Euthanasie je znovu na scéně
Někteří poslanci se i v době koronavirové a propadu ekonomiky rozhodli předložit do parlamentu další pokus o uzákonění euthanasie. Osobně doufám, že opět neprojde.
Pan Bartoň /Piráti/ a paní Adámková /ANO/ podávají do sněmovny návrh zákona. Jsou v něm obsaženy všechny „pojistky“ proti zneužití (výslovný souhlas jedince, kvalifikované posouzení lékařem a dalším jeho kolegou, možnost kdykoli odvolat svou žádost atd.)
Abychom mohli o tomto vysoce citlivém tématu vůbec hovořit, je třeba přesné definice, co je a co není euthanasie, neboť mezi laiky je v určitých pojmech zmatek a neporozumění. Euthanasie JE: dobrovolné vyjádření pacienta, že chce ukončit předčasně svůj život a lékař tuto žádost aktivně vyplní. Naopak, euthanasie NENÍ aktivní vybíjení nemocných, kteří nejsou schopni vyjádřit svůj názor /dělo se masově v Německu v 30. a 40. letech 20. století/. Euthanasie NENÍ odpojení pacienta od respirátoru /chybí jeho žádost/. Euthanasie rovněž NENÍ vzájemná dohoda mezi lékařem a pacientem o nenasazení další léčby, která by neúměrně prodlužovala jeho utrpení v situaci, kdy je stav beznadějný. Euthanasií rovněž NENÍ tzv. asistovaná sebevražda, kdy lékař sice připraví zařízení se smrtící látkou, ale pacient je ten, kdo zmáčkne knoflík.
Problém euthanasie se objevil zhruba v polovině minulého století a to výlučně v rozvinutých zemích. Medicína dokázala prodlužovat lidský život tím, že léčila a vyléčila řadu chorob, které dříve zabíjely i mladé jedince. Došlo k výraznému posunu délky života, což sebou neslo zvýšený podíl starých lidí v populaci. Vyléčení či dlouhodobé léčení zhoubné nemoci znamenalo, že se nemoc mohla časem vrátit a to u pacienta, který jí byl poznamenán a jeho životní standard byl z předchozího léčení snížen. Opakování léčby (třeba chemoterapie), již bylo provázeno daleko větším nepohodlím a pacient, i když přežil, ztratil to, čemu se říká kvalita života.
Euthanasie se začala rozvíjet zejména v zemích Beneluxu. Zpočátku se tak dělo „divokým“ způsobem, kdy lékaři, kteří ji provedli, se sami nahlásili na policii a nebyli za tento čin potrestáni (či jen velmi formálně). Proto byla ustanovena tzv. Rotterdamská kritéria, kde v 5 bodech byla stanovena přesná pravidla:
1. Pacient musí být kompetentní a žádost musí být dobrovolná a úmyslná
2. Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná
3. Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fysicky) a euthanasie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčení byly již vyzkoušeny a ukázaly se jako neefektivní
4. Euthanasii musí provést jedině lékař
5. Lékař musí vše konsultovat s jiným kolegou, který má ohledně euthanasie zkušenosti.
V Holandsku v roce 1991 byla ustanovena tzv. Remmelinkova komise, která měla prozkoumat všechna úmrtí z tohoto roku. Komise dospěla k závěru, že ze 128 786 úmrtí za tento rok byla provedena euthanasie u 1,8% zemřelých, 0,3% zemřelo cestou asistované sebevraždy a u 0,8% /zhruba 1000 lidí/ nebylo možné doložit specifickou žádost o ukončení života.
Zastavme se u poslední skupiny 1000 lidí. Jejich smrt byla provedena „without explicit request“ /bez specifické žádosti/. Byli to většinou pacienti, kteří nebyli schopni artikulovat, ale byli živí. Tito lidé byli zbaveni života, protože se lékař domníval a poté rozhodl, že jejich život již není hoden dalšího pokračování. Kdo dal lékařům v Holandsku právo takto rozhodnout? Kdo jim dal onu moc nad životem a smrtí člověka? Potřebujeme další doklady o existenci „kluzkého svahu“, tedy situace, kdy poprvé lékař provede euthanasii mimo uvedená kritéria? Poprvé to nejspíše problém je, podruhé menší, podesáté jde o rutinu. A tady je o zásadní problém. Zpočátku by se nejspíše ona kritéria, která uvádějí předkladatelé ze sněmovny dodržovala, nicméně po „rozjezdu“ vlaku bychom nejspíše jeli cestou Holandska. Nebo si opravdu někdo myslí, že naše justice je vyspělejší, než ta v zemích Beneluxu?
