Euthanasie je znovu na scéně

Někteří poslanci  se i v době koronavirové a propadu ekonomiky rozhodli předložit do parlamentu další pokus o uzákonění euthanasie.  Osobně doufám, že opět neprojde.

Pan Bartoň /Piráti/ a paní Adámková /ANO/ podávají do sněmovny návrh zákona. Jsou v něm obsaženy všechny „pojistky“ proti zneužití (výslovný souhlas jedince, kvalifikované posouzení lékařem a dalším jeho kolegou, možnost kdykoli odvolat svou žádost atd.)

Abychom mohli o tomto vysoce citlivém tématu vůbec hovořit, je třeba přesné definice, co je a co není euthanasie, neboť mezi laiky je v určitých pojmech zmatek a neporozumění. Euthanasie JE: dobrovolné vyjádření pacienta, že chce ukončit předčasně svůj život a lékař tuto žádost aktivně vyplní. Naopak, euthanasie NENÍ aktivní vybíjení nemocných, kteří nejsou schopni vyjádřit svůj názor /dělo se masově v Německu v 30. a 40. letech 20. století/. Euthanasie NENÍ odpojení pacienta od respirátoru /chybí jeho žádost/. Euthanasie rovněž NENÍ vzájemná dohoda mezi lékařem a pacientem o nenasazení další léčby, která by neúměrně prodlužovala jeho utrpení v situaci, kdy je stav beznadějný. Euthanasií rovněž NENÍ tzv. asistovaná sebevražda, kdy lékař sice připraví zařízení se smrtící látkou, ale pacient je ten, kdo zmáčkne knoflík.

Problém euthanasie se objevil zhruba v polovině minulého století a to výlučně v rozvinutých zemích. Medicína dokázala prodlužovat lidský život tím, že léčila a vyléčila řadu chorob, které dříve zabíjely i mladé jedince. Došlo k výraznému posunu délky života, což sebou neslo zvýšený podíl starých lidí v populaci. Vyléčení či dlouhodobé léčení zhoubné nemoci znamenalo, že se nemoc mohla časem vrátit a to u pacienta, který jí byl poznamenán a jeho životní standard byl z předchozího léčení snížen. Opakování léčby (třeba chemoterapie), již bylo provázeno daleko větším nepohodlím a pacient,  i když přežil, ztratil to, čemu se říká kvalita života.

Euthanasie se začala rozvíjet zejména v zemích Beneluxu. Zpočátku se tak dělo „divokým“ způsobem, kdy lékaři, kteří ji provedli, se sami nahlásili na policii a nebyli za tento čin potrestáni (či jen velmi formálně). Proto byla ustanovena tzv. Rotterdamská kritéria, kde v 5 bodech byla stanovena přesná pravidla:

1. Pacient musí být kompetentní a žádost musí být dobrovolná a úmyslná

2. Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná

3. Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fysicky) a euthanasie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčení byly již vyzkoušeny a ukázaly se jako neefektivní

4. Euthanasii musí provést jedině lékař

5. Lékař musí vše konsultovat s jiným kolegou, který má ohledně euthanasie zkušenosti.

V Holandsku v roce 1991 byla ustanovena tzv. Remmelinkova komise, která měla prozkoumat všechna úmrtí z tohoto roku. Komise dospěla k závěru, že ze 128 786 úmrtí za tento rok byla provedena euthanasie u 1,8% zemřelých, 0,3% zemřelo cestou asistované sebevraždy a u 0,8% /zhruba 1000 lidí/ nebylo možné doložit specifickou žádost o ukončení života.

Zastavme se u poslední skupiny 1000 lidí. Jejich smrt byla provedena „without explicit request“ /bez specifické žádosti/. Byli to většinou pacienti, kteří nebyli schopni artikulovat, ale byli živí. Tito lidé byli zbaveni života, protože se lékař domníval a poté rozhodl, že jejich život již není hoden dalšího pokračování. Kdo dal lékařům v Holandsku právo takto rozhodnout? Kdo jim dal onu moc nad životem a smrtí člověka? Potřebujeme další doklady o existenci „kluzkého svahu“, tedy situace, kdy poprvé lékař provede euthanasii mimo uvedená kritéria? Poprvé to nejspíše problém je, podruhé menší, podesáté jde o rutinu. A tady je o zásadní problém. Zpočátku by se nejspíše ona kritéria, která uvádějí předkladatelé ze sněmovny dodržovala, nicméně po „rozjezdu“ vlaku bychom nejspíše jeli cestou Holandska. Nebo si opravdu někdo myslí, že naše justice je vyspělejší, než ta v zemích Beneluxu?

