Arbores autumnales
[Carmen Limericum]
Už mouchy na mě sedaj,
už nejsem neposeda,
už na mě doléhá,
že jsem spíš poleha,
a žádnej rytíř Jedi.
Sdílený virtuální prostor
Sdílený virtuální prostor
Už mouchy na mě sedaj,
už nejsem neposeda,
už na mě doléhá,
že jsem spíš poleha,
a žádnej rytíř Jedi.
Tak tady vás teď najdu, Vladimíre… kde jsou ty časy, kdy se chodilo na představení u Dna pytle a jinde. Doba je zvláštní, ale díky vám jsem stále věrný klasické básnické formě, ačkoli už je to míň než každou první středu v lichém měsíci 🙂
Jsme vlastně jenom na návštěvě,
kam nebyli jsme pozvaní.
Zmizíme jak sníh po oblevě.
Jsme vlastně jenom na návštěvě
od dob, kdy snědl Adam Evě
jablko stromu poznání.
Jsme vlastně jenom na návštěvě,
kam nebyli jsme pozvaní.
To jsme dva
Mouchy sedali na císaře pána, ne? 🙂 Teda jeho obraz. Toho zkušeného starce. 🙂
A vypadám snad líp???
🤣
I s lupou jsem žádnou mouchu na Tobě sedící nenašel.
Vychytrale jsem si zřejmě vybral chvíli, kdy se asi zabývaly jinou mršinou.
😉
Druhou možností by bylo, že jsem se dopustil metafory (Pámbu mi to odpusť!).
🤣
Ale no tak, vzpomeň na mistra Jodu…teda ne doslova, žádný srovnání, ale jeho šmrnc máš….
Ale ta síla – ta síla!
Kdybych nebyl slušnej, napíšu, že ta je v prdeli!
🤠