Carl Gustav Jung napsal významnou větu: „Člověk ví, nebo si spíše myslí, že ví, jak je to s druhým a co je mu ku prospěchu.To ani tak nesouvisí se suverénním opomíjením druhého jako s tichým předpokladem, že všichni jsou stejní“.
Země Beneluxu ušly od od té doby kus cesty: Života jsou zbavování lidé, bez výše uvedené specifické žádosti, život ukončují ti, kteří se cítí „unaveni životem“ (tedy somaticky zdrávi), o euthanasii mohou požádat již i nezletilé děti (zde se souhlasem rodičů).
Jaké jsou nejčastější důvody zastánců euthanasie? Krátce shrnuto: strach z dlouhého umírání, strach z příliš dlouhého života, strach z degradace lidské osobnosti vlivem nemoci, strach z úplné závislosti na jiných, strach ze ztráty kontroly nad sebou a v neposlední řadě i strach, že se jedinec stane zátěží finanční, psychickou i sociální.
Trochu to rozvedeme: Život je mým majetkem. Pokud již nejsem schopen se z něj těšit, mám právo ho ukončit. Dnešní doba, která preferuje hedonismus, k tomu v podstatě vyzývá. Život již není brán jako cesta od zrození, přes radosti a strasti ke konečné rekapitulaci na smrtelné posteli a poslední tah štětcem na obrazu svého života, ale jako směs navzájem nenavazujících a vyhledávaných požitků. Pokud se ony požitky nedostavují, pokud onen stroj s názvem život začne jevit poruchy, je třeba jej odstavit. .
Jaké jsou naopak argumenty proti euthanasii? Je to již výše zmíněný postoj k životu. 2/3 až 3/4 holandských pacientů žádají o provedení euthanasie nikoli z důvodů fysického strádání (to moderní medicína umí řešit), ale z důvodů útrap emocionálních, sociálních a spirituálních. Pacient se cítí opuštěn, protože jeho partner je třeba po smrti, jeho děti a vnuci jej nenavštěvují, neboť obraz starého nemohoucího člověka přece do „happy“ života nepatří. Euthanasie vysílá do společnosti nesprávný signál o smyslu lidského bytí. Je to ten výše uvedený porouchaný stroj. Nikdy však nebude jen soukromou záležitostí nemocného a lékaře. Její instituonalizace zavádí do praxe poznání, že cena lidského života spočívá v jeho výkonnosti, úspěšnosti. Zcela pomíjí, že lidský život může mít různou podobu, tedy i tu, kterou většinová společnost považuje za méněhodnotnou. Po zkušenostech z Beneluxu není daleko představa, že starým lidem může být podsouváno, že jejich léčba je drahá (což je pravda), že tyto peníze mohou být použity „perspektivněji“. Že třeba jejich byt či dům, v kterém prožili svůj život by přece lépe užili mladí s dětmi. Může to dospět i tak daleko, že třeba 90letý zdravý člověku bude muset obhajovat své právo na život. Že je to nesmysl? To si mysleli i nemocní v Německu (tedy vysoce vyspělém národě), a přesto byli násilně usmrcováni třeba epileptici.
Euthanasii by měl provádět lékař. Ať si každý sám pro sebe odpoví, co si v skrytu duše bude myslet o někom, kdo se bude starat mnoho let o vašeho nemocného rodiče a poté – samozřejmě za splnění všech kautel – mu vstříkne do žíly smrtící látku. Bude vaše důvěra v tohoto lékaře stále neotřesitelná? A proč by měl tuto činnost provádět lékař? Poměrně zásadním argumentem je to, že je rozdíl, jestli zabíjí lékař nebo nemoc.
Nemocný člověk v rodinném kruhu nemusí vždy znamenat jen nutnou zátěž. Je zajímavé, že v rodině, kde je třeba vážně nemocné dítě a sourozenec, panuje k věci zcela odlišný postoj, než tam, kde jsou všichni zdrávi. Ti zdraví se z péče o nemocného naučí vnímat život daleko komplexněji, tedy nejen jako povrchní bazar příjemností, ale i vědomí, že existuje cosi, co je zcela odlišné, přejímají část utrpení svého bližního a nepochybně duševně rostou.
V naší republice díky MUDr. Svatošové existuje stále sílící hospicové hnutí, tedy zřizování institucí, kde člověk, o kterého se rodina z různých důvodů nemůže starat, je subjektem péče, zajišťující důstojné podmínky konce života, dostačující léčbu proti bolesti. Vzhledem k tomu, že cca 75% našich občanů umírá ve státních zařízeních a současně 80% si to nepřeje a chce zemřít doma, jsou hospice s možností celodenní přítomnosti člena rodiny solidním argumentem, proč nepovažovat euthanasii za „dobrou smrt“, tedy násilný způsob ukončení lidského života.
Úplně na závěr: Čeští lékaři jsou v drtivé většině proti jakýmkoliv zákonům, které by legalizovaly euthanasii, což potvrdila prestižní konference v Praze. V současnosti je provedení euthanasie trestným činem vraždy. České zdravotnictví se potýká s celou řadou problémů. Zavedení zákona o euthanasii přinese jistě mnohé další, které budou pro českou populaci závažnější.
Použité prameny:
Helena Haškovcová: Lékařská etika, Galén, rok vydání 2002
Ptáček-Bartůněk: Euthanasie – pro a proti, Grada, rok vydání 2012
Marek Vácha: Místo, na kterém stojíš, je posvátná země, Cesta , rok vydání 2012
Cením si téhle úvahy, protože i v mém okolí se ozývají silné (a ospravedlnitelné) hlasy pro euthanasii. Člověk by tu možnost i podle mě asi mít měl, ale… je fakt, že proč to chtít po lékaři? Neviděla jsem to z tohohle úhlu pohledu, a chápu jej.
K eutanazii jen tolik: Když mi zemřel táta, jeho ošetřující lékař a zároveň kolega a přítel mě mezi čtyřma očima ujistil, že nedovolil, aby táta trpěl. Byla jsem mu vděčná, protože tátu čekala krutá smrt… a stejně bych i já chtěla mít tuhle možnost volby mezi utrpením posledních dnů a milosrdným koncem.
Tohle je, Zuzko, velmi závažné. Pokud tomu rozumím, dohodli se oba na „řešení“. Zajímalo by mne, jestli onen kolega, co Tvému tátovi „pomohl“ si to myslí i dnes, že udělal dobře. Jestli třeba nemá byť jen smítko pochybností o svém činu.
rozhodně to bylo vysvobození od utrpení, které by trvalo několik dní. Tátovi nebylo pomoci, tak nechápu, proč by měl lékař vůbec zaváhat. Byla to pomoc příteli. Ty uvozovky jsou zcela zbytečné.
To tvrdíš Ty. Opakuji, že by mne zajímalo, jestli ono kolega nemá ani smítko pochybnosti o tom, co udělal. Tvou polohu chápu, pohled na milovaného člověka v utrpení je strašlivý. Je to na delší diskusi, Zuzko.
Je to hodně citlivé téma, zvlášť, když máme v rodině člověka s ALS (Ty víš, už jsem Ti o ní psala).
Má prý u notáře poslední vůli, že v posledním stádiu nemoci už nechce oživovat a na přístroje.
Opravdu je to možné takhle sepsat? Je to vlastně také forma euthanásie.. Nepřeje si, aby ji doktor zachraňoval.
Je to špatný, Tome. Už má PEG a doma dýchací přístroj, dělá jí potíže každý krok. Teď, jak umřel Marian Čišovský, je v hrozné depresi. Tak moc by chtěla normálně žít.
