Na starý kolena zase dřu.

Ach jo pátek v novém kšeftě. Není nic horšího, když se na starý padesátiletý kolena rozhodnete, že budete stát za pultem na krámě.

Jo byl jsem děsně rozmazlenej. Seděl jsem si v na vzorovně v kanclíčku, ťukal do Pc nabídky, vztekal se s dodavateli a zákazníky. Ovšem vlastně to byl strašný klídek. A pak jsem koupil Grunt. Asi před rokem jsem po půldenní šichtě za kasou málem nedopajdal shrbený domů. Kolena jak balóny, hlava jak meloun, bolavá záda. Včera jsem dal patnáctku v kuse.

5.15

Budíček. Proboha co to ten můj Tchajwanskej mobil hraje k probuzení za blbou melodii. Žena se jen převalila na druhý bok, bude ještě hodinu spát. Venku už je zase po ránu tma. Nesnáším to, vstávat za tmy, chodit z práce za tmy.

Skutálím se ze schodů a vypustím psy na zahradu. Ochladilo se a ti lenoši mi ochcávají roh asi půl metru ode dveří . Moc se jim procházet nechce , je moc brzo. Nesnídám, nemám čas až v krámě. Hlavně nezapomenout kasu, tržbu mobil, klíče. Dodávka jen zabrblá a naskočí . Miluju spolehlivý nudný Volkswagen. Díky skopčáci. Valím do Gruntu v Hradišti , kde musím naložit chladící box se zbožím.

Operativnost je jediný způsob, jak rozjet nový kšeft. Musíte furt přemísťovat, abyste co nejmíň vyhazoval. Věřte mi všechny zbytky ze dvou obchodů nemáte šanci sežrat. Rodina mě miluje, zásobuju je masem zdarma s velkorysostí orientálního monarchy. Ovšem stojí mě to strašně peněz , na stromech to neroste.

Z Gruntu valím pro zákusky. To je náš trhák a tahač, dobře se fotí a pan cukrář je opravdu třída. Všichni majitelé cukráren mě osobně a Grunt vůbec nenávidí. Pak rychle do Zlína.

Jsou kolony , po cestě prudí fízlové a měří. Šinu se osmdesátkou a padesátkou přes dědiny a pouštím mladé holky v letních šatech přes přechody pro chodce…. a tebe babi taky neboj.

Před sedmou jsem v Gruntu ve Zlíně . Rychle vyložit zboží, auto hodit do podzemní garáže a chystat prodejnu. Taky musím na záchod, protože budu až do večera do osmnácti hodin na krámě sám, takže musím tak nějak dopředu a pak jen narychlo ucvrkávat s otevřenými dveřmi a našpicovanýma ušima, aby mi někdo neodnesl kasu.

Makám. Chleba do regálu, uklidit bedny, naplnit z lednic čtyři chladící vitríny, zákusky pečivo, uzeniny, sýry a nejhorší jsou ryby.

Ryby jsou fuška musí být na ledu a ten je v mražáku a z kostek se slepil v jeden mega ledovec. To musí být pohled, když mě někdo přes výlohu vidí, jak mlátím do pultu pytlem plným ledu. Nasypu kostky, kontroluju ryby.

Ke každé si musím přivonět, prohlídnu oči, barvu, pevnost masa na filetech a taky pokud mají tak i žábry. Hodně si na čerstvosti zakládám a to jsem ještě před rokem nevěděl o rybách nic. Život prostě přináší výzvy.

Je půl osmé a přicházejí první zákazníci. Chlebaři. Většinou senioři co nemůžou dospat. Prodat těmhle lidem k tomu chlebu aspoň kousek másla je největší kumšt a u některých se to nikdy nepodaří. Zkoušel jsem jim dávat na ochutnání i zboží zadarmo. Jogurty, máslo, mléko z farmy, sýr. Což o to, ochutnali, ovšem nekoupili.

Pak prodávám deset a půl hodiny v kuse, obchod se teprve rozjíždí, takže si občas i na chvilku sednu. Taky musím udržovat pořádek , ochutnávat a uždibovat, vtipkovat, krájet šunky na nářezáku ,doplňovat regály a vyřizovat telefonáty. Samozřejmě, že mi volají i zákazníci z koupelen, kde jsem v pondělí až středa. Jednou nohou si taky občas skočím na malou, ale jen tak napůl, abych nepřišel o žádného zákazníka.

V šest večer jsem už lehce grogy. Čeká mě ještě úklid. Vytřít prodejnu. S mopem mě to teda nikdy nebavilo,uklidit zboží z chladících vitrín. Zjistit, co je třeba převést do Hradiště, spočítat prachy z tržby(To mě kupodivu nebaví ani trochu)nachystat kasu na zítřek.

„Proč nemáš vole uklízečku?“ Ptají se mě občas kamarádi.

“ To tam jako vytíráš sám?“

Jo vytírám, na uklízečku si zatím nevyděláme. Nejsem rozmazlenej, rád stojím nohama na zemi.

Naložím převážené zboží a valím do Hradiště. Po cestě ještě musím nakoupit v Makru sáčky ,papírové tácky a nový mop.

Domů přijedu v 20.15. Už je zase tma.

Manželka už leží mrtvá na sedačce, tak se jen skulím vedle ní. Prohodím pár slov s dětmi a snažím se nechrápat moc nahlas.

Takže včera v pátek jsem měl „patnáctku!“ Ne slečnu , ale šichtu. A dnes jedu zase na dopolední.

Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
1 rok před

Budu Ti, chlape, držet palce, ať se nestrháš!

Pavel Dvořák
1 rok před

Vlku, kdyby ses raději vyučil milionářem, mohl´s mít klidnej život. Ale jako OSVČ jsi skvrna na naší společnosti, a ta se Ti náležitě odměňuje. Aspoň nějakou funkci ve vládě kdyby sis opatřil! Držím palce!

Tomáš Vodvářka
Admin
1 rok před

Jak píše Tomáš, všichni vidí jen tu přivrácenou stranu Měsíce. Že máš káru, dům a jedeš k moři. Každý má možnost to zkusit, ale jen zlomek to opravdu udělá, pár lidí Tě obdivuje, určité skupině jsi ukradený a pak je hodně těch, kteří Ti srdečně přejí krach. Za sebe říkám, ať trochu přibrzdíš, život není zrovna dlouhej, kamaráde.

Tomáš Flaška
1 rok před

Tohle fůra lidi nevidí a jen závidí.

Tomáš Vodvářka
Admin
1 rok před
Reply to  David Vlk

Také mi hodně lidí radí, co mohu dělat lépe, mají o mne starost, rovněž i o moje peníze. …..

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial