Příběh o rezavé kačeně
Stalo se to dneska ráno. Kráčela jsem do práce a pomalu se probírala k životu. Všude kolem byla ještě tma. Když jsem procházela uličkou mezi domy, kousek od popelnic, uprostřed hustého keře, uslyšela jsem náhle hlas, zřejmě volající na mě.
„Halo, halo!!!Nemáte kousek ubrousku, nebo aspoň leták? Taky se Vám to určitě někdy stalo ne?“ Trylkoval hlas ve křoví, zatímco jsem v kabelce hledala papírové ubrousky.
Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že mu dva podám, zastavil mě můj strach, který na mě hulákal z plných plic: „Jsi normální? Co tam lezeš? Co když Ti něco udělá?!!!“ Sevřela jsem v dlani klíče připravené k případné obraně a vydala se s ubrousky směrem ke křoví. To bylo z části osvíceno a ne tak husté, jak se na první pohled zdálo. Když jsem přišla blíže, naskytl se mi pohled, jak my u nás říkáme tzv. pro bohy. Chlap středního věku, kalhoty u kotníků, hopkající mezi větvemi s bambelající výbavou. Nic neobvyklého v této situaci řeknete si. Co mě ale dojalo byl fakt, že měl na hlavě kulicha, což s holýma nohama působilo dosti komicky a naprosto to zabil rouškou na obličeji.
Měla jsem hustou šálu kolem krku a zabořila svůj smích hluboko do vlny v domnění, že mě neuvidí. Přímo jsem se smíchem dusila a okamžitě pelášila pryč, bojíc se svého výbuchu smíchu. Nechtěla jsem pána pohoršit, ani ponížit v tak prekérní situaci.
To jsem ovšem netušila s kým mám tu čest. Už ve chvíli, kdy jsem mu podala kapesníky a on dostal co potřeboval, začal po mě pokřikovat, ve snaze zbavit se své trapnosti.
„No jo no, to je sranda vidět moje koule po ránu. Taky bych se hodně smál , kdybych viděl Vaši rezavou kačenu!“ V tu chvíli jsem se otočila směrem k porostu a konsternovaným, klidným hlasem plným údivu pronesla: „Tak já Vám pomůžu a Vy jste na mě ještě takhle sprostý?!“ A bylo ticho. Ale takové, až jsem měla pocit, že jsem si tu situaci celou vymyslela. Zřejmě trvalo pánovi delší dobu, než se odvážil vylézt. A možná ani ne. Nebyl to takový typ, kterému říká něco slušné chování, tudíž po něm nemohu chtít žádné sebezpytné akce.
Co z toho pro mě vyplývá?
Když Tě někdo potřebuje, dokáže Ti mazat med kolem pusy pěkně nahrubo a ve chvíli, kdy mu pomůžeš, tak Tě přes tu medovou pusu ještě plácne.
Poučení číslo dvě, dobře si příště rozmyslím, komu budu pomáhat čistit jeho vlastní výkaly.
Asi bych nezahořkl, a nabídl mu s pochopením a úsměvem ještě jeden ubrousek.
;o)
A slibuju, že pokud bych tu Vaši rusou kačenu ledva vytušil, tlemit se nebudu, snad jen se zasním, ba možná slzu uroním – leč nad sebou!
Vladimíre 🤣🤣🤣když to po mě křičel, byla jsem od něj už dosti daleko, abych ho neztrapňovala. Evidentně jsem moc outlocitná😃😃vy chlapi to hold máte občas rádi na drsno… Rozhodně jsem nezahořkla
Milá Brigito, ať vás tato zkušenost neodradí od dobrých skutků.
Haničko uvidíme, jaký výukový materiál mi opět ulice nabídne 🤣pracuji v pomáhající profesi, možná je na čase chvilkama nepomáhat😊mějte se hezky
Já se na tyhle jedince vždycky usmívám a popřeji jim hezký den.
Tome díky za radu. Zkusím příště za denního světla a ještě se za ním vrátím, abych mu viděla do očí 🤣🤣mějte se fajn
Milá Brigita, krátke, výstižné a pravdivé…bohužiaľ. Ja som čase prvého lockodownu v Londýne ponúkla zadarmo učenie angličtiny pre tých, čo tam ostali visieť bez roboty – myslím tým Čechov aj Slovákov…a keď som od septembra vyhodila inzerát, že teda znovu učím, tak sa ľudia rozčuľovali, že prečo už chcem za to peniaze…našli sa aj takí, čo sa ozvali, že je znovu lockdown…tu platilo príslovie „Podaj čertovi prst, uchmatne ti celú ruku…“ ale cítila som sa podobne…
Milá Soňo, je to tak. Ruku di sežrat nenechám a už ani prst. Mějte se pěkně a díky za osobní zkušenost