Carl Gustav Jung napsal významnou větu: „Člověk ví, nebo si spíše myslí, že ví, jak je to s druhým a co je mu ku prospěchu.To ani tak nesouvisí se suverénním opomíjením druhého jako s tichým předpokladem, že všichni jsou stejní“.

Země Beneluxu ušly od od té doby kus cesty: Života jsou zbavování lidé, bez výše uvedené specifické žádosti, život ukončují ti, kteří se cítí „unaveni životem“ (tedy somaticky zdrávi), o euthanasii mohou požádat již i nezletilé děti (zde se souhlasem rodičů).

Jaké jsou nejčastější důvody zastánců euthanasie? Krátce shrnuto: strach z dlouhého umírání, strach z příliš dlouhého života, strach z degradace lidské osobnosti vlivem nemoci, strach z úplné závislosti na jiných, strach ze ztráty kontroly nad sebou a v neposlední řadě i strach, že se jedinec stane zátěží finanční, psychickou i sociální.

Trochu to rozvedeme: Život je mým majetkem. Pokud již nejsem schopen se z něj těšit, mám právo ho ukončit. Dnešní doba, která preferuje hedonismus, k tomu v podstatě vyzývá. Život již není brán jako cesta od zrození, přes radosti a strasti ke konečné rekapitulaci na smrtelné posteli a poslední tah štětcem na obrazu svého života, ale jako směs navzájem nenavazujících a vyhledávaných požitků. Pokud se ony požitky nedostavují, pokud onen stroj s názvem život začne jevit poruchy, je třeba jej odstavit. .

Jaké jsou naopak argumenty proti euthanasii? Je to již výše zmíněný postoj k životu. 2/3 až 3/4 holandských pacientů  žádají o provedení euthanasie nikoli z důvodů fysického strádání (to moderní medicína umí řešit), ale z důvodů útrap emocionálních, sociálních a spirituálních. Pacient se cítí opuštěn, protože jeho partner je třeba po smrti, jeho děti a vnuci jej nenavštěvují, neboť obraz starého nemohoucího člověka přece do „happy“ života nepatří. Euthanasie vysílá do společnosti nesprávný signál o smyslu lidského bytí. Je to ten výše uvedený porouchaný stroj. Nikdy však  nebude jen soukromou záležitostí nemocného a lékaře. Její instituonalizace zavádí do praxe poznání, že cena lidského života spočívá v jeho výkonnosti, úspěšnosti. Zcela pomíjí, že lidský život může mít různou podobu, tedy i tu, kterou většinová společnost považuje za méněhodnotnou. Po zkušenostech z Beneluxu není daleko představa, že starým lidem může být podsouváno, že jejich léčba je drahá (což je pravda), že tyto peníze mohou být použity „perspektivněji“. Že třeba jejich byt či dům, v kterém prožili svůj život by přece lépe užili mladí s dětmi. Může to dospět i tak daleko, že třeba 90letý zdravý člověku bude muset obhajovat své právo na život. Že je to nesmysl? To si mysleli i nemocní v Německu (tedy vysoce vyspělém národě), a přesto byli násilně usmrcováni třeba epileptici.

Euthanasii by měl provádět lékař. Ať si každý sám pro sebe odpoví, co si v skrytu duše bude myslet o někom, kdo se bude starat mnoho let o vašeho nemocného rodiče a poté – samozřejmě za splnění všech kautel – mu vstříkne do žíly smrtící látku. Bude vaše důvěra v tohoto lékaře stále neotřesitelná? A proč by měl tuto činnost provádět lékař? Poměrně zásadním argumentem je to, že je  rozdíl, jestli zabíjí lékař nebo nemoc.

