Já, Doktorin – recenze knihy Kateřiny Karolové

„Jsou to sobci, kteří tady vystudovali a po promoci mizí za hranicemi, kde se mají mnohem lépe“ zní většinový názor na mladé lékaře, kteří vymění českou kotlinu za práci v zahraničí. Je to opravdu taková selanka?

Autorka je dětská lékařka, jež se po třech letech praxe v české nemocnici (tedy bez atestace v oboru) vydala na zkušenou do německého města Nordhausen, aby zde zkusila práci v zahraničí. Kniha je chronologickým výčtem různých událostí od prvního dne po nástupu až po finále, kdy nemocnici opouští a vrací se zpět domů k manželovi. V 56 krátkých kapitolách se dozvíme mnohé o systému zdravotní péče v Německu, o postojích domácího personálu vůči „gastarbeiterům“ z východních zemí i o tom, že základní znalost jazyka je nedostačující, neboť lékař je nucen pochopit místní odbornou hantýrku, zkratky a nářečí.

Jako člověk z oboru jsem byl překvapen několika fakty. V Německu neexistuje terénní (obvodní) dětský lékař. Ty lze nalézt pouze v nemocnicích, což logicky znamená vysoké vytížení tohoto oddělení, protože rodinní lékaři mají z malých nemocných dětí – dle mého mnohdy oprávněný – strach a proto si i v lehkých případech raději nechají stav dítěte „potvrdit“ v příslušné nemocnici dětským lékařem.

Dalším pro mne málo pochopitelným faktorem je týmová nespolupráce mezi lékařem a středním zdravotnickým personálem. U nás jsou přesně dané kompetence v obou profesích a sestra je lékaři logicky podřízena a plní jeho zadání. Jak autorka píše, musela jako lékařka velmi často pracovat současně i jako sestra a to při přípravě instrumentária a mnoha dalších úkonech, které u nás jednoznačně vykonávají pouze oddílenské sestry.  Její snaha to aspoň trochu změnit byla sice německými kolegyněmi přijímána positivně, ale marně, neboť systém má svá pevná a letitá pravidla.

Další – pro mne zcela nepochopitelnou záležitostí – je absence jmen malých pacientů, kteří jsou při hospitalizaci označování číslem. Nevím, jak je možné se vyhnout omylu, ale jsem si jist, že musí jít o neskutečně stresující praxi.

Co je společné pro německé a naše pacienty, je občasný výskyt „prudičů“, kterým není nic po chuti, těch, kteří s problémem, trvajícím měsíc, přijdou v půl třetí ráno, těch, kteří nejsou schopni svému dítěti podat tabletku paralenu při teplotě a raději si zavolají rychlou zdravotnickou pomoc s vyšetřením v nemocnici atd.  I v Německu, stejně jako u nás, jsme svědky zneužívání zdravotní péče těmi, kteří s pocitem, že péče je „zadarmo“ jsou schopni zahltit oddělení banalitami a přispívat značnou měrou k vyhoření personálu.

Komu je kniha určena? Jistě těm, kteří zvažují, že se vydají na podobnou zkušenou do světa jako autorka. Je to však dobré čtení i pro ty, kteří si stále myslí o českém zdravotnictví spíše to horší. Mám za to, že po pečlivém přečtení knihy by tito jedinci změnili názor ve prospěch domácí medicíny.

Kniha je psaná velmi čtivě i pro laiky. Autorka své zážitky psala nejprve v rámci blogů, za což byla v roce 2018 vyhlášena nováčkem roku na blogu Idnes. Ve stejném roce byla vyhlášena Ženou roku. Žije na Valašsku s manželem a třemi malými dětmi.

Vydáno v roce 2020 Nakladatelstvím XYZ, náklad neuveden.

 

Subscribe
Upozornit na
guest
14 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Marie Křížková
Marie Křížková
1 rok před

Blog mám přečtený celý a je to opravdu neskutečně čtivé. Knížku bohužel ještě nevlastním, ale jediné v čem s autorkou, mojí dobrou kamarádkou nemůžu paušálně souhlasit, je fakt, že žiji v Německu v jiné spolkové zemi a u nás obvodní pediatři fungují velmi dobře a je tu spíše naprosto raritní, že by dětské pacienty ošetřovali dospělí praktici. Je zajímavé, jak jsou jednotlivé spolkové země v Německu rozdílné v organizaci zdravotnické péče. BOhužel můžu jako lékařka taky jen potvrdit negativní zkušenosti ve spolupráci se sestrami a nepřestávám chválit naše úžasné české sestřičky, protože první roky po medicíně, jsem též strávila v… Číst vice »

Jana M.
1 rok před

Jo, knížka se čte sama :-), Katka to umí…

Tomáš Flaška
1 rok před

Ta problematika platů doktorů tu bude věčně. Silnější hospodářství přeplatí naše doktory a my zase přeplatíme třeba ty ukrajinské. Najít dostatečnou výši platu (v každé profesi) je také těžké. Nadávat na peníze se bude vždy. Kniha asi bude zajímavým čtením o problematice zdravotnictví v Německu, ale tu základní ekonomickou otázku nevyřeší. A ani vyřešit nemůže.

Zdeňka Ortová
1 rok před

Tomáši, oceňuji Tvoji skvělou recenzi. Knížku jsem přečetla s velkou chutí a moc se mi líbila. Je výborně napsaná, a jak správně zdůrazňuješ, je určena i laické veřejnosti, mezi níž se samozřejmě také počítám. Kačenka nám zprostředkovala svoji jedinečnou osobní zkušenost a já jsem si celou dobu říkala, že by si knížku měl přečíst každý kverulant, který na našem zdravotnictví nenechá nit suchou. Knížku jsem rozečetla v době, kdy jsem na ni časově dosahovala až před spaním, ale o to víc jsem se večer do postele těšila a nic mě nesmělo rušit. Kdybych svoje těšení na čtení knížky měla k… Číst vice »

Jana M.
1 rok před

Zdeni 🙂

David Vlk
1 rok před

Rád by si to taky přečetl.,ale nemám teď vůbec čas,ale holky píšou obě skvěle.

Niké Pácová
Niké Pácová
1 rok před

Velmi si vážím jak lékařů, tak zdravotního personálu v ČR. Mezi mými přáteli jsou zastoupeny obě skupiny. Jinak jsem laik 🙂
Oceňuji jejich osobitý přístup ke všem pacientům i odbornost. Na druhou stranu chápu, že platové podmínky mnohdy nejsou dostatečné. Osobně si myslím, že zdejší lékaři i zdravotníci jsou platově nedoceněni a také možná i kariérní postup není ideální, zato výsledky práce jsou vždy naprosto profesionální a i lidské.
Možnost jít pracovat ven “ na zkušenou“ jim, hlavně těm mladým, přeju a jsem ráda, že se i vrací

Niké Pácová
Niké Pácová
1 rok před

Naprosto s Vámi souhlasím, může to jen pozvednout úroveň našeho zdravotnictví a to je moc dobře. Přeji hezký večer

Zdeňka Ortová
1 rok před
Reply to  David Vlk

Davide, upřímně Ti doporučuji, aby sis udělal čas jako já, což je těsně před spaním. I kdybys zvládl vždy jen 2 stránky, bude Ti to stát za to, přísahám!

Jana M.
1 rok před

Zdeni…pssst, ale…on nemůže. musí vrzat 🙂

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial