zpověď – Blogosféra

Na starý kolena zase dřu.

Ach jo pátek v novém kšeftě. Není nic horšího, když se na starý padesátiletý kolena rozhodnete, že budete stát za pultem na krámě. Pokračovat ve čtení „Na starý kolena zase dřu.“

…tomu, jak před Bohem jsme si všichni rovni…jak je spravedlivý
Víte, drazí, mně by se vážně chtělo psát už zas něco veselejšího, ale – notak aspoň se třeba vypíšu. Budu – a to Ti, teto, přísahám, dobře volit slova a jsem si vědoma, jak je neuctivé Tě hned prodat…ale Ty mě máš ráda a: Je to moje vyrovnání. Nojo, mám v sobě teď nějaké ty prášky, přiznávam to na plný čáře… Abych totiž létala, a tak ještě aspoň malý kus letěla nahoru s Tebou… Pokračovat ve čtení „Tomu sdělení začínám rozumět“

O jednom starém krásném domě

Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří… Pokračovat ve čtení „O jednom starém krásném domě“

Dluhy

Říkejte mi disident nebo Novotný a nebo Kielbergerová. Která se před pěti lety bála sáhnout na počítač a cokoliv veřejně napsat. Pak přišel zlom. Pokračovat ve čtení „Dluhy“

Chtěl jsem jenom zůstat slušným člověkem

Dneska jsem se zastyděl, protože nemám teď moc času sem psát, ale …………. Pokračovat ve čtení „Chtěl jsem jenom zůstat slušným člověkem“