Nemocný člověk v rodinném kruhu nemusí vždy znamenat jen nutnou zátěž. Je zajímavé, že v rodině, kde je třeba vážně nemocné dítě a sourozenec, panuje k věci zcela odlišný postoj, než tam, kde jsou všichni zdrávi. Ti zdraví se z péče o nemocného naučí vnímat život daleko komplexněji, tedy nejen jako povrchní bazar příjemností, ale i vědomí, že existuje cosi, co je zcela odlišné, přejímají část utrpení svého bližního a nepochybně duševně rostou.

V naší republice díky MUDr. Svatošové existuje stále sílící hospicové hnutí, tedy zřizování institucí, kde člověk, o kterého se rodina z různých důvodů nemůže starat, je subjektem péče, zajišťující důstojné podmínky konce života, dostačující léčbu proti bolesti. Vzhledem k tomu, že cca 75% našich občanů umírá ve státních zařízeních a současně 80% si to nepřeje a chce zemřít doma, jsou hospice s možností celodenní přítomnosti člena rodiny solidním argumentem, proč nepovažovat euthanasii za „dobrou smrt“, tedy násilný způsob ukončení lidského života.

Úplně na závěr: Čeští lékaři jsou v drtivé většině proti jakýmkoliv zákonům, které by legalizovaly euthanasii, což potvrdila prestižní konference v Praze. V současnosti je provedení euthanasie trestným činem vraždy. České zdravotnictví se potýká s celou řadou problémů. Zavedení zákona o euthanasii přinese jistě mnohé další, které budou pro českou populaci závažnější.

Použité prameny:

Helena Haškovcová: Lékařská etika, Galén, rok vydání 2002

Ptáček-Bartůněk: Euthanasie – pro a proti, Grada, rok vydání 2012

Marek Vácha: Místo, na kterém stojíš, je posvátná země, Cesta , rok vydání 2012

 

5 1 vote
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
35 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Michaela Klímová
9 měsíců před

Cením si téhle úvahy, protože i v mém okolí se ozývají silné (a ospravedlnitelné) hlasy pro euthanasii. Člověk by tu možnost i podle mě asi mít měl, ale… je fakt, že proč to chtít po lékaři? Neviděla jsem to z tohohle úhlu pohledu, a chápu jej.

Zuzana
Zuzana
9 měsíců před

K eutanazii jen tolik: Když mi zemřel táta, jeho ošetřující lékař a zároveň kolega a přítel mě mezi čtyřma očima ujistil, že nedovolil, aby táta trpěl. Byla jsem mu vděčná, protože tátu čekala krutá smrt… a stejně bych i já chtěla mít tuhle možnost volby mezi utrpením posledních dnů a milosrdným koncem.

Zuzana
Zuzana
9 měsíců před

rozhodně to bylo vysvobození od utrpení, které by trvalo několik dní. Tátovi nebylo pomoci, tak nechápu, proč by měl lékař vůbec zaváhat. Byla to pomoc příteli. Ty uvozovky jsou zcela zbytečné.

Šárka
Šárka
9 měsíců před

Je to hodně citlivé téma, zvlášť, když máme v rodině člověka s ALS (Ty víš, už jsem Ti o ní psala).
Má prý u notáře poslední vůli, že v posledním stádiu nemoci už nechce oživovat a na přístroje.
Opravdu je to možné takhle sepsat? Je to vlastně také forma euthanásie.. Nepřeje si, aby ji doktor zachraňoval.
Je to špatný, Tome. Už má PEG a doma dýchací přístroj, dělá jí potíže každý krok. Teď, jak umřel Marian Čišovský, je v hrozné depresi. Tak moc by chtěla normálně žít.

Šárka
Šárka
9 měsíců před

Já vím. Je to strašně hnusná nemoc.
Je mi jí tak líto.

Marek Valíček
9 měsíců před

Tomasi, ahoj. Respektuju vsechno, co jsi popsal. Ale mam na tyhle situace opacny nazor. V pripade mé bezvychodne situace bych rad tuhle moznost mel.