Šárko, prosím, přečti si ještě jednou, co je a co není euthanasie. Euthanasie není, když si pacient nepřeje pokračovat v léčení svého beznadějného stavu. To sepsání za plného života je důležité, je to nezpochybnitelné, neboť u podobných stavů si každý vygoogluje, jak to vypadá a nechce žít posledních pár týdnů/měsíců na dýchacím přístroji. To prostě není euthanasie, ale respektování přání nemocného. Zabíjí jej nemoc, nikoli lékař.
Je to strašná nemoc, horší než leckterá rakovina.
Já vím. Je to strašně hnusná nemoc.
Je mi jí tak líto.
Tomasi, ahoj. Respektuju vsechno, co jsi popsal. Ale mam na tyhle situace opacny nazor. V pripade mé bezvychodne situace bych rad tuhle moznost mel.
Já jako prioritní faktor považuji za nedotknutelnou osobní svobodu člověka. A nikomu nebudu spílat, pokud se rozhodne odejít z tohoto světa v okamžiku, který on považuje za jedinou možnost (vyjma psychických rozlad, kde víme, že další den to může být jiné, ale o tom řeč není). Nechápu, proč by euthanasii měl provádět lékař. On ten kluzký svah, jak o něm píšu, je zpočátku úplně nenápadný. Pak se vše změní a stane se z toho rutina. Pořád existuje možnost vysadit léčbu po dohodě s lékařem, vyhodnocení stavu jako beznadějného. Tlumit bolest fysickou i psychickou. Žádost o euthanasii beru vždy jako selhání… Číst vice »
takze doufam, ze nastane doba, kdy budu moci pri plnem vedomi sepsat souhlas
Víte, já si hlavně nedokážu představit toho lékaře, který by u toho asistoval, já bych na to neměl. Jasně, vím, že by to neprobíhalo jako u nás na veterině, tři injekce a je konec, četl jsem o nějakých kapslích, kde by si to dotyčný snad řídil sám, ale co když to bude tetraplegik, ta asistence je tam prostě nutná. Co když dotyčný ztratí odvahu, tedy co ten nejsilnější pud žít převládne nad rozumem a chtěním zemřít?Sám jsem provedl eutanázii zvířat bezpočtukrát a ta reakce té němé tváře na blížící se smrt je, tvoreček od tvorečka, tak rozdílná. a jen sám… Číst vice »
Píši sem komentář mimořádně (nemám ráda moderování komentářů, pro mě je snesitelnejsi možnost smazání) téma je velice třaskavé už hodně let tak proto.
Můj vztah k euthanasii se vyvíjel od úplného nesouhlasu přes lavírování až k úplnému souhlasu s jeho zavedením.
Přesvědčila mě o tom jedna mladá osoba, která těžce onemocněla velmi agresivní rakovinou a věděla jako lékař co ji čeká, sebrala odvahu, pro mě velice hrdina a z posledních sil se zastřelila.
Strašně mě to zasáhlo…
Kdyby existovala euthanasie, bylo by to pro tu osobu jednodušší a hlavně lehčí…
Existuje jedno úsloví, Naďo, které zní: „hard cases make bad laws“. Tedy, že z ojedinělých případů nelze činit závěry, či ještě hůře zákony. Za svůj profesní život jsem zažil dva případy, kdy jsem opravdu myslel, že by bylo dobré provést euthanasii. Oba byly strašlivé, pacient se dusil (choroba ALS – to na co umřel S. Gross). Jenže, provedete to jednou – je to zlé, svědomí, jestli to bylo vše OK atd. , pak provedete další, už to nebude tak zlé. Za rok v tom lítáte a „řešíte“ případy. Věřte mi, že to tak je. Nijak nerozporuji Vaše pocity a utrpení… Číst vice »
Nemyslím si, že je to ojedinělý případ, ale víc nic k tomu nemůžu říct jen to, že jsem se k tomuto svému názoru, jak píšu, propracovala po letech…
Myslím si, že doktor by měl z humanich důvodů řešit i tyhle situace euthanasií…
Proč lékař?
A kdo tedy? Nemocný je v péči lékaře, no ne?
Ano, řekla jste to správně, Naďo, nemocný je v péči lékaře. V PÉČI. Tedy nikoli v situaci, kdy jej zabije. Je totiž zásadní rozdíl, jestli zabíjí lékař nebo nemoc. Nechápu, proč si někteří myslí, že je lékařovou povinností jej sprovodit ze světa. Tak to není a doufám, že se toho nedožiji. Pak by nastala situace, kdy starý člověk nebude vědět, jestli ten usměvavý a milý rodinný lékař náhodou nejde místo s injekcí proti bolesti s tou jinou.
Je to velmi složitá záležitost, ale já si nedovedu představit, že by někdo jiný, neznalý lidské tělo a všechno kolem něj mohl určit a vykonat ten konec v zájmu toho těžce a nevyléčitelně nemocného. V případě zákona o euthanasií by existovala nějaká lékařská porota, která by to odsouhlasila a jiný, tedy vykonavatel, dalo by se říct kat, by to vykonal? Vůbec nevím, já sama jsem se k souhlasu s tou euthanasií dopracovala nejen s tím případem co jsem popsala, ale i v případě odchodu mého manžela… Možná už jsem vám kdysi ten link dávala. Nikdy se s tím způsobem odchodu,… Číst vice »
Lékařská porota? Co ta má mluvit někomu do jeho života?
Pokud povolíme euthanasii, dospějeme do stavu, kdy 90letí budou muset obhajovat svou existenci, dokladovat, že jsou schopni ještě žít atd. Myslíte si, že fantazíruji? Víte, že nacisti zabíjeli i epileptiky? Máte opravdu pocit, že jsme natolik vyspělá společnost, že by se tohle nikdy nestalo? Šelma, která je vypuštěná z klece, se do ní nikdy nevrací.
Naďo, přečetl jsem si Váš blog o Vašem manželovi. Z průběhu, který jste popsala, křičí do nebe absolutní nedostatek empatie, lidskosti a profesionality toho lékaře, který je zřejmě arogantní hlupák. Tvrdím už dávno, že i chytrý člověk může trpět sociální debilitou. I když je to pro Vás stále bolestné, což naprosto chápu, tak z jednoho špatného případu nemůžete paušalizovat. Jednou mě okradli cikáni. Mám je všechny nenávidět a považovat za zloděje? Chápete, co mám na mysli?
Kdo Ti Naďo moderuje příspěvky? Tomáš tady už několikrát uváděl tuhle lež z Idnesu na pravou míru. Tomáš pouze na úplném počátku schválí přístup do disuse a pak už si tady každý diskutuje, jak chce. Je to naprosto stejné, jak všude jinde, kde musíš mít svůj účet, jinak diskutovat nemůžeš (třeba na Idnesu) A pokud je pro Tebe snesitelnější možnost mazání diskusních příspěvků,tak Ti o žádnou svobodu při diskusi nejde!
Vidíš, ani jsem si nejprve nevšiml štiplavosti paní Dubcové. Ale jak se zdá, i někteří chytří lidé rádi podlehnou manipulaci.
Ale to přeci není o štiplavosti, já jsem měla zkušenost, že jsem
na jiném blogovem serveru napsala komentář do diskuse a tam jsem čekala třeba týden kdy mi autor ten příspěvek odsouhlasí a zveřejní ho, a to dělal stále nejen při prvním vstupu, tak jsem jej opustila. Tento systém, který se mi samozřejmě nelíbí, jsem myslela, že je i zde. To je všechno.
Teprve teď při opakovaném vstupu zde do diskuse jsem zjistila, že se do diskuse dostávám plynule…
Odpověděla jsem u Tomáše i pro tebe.
