Mecenáš

Zatímco kancléř Mynář píše dopis čínskému velvyslanci, v němž se plazí po zemi a sděluje, že s panem Vystrčilem je to takový omyl, pan Komárek kupuje klavíry Petrof, které náš „obchodní partner“ nekoupil pro „urážku“země.

Vlastně můžeme být rádi. Vyhrocená situace vždy ukazuje pravé charaktery lidí, kteří se v klidných dobách nemusí nijak projevit.

Asi jen málo lidí má pochybnosti o tom, že vedle hlavy státu se na Hradě pohybuje bizarní trojka, která nemá v jeho dějinách obdoby. Mluvčí, který je často doslova urvaný z řetězu a označuje kritiky pana Zemana za fašisty. Lze to chápat, neboť jeho CV jej předurčuje ke klasifikaci třídního nepřítele, základní mantry a orientačního bodu čtenářů Haló novin.  Kancléř Vratislav Mynář, doposud a zřejmě již nikdy bez bezpečnostní prověrky, který si ve svém bydlišti dělá ze zákonů této země toaletní papír a pan Nejedlý, který se v době požadované karantény krmí v restauraci a který má svou obchodní kancelář v prostorách, kde je přístup běžným občanům zapovězen a vlastnící z neznámých důvodů diplomatický pas.

Hlava státu v podobě psychické a fysické trosky stále umíněně trvá na tom, že Peroutkův článek existuje a trestá druhou nejvyšší ústavní osobu klatbou společných jednání a to jen proto, že si dovolila mít – stejně jako ona – vlastní názor a udělala něco, co pan president považuje za „klukovinu“. Možná by bylo dobré připomenout hlavě státu, kolik podobných „klukovin“ provedla během svého pontifikátu ona. Seznam by byl úctyhodný.

Na druhé straně u nás naštěstí existují i jiní lidé, kteří nemají podobné založení a kterým je blaho státu poněkud bližší, než klanění směrem k Východu. Pan Karel Komárek koupil od firmy Petrof klavíry určené pro nespolehlivého čínského partnera a rozdá jej českým hudebním školám. Pan Komárek je znám svou náklonností k umění, je významným sponzorem Dvořákovy Prahy a nadace Proměny, zaměřené na rekonstrukci veřejného prostoru. Kráčí tak ve šlépějích těch, kteří část svého bohatství věnují bez jakýchkoliv podmínek lidem této země. Řadí se tak k osobnostem typu  Josefa Hlávky, Aloise Klára či Rudolfa Jedličky, kteří měli rovněž jako prioritní službu svému a nikoli cizímu národu.

Možná pan Komárek přijde o nějaké obchody s Čínou, která je na podobné kroky zvýšeně citlivá, možná se o sobě z úst pana Ovčáčka dozví cosi nelichotivého. Co je však jisté, že na rozdíl od hradní trojky je jeho činnost prospěšná pro malý český národ a to jak v materiální, tak především v morální stránce. Což se o zmíněné hradní trojce (či lépe čtyřce) nedá říci.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články