Marek Valíček
9 měsíců před

takze doufam, ze nastane doba, kdy budu moci pri plnem vedomi sepsat souhlas

Matějovský
Matějovský
9 měsíců před

Víte, já si hlavně nedokážu představit toho lékaře, který by u toho asistoval, já bych na to neměl. Jasně, vím, že by to neprobíhalo jako u nás na veterině, tři injekce a je konec, četl jsem o nějakých kapslích, kde by si to dotyčný snad řídil sám, ale co když to bude tetraplegik, ta asistence je tam prostě nutná. Co když dotyčný ztratí odvahu, tedy co ten nejsilnější pud žít převládne nad rozumem a chtěním zemřít?Sám jsem provedl eutanázii zvířat bezpočtukrát a ta reakce té němé tváře na blížící se smrt je, tvoreček od tvorečka, tak rozdílná. a jen sám… Číst vice »

Naďa
Naďa
9 měsíců před

Píši sem komentář mimořádně (nemám ráda moderování komentářů, pro mě je snesitelnejsi možnost smazání) téma je velice třaskavé už hodně let tak proto.
Můj vztah k euthanasii se vyvíjel od úplného nesouhlasu přes lavírování až k úplnému souhlasu s jeho zavedením.
Přesvědčila mě o tom jedna mladá osoba, která těžce onemocněla velmi agresivní rakovinou a věděla jako lékař co ji čeká, sebrala odvahu, pro mě velice hrdina a z posledních sil se zastřelila.
Strašně mě to zasáhlo…
Kdyby existovala euthanasie, bylo by to pro tu osobu jednodušší a hlavně lehčí…

Naďa
Naďa
9 měsíců před

Nemyslím si, že je to ojedinělý případ, ale víc nic k tomu nemůžu říct jen to, že jsem se k tomuto svému názoru, jak píšu, propracovala po letech…
Myslím si, že doktor by měl z humanich důvodů řešit i tyhle situace euthanasií…

Naďa
Naďa
9 měsíců před

A kdo tedy? Nemocný je v péči lékaře, no ne?

Naďa
Naďa
9 měsíců před

Je to velmi složitá záležitost, ale já si nedovedu představit, že by někdo jiný, neznalý lidské tělo a všechno kolem něj mohl určit a vykonat ten konec v zájmu toho těžce a nevyléčitelně nemocného. V případě zákona o euthanasií by existovala nějaká lékařská porota, která by to odsouhlasila a jiný, tedy vykonavatel, dalo by se říct kat, by to vykonal? Vůbec nevím, já sama jsem se k souhlasu s tou euthanasií dopracovala nejen s tím případem co jsem popsala, ale i v případě odchodu mého manžela… Možná už jsem vám kdysi ten link dávala. Nikdy se s tím způsobem odchodu,… Číst vice »

David Vlk
9 měsíců před
Reply to  Naďa

Kdo Ti Naďo moderuje příspěvky? Tomáš tady už několikrát uváděl tuhle lež z Idnesu na pravou míru. Tomáš pouze na úplném počátku schválí přístup do disuse a pak už si tady každý diskutuje, jak chce. Je to naprosto stejné, jak všude jinde, kde musíš mít svůj účet, jinak diskutovat nemůžeš (třeba na Idnesu) A pokud je pro Tebe snesitelnější možnost mazání diskusních příspěvků,tak Ti o žádnou svobodu při diskusi nejde!

Naďa
Naďa
9 měsíců před

Ale to přeci není o štiplavosti, já jsem měla zkušenost, že jsem
na jiném blogovem serveru napsala komentář do diskuse a tam jsem čekala třeba týden kdy mi autor ten příspěvek odsouhlasí a zveřejní ho, a to dělal stále nejen při prvním vstupu, tak jsem jej opustila. Tento systém, který se mi samozřejmě nelíbí, jsem myslela, že je i zde. To je všechno.
Teprve teď při opakovaném vstupu zde do diskuse jsem zjistila, že se do diskuse dostávám plynule…

Naďa
Naďa
9 měsíců před
Reply to  David Vlk

Odpověděla jsem u Tomáše i pro tebe.