Dobrý den všem, znáte seriál Četnické humoresky? Tam, ve dvou dílech s názvem „doktor smrt “ se toto téma probírá. Onoho lékaře hraje skvělý Ilja Racek, který v jedné replice říká “ A kdo do vyřeší, zákon, Bůh?“ Má na mysli otázku, kdy z lidí je, jeho slovy jen „nepotřebný kus masa. Nedávno mnou otřásla eutanasie mladé, asi 16 leté dívky někde snad v Belgii, už si nepamatuji podrobnosti, ke které se rozhodla kvůli depresím. To je strašná věc, když si uvědomíme, že lidský mozek a rozum se vyvíjí a ona dívka by možná za rok za dva poznala štěstí… Číst vice »
Něco Vám, Martine, napíšu. Vím, že jste Žid. A když jsem byl v Eretz Jisroel, tak jsem slyšel nespočet historek, kterak byli Židé zachráněni nějakým zázrakem, kdy byli ve válce s Araby v beznadějném postavení. A někteří mi řekli, že je to možná tím, že jejich ortodoxní bratři ve víře se prostě intensivně modlí a že se B-h může nad nimi smilovat a pomůže jim. Takže klidně může být situace, kdy ten nehybný, „bezperspektivní“ jedinec tráví poslední dny tím, že se modlí a tím pomáhá svému národu. Možná je to moje fabulace, možná pindám, ale dle mého i ty poslední… Číst vice »
Jo tak to už se dostáváme na jinou úroveň, řekl bych spíše spirituální nežli medicínskou. Já znám také případy, kdy člověk který byl mnoho let v komatu, se najednou uzdravil. Vím o případech, kdy někdo byl v posledním stadiu nádoru a přesto došlo k vyléčení. Jistěže tyto věci jsou. Nejsem si sice jistý, že jsou dány modlitbou, protože ač člověk věřící, nevnímám Boha jako někoho, kdo se ustrne když se k němu budeme modlit. Jak jsem ale napsal, je to úplně jiná úroveň přístupu k euthanasii. Já sám nejsem schopen říct jestli jsem pro nebo proti. Jako někdo kdo se… Číst vice »
Mystickou pomoc pro své okolí zvládá jen velmi málo umírajících jedinců (sám umírající člověk, který se rozdává) a ti o Eutanasii nepožádají. Prostě silně věřící člověk to asi neudělá. Ale udělají to smrtelně nemocní nebo vyděšení staří lidé, kteří se bojí dál žít a představa, že jsou na obtíž svým dětem je pro ně nesnesitelná. Taky stud, že neovládají peristaltiku a zapomínají -je pro ně silná motivace. Sám sebevraždu neuznávám, ale osud může být někdy tvrdý. Nevím, jestli se buddhismus považuje za náboženství nebo jen rady pro cestu životem. Sám zatím o Euthanasii nemám jasno. Mám blízko k panu Braunovi… Číst vice »
Já nevím. Když si představím, že budu definitivně nemocen, žádné vyhlídky, věci pozemské vyřízeny a zařízeny, tedy čistý stůl a svědomí, a jenom mi bude chybět ta fyzická, ale třeba i morální síla to osobně provést….
Tvoje argumenty o nebezpečí zneužití jsou pádné. Ale zneužít se dá i střelná zbraň. Ba dokonce i auto. A nikdo je nezakazuje.
Tome, já samozřejmě chápu i protiargumenty. Bolest, osamění, špatné vyhlídky. To jsou však věci, které se dají řešit. Smrtící injekce je vlastně zkrat, přiznání si neschopnosti společnosti, a člověk je ta porouchaná věc, která se vyhodí na smetí. Věř mi, že moje zkušenost je jiná.
Ač vzdálený od medicíny, děkuji Tomáši!
Euthanasie je problém, o které jsem v nedávné minulosti hodně přemýšlel. Ano či ne. Pro „ano“ tehdy hovořily názor mého táty, jež byl dlouho dobu upoután na lůžko bez možnosti nějakého optimistického výhledu a opakovaně prakticky prosil, zda by to nějak nešlo zařídit. Hlava mu bezvadně fungovala až do poslední chvíle, dosloužilo tělo. Kdyby nějaká legální možnost tehdy existoval, velmi vážně bychom o ní s rodinou uvažovali. Nebyla. nakonec jsem dospěl k názoru, že určitých okolností bych se na stranu legální euthanasie dokázal přiklonit, ALE nikdy jsem si v hlavě nedokázal srovnat problém zneužitelnosti tohoto institutu. Takže závěr – protože… Číst vice »
Tohle je kvintesence, samozřejmě, že každý lékař o tom přemýšlí, zvláště ti, kteří mají co do činění s terminálními stavy. A překvapivě onkologové po euthanasii nevolají, to spíše třeba chirurg prof. Pafko. Ale ta hrůza , když by se to zneužilo – jakože jistě – brání zavedení. Viz Benelux….díky za vstup.