A máme dnes, 28. října, co slavit?

28. říjen – den založení ČR v roce 1918. Komunisti tomu sice přisoudili oslavu znárodnění, ale svátek jako takový se zrušit neodvážili. Po roce 1989 ho považujeme jako jeden z nejdůležitějších svátků České republiky. Ale skutečně je co oslavovat?

Vezměne si z historického hlediska krátkou dobu trvání naší republiky. Prvních 20 let jsme těžili z toho, že v rámci Rakouska-Uherska jsme my byli ta průmyslovější část a po vzniku republiky jsme patřili mezi deset nejsilnějších ekonomik světa. V rámci středoevropského prostoru jsme byli i ostrůvkem demokracie, když v okolí pomalu sílili autoritářské tendence. Ale to celé mělo krátké trvání, pouhých 20 let. To dnes si demokracie a svobody užíváme již let 30.

A pak to přišlo. Hitler. Byl konec nejen se svobodou, ale v podstatě i s ekonomikou. Ale ani tak nebyla naše země během války natolik zničena aby nemohla hospodářsky zase vyjet dopředu. Jiné země dopadly mnohem hůř.

Nicméně po válce jedna diktatura vystřídala druhou a po nacistech nás ovládli ruští komunisti, samozřejmě za podpory místních. O svobodě nemůže být ani řeči, ale bohužel naprosto zcestný hospodářský systém založený na jakýchsi šílených teoriích blouznivců typu Marxe vedl k totální devastaci ekonomiky. A z toho se hrabeme ještě dnes. A stále smutně pokukujeme na naše jižní sousedy v Rakousku, kteří byli též součástí Rakouska-Uherska v roce 1918.

Takže si to shrňme. Ze zhruba 100 leté historie Československa (dnes už Česka), jsme zhruba polovinu strávili v porobě a z první desítky hospodářsky vyspělých zemí jsme se dostali až někam k padesáce a momentálně se pohybujeme kolem třicítky. Je tedy co slavit?

Zaspekulujme si trochu, co by bylo, kdyby…. Kdyby USA v roce 1918 nepovolili rozpad Rakouska-Uherska, ale trvali by pouze na důsledném zrušení monarchie, přechod k parlamentnímu systému vládnutí a kulturní a jazykovou autonomii pro jednotlivé národnostní celky. Rakousko-Uhersko jako takové by zůstalo silným hráčem na mezinárodním poli, hospodářsky, teritoriálně i politicky. Z důvodu demokracie by se spíše prosazovala politika blízká Francii a Velké Británii, z kterých by se stali spojenci. Těžko by Hitler vznesl požadavky na Sudety, pokud by musel jednat s celým Rakouskem-Uherskem. Těžko by tedy došlo k Mnichovu.

Následně by nedošlo k zabrání ČR v březnu 1939 a pokud by Hiler vůbec myslel své válečné ambice vážně, mohly být třeba již v zárodku při spolupráci Rakouska-Uherska s Británií, Francií, ale i Srbskem a Beneluxem zastaveny. A druhá světová válka by třeba vůbec nebyla.

Pokud by nebyla tato hrozná válka, tak by ani Rusové nepochodovali na východ a nemuselo platit heslo, že kam jednou vkročila noha ruského vojáka, tak tam už navždy zůstane. Jinými slovy by nedošlo k poválečnému dělení Evropy na východ a západ, ke vzniku železné opony a Rakousko-Uhersko by dále vystupovalo jako jedna z respektovaných regionálních mocností.

Dá se předpokládat, že hospodářský vývoj ve druhé polovině 20. století by kopíroval dění v tehdejší západní Evropě a dnes bychom byli úplně někde jinde. Byli bychom částí velkého komplexu, který by sahal až k Jaderskému moři a hospodářsky by hrál ve světě prim. Jednotlivé národy by měly širokou kulturní a jazykovou autonomii, částečně i hospodářskou, podobně jako dnes například Severní Tyrolsko v Itálii. Nemuseli bychom se stále třást, že musíme k někomu většímu patřit, protože jinak si s námi ten jiný velký udělá, co bude chtít. Prostě by nám bylo fajn.

