Stesk po létě a pohodové pohodářce

Užívám si jaro, léto, podzim a zimu. V létě se mi sice zasteskne po jaře, na podzim po létě, v zimě po podzimu a na jaře po zimě. Je to však jenom krátký smutek, protože zároveň se na jaře těším na léto, v létě na podzim, v podzim na zimu a v zimě na jaro. Ještě se mi stýská po jedné ženě…

Aktuálně je zima a myslím na léto. S ním nemám spojeno jen slunce, přestože je mému tělu bližší teplo než chlad. Váže se k němu vzpomínka na pohodovou pohodářku. Možná by měla být s velkým P, protože tak jsem si ji pojmenoval.

Chodím z práce přes náměstí. V jednom rohu se nachází přátelské území. Malý zelený kout v centru betonové šedi města. Plocha asi deset krát deset metrů, kterou tvoří trávník, obehnaný krušpánkem. Sahá zhruba do pasu dospělého člověka. Uprostřed je malý vodotrysk s ošklivou trubkou, z níž vyletuje tenký pramen vody.  Děje se tak v pětisekundových intervalech. Nejprve dosáhne asi metrové výšky a v dalším okamžiku je o málo nižší. Potom ještě o něco menší a ještě a ještě…až se ztratí úplně, aby za minutu opět vystřelil vzhůru do oblak. Celý proces vypadá zajímavě. Místní obyvatelé této podívané říkají Výstřik.

Před miniparčíkem bývá zaparkovaný pojízdný vozík s kávovarem. Jenže přímo na náměstí jsou čtyři restaurace a dvě kavárny, takže u něj skoro nikdo nestaví. Výjimku tvoří pouze ranní procesí rozespalých úřednic a úředníků, spěchajících do práce na protější radnici. Každý druhý uchopí kelímek s hnědou voňavou tekutinou, kterou každý třetí pokazí mlékem či cukrem.

Kávovar obsluhuje žena. Vysoká čtyřicátnice s příjemným úsměvem a dlouhými blonďatými vlasy až na ramena. V létě na sobě mívá modré džínové kraťasy a bílé průsvitné tričko, které zepředu nafukují dva přiměřeně velké pahorky ňader s drobnými kamínky na vrcholech. Na nohou nenosí nic. Tenisky zastrkuje někde do police vozíku, jakmile první sluneční paprsky rozehřejí dlažbu na náměstí. Žena společně s přátelským územím tvoří dokonalý přírodní úkaz v nudné aglomeraci.

Foto autor: https://pixabay.com/cs/illustrations/%C5%BEena-p%C5%99%C3%ADrody-%C5%BEivotn%C3%AD-prost%C5%99ed%C3%AD-1581202/

Přes pracovní den má hodně času. Nepromarní ale ani vteřinu zbytečně. Tráví ho na zeleném koberci před vodotryskem, aby měla na dohled vozík s kávovarem. V ruce drží menší knihu. Takové velikosti, kterou si sebou brává člověk na pláž. Žena si nejprve sedne, zkříží pod sebou nohy, literaturu položí rozevřenou do trávy, skloní hlavu a čte.

Když ji po chvíli začne bolet za krkem, lehne si na bok. Knihu přemístí vedle sebe, podepře hlavu jednou rukou a hltá písmenka. Zdá se, že tato poloha ji vyhovuje nejvíce, protože v ní vydrží nejdéle. Dá se tak soudit z toho, jak dlouho trvá, než se uvelebí na jednom či druhém boku.

Po chvíli si lehne na záda s pokrčenými koleny, knihu uchopí do obou dlaní a strčí si ji před obličej. Jenže po chvíli ucítí bolest v pažích a zápěstích. Nejprve si uleví tím, že hodí nohu přes nohu a lehce s ní pohupuje. Komíhá s chodidlem a prsty s červeně nalakovanými nehty, které oslepují okolní chodce. Podobně jako zrcátko, házející kulaté prasátko, vytvořené z odrazu letního slunce. Za chvíli se unaví, změní obě nohy, ale i tato pozice je k nevydržení. Proto opakuje celý postup zpáteční cestou.

Sed na zadek-leh na jeden bok-leh na druhý bok-turecký sed-vztyk-káva zákazníkovi-zasalutování městské policistce na koni-zpět na trávník-sed s nohama pod sebou-pohled na Výstřik- leh na oba boky-zakloněná hlava a opalující se obličej-leh na záda-odehnání mouchy-nohu přes nohu-houpání-červené nehty-prasátko-okolo procházející muži zvolna zvolňující kroky a kroutící hlavou-ženy vrtící hlavou-nevšímavé děti a zase zpět. Pořád dokola, celý pracovní den.

Líbí se mi, jak kávová žena s knihou dělá svoji práci, bez špatných následků na těle i duši. Nepočítám-li občasnou modřinu, kousnutí mravencem nebo zelené tričko, které přestalo být každý den bílé. Je jí všechno jedno a přitom není, protože žádný zákazník nezůstane neobsloužen. K večeru, když si sedá na kolo a s připojeným vozíkem odjíždí z náměstí pryč, usmívá se. Zase si málo vydělala. Hm, no a co? Počítám, že stejně jako v klidu pracuje, tak i splácí hypotéku a stará se o dvě děti a chlapa, kterého možná její přístup k životu vytáčí. Zato on ji určitě nevytočí. Nikdy.

Málokdy potkávám někoho, kdo zvládá život levou zadní. Spousta z nás, průměrných a udřených mravenců, pobíhá zmateně sem a tam a tváří se důležitě, protože má v životě cíl. Považují ho za významný, přestože s ohledem na velikost vesmíru, ho nikdy jiný pořádně neuvidí. Život ženy plyne stejně lehce, jako potůček stékající do studánky z hor, cestičkou mezi ostrými kameny. Mravenci mají co závidět, její cíl je ten největší možný.

Pro tu ženu je cílem život sám.

Stýská se mi po létě a pohodové pohodářce. Vlastně pohodářce Pohodové.

Psáno pro pohodovou Blogosféru

Christina Perri zpívá skladbu Human. Zdroj: YouTube.cz:

5 3 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
21 dní před

Taky jsem mravenec. ;o)

Ida Tittelová
22 dní před

Tak nějak jsem tušila po čem se ti stýskalo… 😉 výborné.

Tomáš Vodvářka
Admin
22 dní před

Krásný pohodový blog, Honzo. Nechal jsem si Vás schválně na silvestrovské ráno, protože jsem tak nějak tušil, že mi začne díky Vám ….pohodově.

Radomira Kielbergerova
22 dní před

Krásný:)🤗

Bohunka Jakubcová
22 dní před

Pohodově pohodové čtení. Díky.

Lubomír Stejskal
22 dní před

Cíle dosaženo: četba článku působí v člověku pocit pohody. Díky za ni.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial