Louka

… přivřete oči a slovo „louka“ v puse jemně poválejte jako vlažný, žlutým máslíčkem politý kynutý knedlíček naplněný tmavě modrou borůvkovou kašičkou.

Louka.

 

Právě jsme se vrátili z výletu na Budeč. Máme to tam rádi a Stella tenhle zapomenutej kout miluje víc než na kostičky nakrájenou dušenou šunku. Na vrcholu kopečku nad vesnicí Zákolany (ano té, kde se narodil Tonda Zápotocký, jehož socha v nadživotní velikosti stojí dodnes uprostřed vsi), na lidi takové louky trpělivě čekají.

Na kopečku nad vesnicí stojí více jak jedenáctset let kostelíček sv. Petra a Pavla, který hlídá místní hřbitůvek tichý jako opuštěná kniha. Ke kostelíku dojdete z vesnice cestou, kterou objímá třešňová alej a všude kolem jsou jen a jen louky.

Louky…

Právě v těchto dnech se můžou proměnit v cokoliv, co vás napadne.

Jsou řekou. Jsou mořem a někdo v nich dokáže vidět hladinu rybníka, kterého se v okolí nedostává.

Louky…

V dobách batolecích patří mezi první místa, kam nás matky posadí, nebo dají na čtyři a mohou odpočívat. Pichlavé konečky stonků, všude lezoucí broučci, poletující motýli a různobarevné květy zabaví každé mimino tak, že není třeba se obávat jeho úprku po čtyřech do vzdálenosti delší než na dosah ruky.

Louky…

V dobách školních dnů se stávají místem ke sběru všeho rostoucího k následnému lisování stonků, listů a květů do našich prvních herbářů.

Louky…

V době naskakujících pupínků dospělosti po tvářích zrajících holek a kluků jsou rozlehlé a vzrostlé louky skrýší před světem, který jim nerozumí. Ulehnutím mezi stébla se takový človíček dokáže ztratit světu a mít přitom kolem sebe život a nad hlavou nebe, do kterého se dá v leže na zádech sáhnout.

Louky…

Dokonalý azyl pro dospělé. Chůze skrz ně lechtá lejtka a hladí kolena. Rozevřené dlaně se při chůzi nechají šimrat špičkami klásků různých trav a člověk se snaží víc a víc chodit pomalu, protože dotyky louky jsou čarovné.

Louky…

Letní louky lidem v podzimu života vyprávějí o všem, s čím se takoví lidé v žití setkali. Mezi stébly vidí sebe jako děti, své děti jako svatojánské mušky a děti svých dětí jako vzpomínku na životaběh.

Louky…

Louky jsou ty nejnádhernější koncertní sály a výstavní galerie. Jsou dlaněmi Pána Boha, jsou třpytivými prstýnky našich matek a dobrodružnými stezkami našich tátů.

Louky…

… přivřete oči a slovo „louka“ v puse jemně poválejte jako vlažný, žlutým máslíčkem politý kynutý knedlíček naplněný tmavě modrou borůvkovou kašičkou.

Nebo lépe…najděte takovou louku, zpomalte krok a začněte si představovat… Nastal čas luk!

 

Autor: Marek Valíček

Rád pouštím fantazii na špacír. Začátkem bývá setkání, nebo slovo. A kudy si to bude fantazie mašírovat je jen na ...

8
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Tomáš Vodvářka

Nevím, čím to je je, ale mám pocit, že je letos hodně kopretin. U nás na prajzké jsou louky u hranic s Polskem, kam nikdo nechodí, takže občas dám hubu do kopretin. Marku, pěkné.

Vladimír T. Gottwald

Dík! Tak.
A dneska odpoledne jsem si i já kochání loukou užil. Usadil jsem se na sluníčku do křesla na terase, a čučel na louku. I to mně stačilo. ;o)

Pavel Khail
Pavel Khail

Tak jsou tu dva básníci, jeden, p. Gottwald, ve verších a druhý, v próze, vy. Krásné, jako obvykle.