Napíšu podivuhodný příběh jednoho divocha?

Znáte příběh muže, který literárně ztvárnil Josef Formánek v románu Mluviti pravdu? Nalezenec, odložený do sirotčince, vstoupí na začátku války do SS, když hledá nějakou sounáležitost, tady najde kamaráda, ale hlavně smrt na každém kroku… a taky lásku k ženě, kdy ho touha po ní vede krutými událostmi války i poválečenými, politický vězeň, samotky ve Valdicích, a pořád doufá v tu lásku, jako když člověk hledá Boha, a přeneseně mu jej život nabízí v té ženě, která mu ale nepatří, a patřit nebude, jen na krátké okamžiky naplněné lásky.

Pokračovat ve čtení „Napíšu podivuhodný příběh jednoho divocha?“

Tomu sdělení začínám rozumět

…tomu, jak před Bohem jsme si všichni rovni…jak je spravedlivý
Víte, drazí, mně by se vážně chtělo psát už zas něco veselejšího, ale – notak aspoň se třeba vypíšu. Budu – a to Ti, teto, přísahám, dobře volit slova a jsem si vědoma, jak je neuctivé Tě hned prodat…ale Ty mě máš ráda a: Je to moje vyrovnání. Nojo, mám v sobě teď nějaké ty prášky, přiznávam to na plný čáře… Abych totiž létala, a tak ještě aspoň malý kus letěla nahoru s Tebou… Pokračovat ve čtení „Tomu sdělení začínám rozumět“

O jednom starém krásném domě

Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří… Pokračovat ve čtení „O jednom starém krásném domě“