Takže si opětovně kladu tu otázku – je rozpad Rakouska-Uherska a vznik ČR opravdu důvodem k oslavě?

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

7 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Václav
Václav
1 rok před

Článek pana Flašky se mi velice líbil a jsem přesvědčen, že má naprostou pravdu. Zamyslel se nad naší historií 20.století do hloubky tak, jako málo kdo a zcela s jeho myšlenkami souhlasím. Rozpad Podunajské říše složené ze středoevropských zemí byl z hlediska historicko-strategického osudovým zlomem, který nám přinesl především katastrofy, na které doplácíme doposud. Dávám 10 z 10 bodů. Mám ale dvě pro mnohé možná jen formální a okrajové připomínky, pro mne osobně však důležité. První souvisí s větou „..kdyby USA v roce 1918 nepovolili rozpad Rakouska-Uherska, ale trvali by pouze na důsledném zrušení monarchie, přechod k parlamentnímu systému vládnutí….“. Opravdu si mnozí… Číst vice »

Pavel Khail
Pavel Khail
3 let před

Jestli je rozpad RU důvod k oslavě nevím, ale tahle báječná země si svůj vznik oslavit zaslouží. Nefňukejte a podívejte se třeba na tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=XgHMmimI0C4
Přece se nepo …! 🙂

Matějovský
Matějovský
3 let před

Jenže to by se monarchie musela tenkrát velmi rychle zreformovat, což pod Franzem Josefem nebylo možné a nástupce Karel na to neměl už čas. Staré Rakousko -Uhersko byla zkostnatělá říše s gerontokracií v čele. Což je docela paralela s dnešním stavem, kdy prezidenta vynášejí jako Moranu na jaře, jmenují jednaosmdesátiletého Křečka na 5 let do funkce , či dosadí 72. letou Rudou Máňu na pozici ministra spravedlnosti. Takže ano, vesměs jsme si vůbec nepomohli.

Tomáš Vodvářka
Admin
3 let před
Reply to  Matějovský

S Vámi napsaným naprosto souhlasím. Císaři Karlovi nebyl dopřán čas. A to je nejspíše velká dějinná škoda.

Tomáš Vodvářka
Admin
3 let před

Tome, zajímavý pohled, s kterým víceméně souhlasím (spíš více). Problém rozpadu R-U byl (stejně jako rozpad Československa o cca 75 let později) zejména emocionální záležitostí. Stačilo zmínit oněch werichovských „tři sta let jsme trpěli“ a už to jelo. Vize mnohonárodnostního státu Československa (kde byla 3 milionová menšina Němců), byla pokusem, dopředu již s velmi nejistým výsledkem. Přístup k nim byl ze strany Čechů hodně macešský, což nám vrátili po nástupu Hitlera k moci. (bezvadný dokument České televize „Odsun“ – nedávno 2 díly). Pak jsme byli 40 let gubernií CCCP. Máš pravdu, že slavit něco, co už 30 let neexistuje (kdo… Číst vice »

Pavel Dvořák
3 let před

Údajně byla původní Masarykova myšlenka přetvořit R-U na federaci podle amerického vzoru. Jenže to by jednotlivé země musely chtít. Proti bylo Maďarsko a čeští radikálové (Franta Sauer a spol). Údajně byli pro jen Rakušáci. A jestli by na to Amíci kývli, bylo jedno. Do jaké míry tyto národnostní rozpory podnítilo Rusko, těžko soudit. Ale vzpomeňme na rok 1848 a ruského anarchistu Bakunina. A záměr – Slované povstanou proti nenáviděnému Rakousku a car je přijde osvobodit a přivinout na svou medvědí hruď. Což se nakonec podařilo. Sice ne na věky, ale stačilo to. Nakonec i (nepochopitelné) rozpory ve svobodném Československu vedly… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial