Jak je to s rouškami?

Takže 10.9.2020 začíná rouškobraní a to vyjma postele  a sprchy téměř všude. Je to – jak je zřejmé – ochranné opatření proti šíření nemoci Covid 19, této novodobé morové rány.

Zkusme provést ekonomickou kalkulaci pro čtyřčlennou rodinu, kde oba rodiče pracují a děti chodí do školy. Jde o situaci, kdy každý člen rodiny je povinen roušku užívat.

Kategorie FFP1 – klasická chirurgická rouška.  Její účinnost se odhaduje na zhruba 2 hodiny, poté je již prodýchaná, vlhká, nositel vdechuje vše zpět a měla by se dle všech kritérií vyměnit. Počítáme-li 8 hodinovou pracovní a školní dobu, měl by každý člen rodiny mít na den minimálně 4 roušky. Dohromady tedy nejméně 16 kusů na den. Roušky jsou k mání na internetu okolo 7,- Kč za kus, kusovky v lékárnách stojí i 15, – Kč. Budeme-li kalkulovat s nejnižší cenou, při správném postupu by denní rodinné náklady pracovního dne byly cca 112,- Kč , pokud bude cca 21 pracovních dní, jsou měsíční náklady 2.350,- Kč. K tomu je třeba připočíst i dny nepracovní, kdy se jde do kina či restaurace. Odhad na měsíc 3000,- Kč.

Kategorie FFP2 – dají se na internetu sehnat i za 18,- Kč, ceny jsou však při jednotlivém nákupu i několikrát vyšší. Opět je jejich účinnost limitována, zde na cca 1 respirátor na den.  Při 80,- Kč pro čtyřčlennou rodinu vycházejí náklady na měsíc cca 2000,- Kč při nejlevnějším nákupu.

Kategorie FFP3 (nejvyšší účinnost), stojí jeden nejméně 180,- Kč, měsíční náklady za výše uvedených kautel (4 lidé a 21 pracovních dní ) vychází na 15.000,- Kč.

Přičemž, má-li být respirátor účinný, musí dokonale přiléhat ke tváři, což se neděje (premiérův rozhovor s redaktorem ČT byl několikrát proložen úpravou padajícího ochranného prostředku rukou, tedy nejspíše nedokonale těsnící).

Nemá smysl řešit domácí roušky z materiálů, jež jsou jen velmi těžce prodyšné a nejspíše kontraproduktivní u starších lidí s dýchacími obtížemi, kteří se musejí namáhat s dýcháním i při klidovém režimu bez roušky.

Nechci tímto článkem zpochybňovat restriktivní opatření proti šíření kapénkové infekce, nicméně mám silné pochybnosti, jestli všichni občané České republiky opravdu používají výše uvedené ochranné prostředky dle předepsaných pravidel a to zejména s ohledem na jejich nákladnost.  Možná by bylo vhodné, aby současně s nařizováním výše uvedeného nošení roušek téměř všude byli občané nabádáni, aby se denně otužovali studenou vodou, myli si ruce aspoň 10x denně, snědli několik jablek či misku kysaného zelí,  přestali či razantně snížili množství vykouřených cigaret a denně ušli či uběhli aspoň pár kilometrů. Aby při jakýchkoliv příznacích respiračních potíží zůstali doma a nešli do práce „protože je nutná má přítomnost“.

Autor: Tomáš Vodvářka

Člověk, který považuje lidské vztahy za nejdůležitější věc na světě. Administrátor tohoto blogu. Opatrný optimista

1
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Pavel Dvořák

Otec byl zubařem. V době chřipek fasoval škatuli vitaminu C a i doma jsme jej požívali. A nějak to stačilo.
Ale to je houby kšeft. Roušky – na tom se dá něco vyrejžovat. Pan ministr zdravotnictví (v dadštině Jeho Kondolence) ovšem pravil – venku bez roušky, pod střechou s rouškou. Takže – až polezete na půdu, jedině s rouškou! Pozor – a co v autě?
Ale můžete se upsat a odkazovat se na všemožné studie a pod. Přesto budeme muset chtít používat zcela neúčinné prostředky, aby to vypadalo, že se snažíme.
Švejkcarsko.