Martin Braun
9 měsíců před

Dobrý den všem, znáte seriál Četnické humoresky? Tam, ve dvou dílech s názvem „doktor smrt “ se toto téma probírá. Onoho lékaře hraje skvělý Ilja Racek, který v jedné replice říká “ A kdo do vyřeší, zákon, Bůh?“ Má na mysli otázku, kdy z lidí je, jeho slovy jen „nepotřebný kus masa. Nedávno mnou otřásla eutanasie mladé, asi 16 leté dívky někde snad v Belgii, už si nepamatuji podrobnosti, ke které se rozhodla kvůli depresím. To je strašná věc, když si uvědomíme, že lidský mozek a rozum se vyvíjí a ona dívka by možná za rok za dva poznala štěstí… Číst vice »

Martin Braun
9 měsíců před

Jo tak to už se dostáváme na jinou úroveň, řekl bych spíše spirituální nežli medicínskou. Já znám také případy, kdy člověk který byl mnoho let v komatu, se najednou uzdravil. Vím o případech, kdy někdo byl v posledním stadiu nádoru a přesto došlo k vyléčení. Jistěže tyto věci jsou. Nejsem si sice jistý, že jsou dány modlitbou, protože ač člověk věřící, nevnímám Boha jako někoho, kdo se ustrne když se k němu budeme modlit. Jak jsem ale napsal, je to úplně jiná úroveň přístupu k euthanasii. Já sám nejsem schopen říct jestli jsem pro nebo proti. Jako někdo kdo se… Číst vice »

Stanislav Látal
Stanislav Látal
8 měsíců před

Mystickou pomoc pro své okolí zvládá jen velmi málo umírajících jedinců (sám umírající člověk, který se rozdává) a ti o Eutanasii nepožádají. Prostě silně věřící člověk to asi neudělá. Ale udělají to smrtelně nemocní nebo vyděšení staří lidé, kteří se bojí dál žít a představa, že jsou na obtíž svým dětem je pro ně nesnesitelná. Taky stud, že neovládají peristaltiku a zapomínají -je pro ně silná motivace. Sám sebevraždu neuznávám, ale osud může být někdy tvrdý. Nevím, jestli se buddhismus považuje za náboženství nebo jen rady pro cestu životem. Sám zatím o Euthanasii nemám jasno. Mám blízko k panu Braunovi… Číst vice »

Tomáš Flaška
9 měsíců před

Já nevím. Když si představím, že budu definitivně nemocen, žádné vyhlídky, věci pozemské vyřízeny a zařízeny, tedy čistý stůl a svědomí, a jenom mi bude chybět ta fyzická, ale třeba i morální síla to osobně provést….
Tvoje argumenty o nebezpečí zneužití jsou pádné. Ale zneužít se dá i střelná zbraň. Ba dokonce i auto. A nikdo je nezakazuje.

Radka Kielbergerová
9 měsíců před

složité…pro mne po zážitku tří týdnů zpět složité a živé a bolavé hrozně…asi ale nechci, aby prošlo. Navzdory… A díky, Tomáši, za velmi potřebný a opravdu velmi dobrý a nutný rozbor…

Haslbauer
9 měsíců před

Ač vzdálený od medicíny, děkuji Tomáši!

Ladislav Nádvorník
9 měsíců před

Euthanasie je problém, o které jsem v nedávné minulosti hodně přemýšlel. Ano či ne. Pro „ano“ tehdy hovořily názor mého táty, jež byl dlouho dobu upoután na lůžko bez možnosti nějakého optimistického výhledu a opakovaně prakticky prosil, zda by to nějak nešlo zařídit. Hlava mu bezvadně fungovala až do poslední chvíle, dosloužilo tělo. Kdyby nějaká legální možnost tehdy existoval, velmi vážně bychom o ní s rodinou uvažovali. Nebyla. nakonec jsem dospěl k názoru, že určitých okolností bych se na stranu legální euthanasie dokázal přiklonit, ALE nikdy jsem si v hlavě nedokázal srovnat problém zneužitelnosti tohoto institutu. Takže závěr – protože… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial