví tvůrci. Než jsme mohli vidět Boženu v podání současném, kde byl zvýrazněn feminismus této ženy a její nespoutaná sexualita.

Snad nejvíc se mi v té nové minisérii líbilo souznění Boženy s přírodou, ve které ale velká vášeň může vést až k šílenství. Jak vnímala osud Viktorky od splavu, a z části žila příběh Divé Báry.

Viktorku ve známém románu chápe babička, a vlastně jsem už taky babičkou. Dokonce ve věku té Barunčiny, ale nejsem shrbená, ani v šátku či široké sukni až na zem. Natož na odpočinku. Přihlásila jsem se přeci na univerzitu a nejméně jeden člověk mi říká „paní spisovatelko“. Ještě je toho nejpíš hodně přede mnou.

Vlasta, Bára a Božena si tu zpívají jednu píseň, a docela zvesela, protože… třeba proto, že jeden těžký osud je vyvážen osudem lehčím, příznivějším, méně bolestným. Radostnějším.

Můj syn je živ a zdráv, dvě dcery také, jen jedno dítě zemřelo tak záhy, že jsme si na ně ještě ani nezvykli. Ani jsme je neviděli, a ani nechovali. Tak to tolik nebolelo. A teď už žijí svůj příběh docela divoké vnučky a spousta dětí ve školce.

V životě se všechno točí, a někteří zanechávají výraznější stopy.

Díky, Boženo, že jsi měla tu vytrvalost a třeba i paličatost. Tvůj příběh, a i ten Viktorčin a Bářin či babiččin za to stojí.

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
10 měsíců před

Díky, pěkná úvaha….a držím palce pro Vaše studium…

Radka Kielbergerová
10 měsíců před

Vy jste můj miláček… se srdcem a pravou otevřeností a smyslem pro vnímání – že nárok na štěstí v životě má být uplatněn pro každého, Vlasto:)♥

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial