Židovský humor LXXVI

Přináším pár posledních opravdu podařených včetně jednoho navýsost aktuálního, který jsem dal až na konec. Takže vydržte….

V kavárně sedí pan Kohn, Birnbaum a Stern. V tom dovnitř vejde krásná žena a posadí se k vedlejšímu stolu.
Kohn: “ Viděj ten její krásný náhrdelník s diamanty? Tak ten má ode mě.“
Birhbaum na to: „Ta brož s brilianty, je zase ode mě“.
Stern se jen usměje a praví: „Viděj ty její kruhy pod očima? Tak ty má ode mne.“

Birnbaum a Stern se potkají ve vlaku.
„Kam jedou, Birnbaum?“ ptá se Stern.
„Do Varšavy, pro plátno.“
Stern se zamyslí.
„Poslouchaj, Birnbaum, voni říkaj, že jednou do Varšavy kupovat plátno, abych si myslel, že jedou do Krakova pro hedvábí. Ale přitom určitě jednou do Varšavy pro to plátno. Tak proč mi lžou?“

Doktor Lévy začal pomýšlet na důchod a tak najal mladého doktora Simona a začal ho seznamovat se svými pacienty.
Při odpolední obchůzce pacientů nejprve navštívili paní Goldblumovou, která už týden marodila a ležela zesláble na posteli.
„Tak co je s vámi, Miriam?“ zeptal se doktor Lévy.
„Už několik dní mám silný průjem, pane doktore, nemůžu se toho zbavit.“
„Mám podezření, že jíte příliš mnoho čerstvého ovoce,“ řekl doktor Lévy. „Pár dnů ovoce omezte a bude po problému.“
Na ulici se doktor Simon zeptal doktora Lévyho:
„Jak se vám podařilo tak rychle určit diagnózu? A proč jste ji nevyšetřil?“
„Vyšetření nebylo potřeba,“ odpoví doktor Lévy. „Všiml jste si, že jsem upustil stetoskop na zem u její postele?“
„Ano, všiml,“ odpověděl doktor Simon.
„To je takový fígl, který se občas hodí. Když jsem se pro stetoskop sehnul, uviděl jsem pod postelí ohryzky od jablek, slupky od pomerančů a banánů, tak jsem, myslím, rychle odhalil příčinu problému.“
„Super, to si musím zapamatovat.“
Pak dorazili k druhé pacientce.
„Rút, co vás trápí?“ zeptal se doktor Lévy.
„Pane doktore, já jsem hrozně unavená! Vůbec nemám sílu něco dělat.“
Doktor Simon chvíli poslouchá a pak překvapivě vstoupí do rozhovoru:
„Řekl bych, že trávíte příliš mnoho času prací v synagoze. Doporučuji abyste to trochu omezila – jsem si jistý, že se tím problém vyřeší.“
Když odcházejí z domu, doktor Lévy říká mladšímu kolegovi:
„Znám Rút velmi dobře a vaše diagnóza je pravděpodobně správná. Ale rád bych věděl, jak jste na to tak rychle přišel.“
„To bylo jednoduché,“ odpověděl mladý doktor. „Použil jsem váš trik se stetoskopem, když jsem pro něj sehnul, hned jsem viděl příčinu.“
„A co jste viděl pod postelí?“ zeptal se doktor Lévy nedůvěřivě.
„Rabína.“

Fígl z Oděsy:
Pokud vám dojdou cigarety a nechce se vám jít do obchodu, protože venku prší, zaklepejte na svého souseda a požádejte ho o sto tisíc na tři měsíce.
Vyslechněte si jeho výmluvy a pak si smutně povzdechněte:
„Chápu, no co se dá dělat, ale doufal jsem, že … No neměl bys aspoň cigaretu, nebo tak něco?“
V devíti případech z deseti vám s radostí dá celou krabičku! A v desátém případě celý karton. A ještě bude rád, že ho to vyšlo tak levně!

Uprostřed letu z Londýna do Tel Avivu vstanou tři mladíci, rozestoupí se po celé délce letadla, vytáhnou z kapes pistole a granáty a jeden z nich přísně zvolá:
“ Kdo je Žid?“
Mezi vyděšenými pasažéry se ozve usměvavý stařičký rabín:
“ To je, chlapče, zatraceně zapeklitá otázka.“

Pan Birnbaum podstoupil operaci kyčle a zakrátko byl propuštěn do domácího ošetřování. Po nějaké době se hlásí v nemocnici na kontrolu.
„Tak co, jak se cítíte?“
„Díky Bohu, všechno je v nejlepším pořádku.“
„Díky mně“, opraví ho chirurg,“ Bůh je internista.“

Šlomo Moschkowicz dělal všechno možné, aby působil jako pravý Yankee, ale pořád se nemohl dostat do té nejvyšší společnosti. Obrátil se proto o radu na svého křesťanského přítele.
Ten mu poradil, aby se přestěhoval na Pátou avenue, pořídil si luxusní nábytek, pár obrazů nějakého slavného malíře a uspořádal pro své obchodní přátele párty.
Šlomo svého přítele poslechl, utratil spoustu peněz, ale stejně to nepomohlo.
„Čím to může být?“ vyptává se přítele po velkolepé, byť nepříliš úspěšné párty.
„Nejspíše za to mohou ty obrazy.“ míní jeho přítel
„Ale ty byly ze všeho nejdražší“ namítá Šlomo
„To je možné, ale jsou příliš moderní, a pak to jméno: Chagall. To tě netrklo, že to bude gojim vadit?“
„A koho bych měl tedy koupit?“
„Nejjistější by byl nějaký Goya.“

„Slyšel jsem, Kohn, že se oženili.“
„No, to slyšeli správně.“
„A jsou spokojenej?“
„Jistě, už mne nebavilo potloukat se pořád po hospodách.“
„A teď?“
„Teď už mě to zase baví.“

„Tati, co je to mišpoche, něco k jídlu?“
„Naopak, synku,  k blití.“

Kohn:“Odkud jsou? Z Dačic? Strašné město. Není tam jedinej slušnej člověk.“
Roubíček:“Co to říkaj? Mohu jim obratem ruky vyjmenovat nejmíň tucet slušnejch lidí“
Kohn.“ No, prosím…“
Roubíček:“ Tak například….to máme….ten, jak se jen jmenuje…nebo ten….poslouchaj, musí to být ausgerechnet z Dačíc?“

Sára šla po ulici a najednou zaslechla hlas: „Zastav se! Ani krok nebo budeš mrtvá!“
Zastavila se tedy a za vteřinu spadla na chodník cihla.
Za chvíli se chystala přejít ulici, když stejný hlas vykřikl: „Stát! Nevstupuj do vozovky!“
Najednou neovladatelný náklaďák s pivem bez brždění projel na červenou.
Sára se překvapeně zeptala se: „Kdo jsi?“
„Jsem tvůj strážný anděl,“ odpověděl hlas, „Asi máš na mě pár otázek.“
„To si piš, že ano,“ řekla zuřivě, „Kde jsi byl, když jsem se vdávala?“

Velký boháč Issy ležel na smrtelném loži. Byl velmi nešťastný, protože celý život pracoval velice tvrdě, aby nashromáždil svoje bohatství, a chtěl si ho vzít s sebou do nebe. Tak se začal vroucně modlit.
Jeho modlitbu uslyšel anděl, ale řekl mu: „Promiň, ale nemůžeš si s tebou vzít své bohatství.“
Issy přemluvil anděla, aby promluvil s Bohem, jestli by nebyla možná nějaká výjimka. Issy se dál vroucně modlil.
Když se anděl objevil znovu, oznámil mu, že se Bůh rozhodl povolit mu s sebou jeden kufr. Issy přemýšlel, jak pobrat co největší jmění, nakonec vzal největší kufr, naplnil ho zlatými cihlami a položil vedle své postele. Pak s klidem umřel a objevil se u nebeské brány.
Anděl Gabriel, když uviděl kufr, řekl: „Zadrž, sem si nesmíš nic přinést.“
Issy vysvětloval, že dostal povolení a požádal ho, aby si to ověřil u Boha.
Za chvíli se Gabriel vrátil a řekl: „Máš pravdu. Máš povoleno jedno zavazadlo, ale napřed musím zkontrolovat obsah.“
Gabriel otevřel kufr a překvapeně zvolal: „Ty sis sebou vzal dlažební kostky!?“

Rabinovič tak úžasně zatloukal, že vyšetřovatel začal prodávat vstupenky na výslech.

Svatební noc, novomanželé v posteli a Mojše se ptá:
„Hedvi, jsem tvůj první?“
Hedvika: “ To asi ne, to bych si pamatovala!“

Jedna newyorská kehila pozvala na zahájení Pesachu známého kantora s překrásným hlasem. Řekl si o honorář čtyřista dolarů a těsně před vystoupením požádal o foršus ve výši 50%.
„Tomu nerozumíme,“ divili se hostitelé,“ Za chvíli začne pobožnost a hned po ní dostanete své peníze. Máte nějaký naléhavý problém?“
„Vůbec ne. Ale víte, o kolik líp se člověku zpívá, když má v kapse dvě stě dolarů?“

K rabbimu přijde paní Ecksteinová, že se chce dát rozvést.
„Proč?“ ptá se rabín.
„Můj muž je sukničkář, pořád je někde pryč, bůhví, co vyvádí.“
„To půjde těžko“, dí rabín, „máte spolu děti.“
„Děti, děti,“ zlobí se paní Ecksteinová,“ Vím já, při těch jeho záletech, jestli to jsou jeho děti?“

Manželka ředitele velké akciové společnosti navštíví módního psychiatra MUDr. Ecksteina.
„Upozorňuji Vás, milostivá paní, že nejsem levný. Každá otázka je za 100 dolarů.“
„Není to přeci jen trochu moc?“
„Jak se to vezme…..Jaká je vaše druhá otázka?“

MUDr. Stein zahájil svou praxi jako všeobecný lékař v newyorské chudinské čtvrti Lower East Side. Jednoho dne vykonal návštěvu u pana Birnbauma s chronickou bronchitidou, který žil v tak nuzných poměrech, že mu krom recepisu nechal na nočním stolku 20 dolarů, ať se jednou pořádně nají.
„Adonaj vám žehnej“, děkuje Birnbaum,“ Konečně si dovolím navštívit pořádného specialistu.“

Malý Harold cvičil na housle v obývacím pokoji, zatímco jeho otec se snažil číst noviny. Harold cvičil stupnice a jak se blížil k nejvyšším tónům, jejich pes do toho začal výt.
Otec se snažil nereagovat na hru a vytí, ale po chvíli mu ruply nervy, praštil novinami o zem a houkl na syna:
„Nemůžeš hrát něco, co ten pes nezná?“

„Pane doktore, poslední dobou se co chvíli přistihnu, že mluvím sám se sebou“, stěžuje si pan Birnbaum.
„To se stává každému“, uklidňuje lékař, „není to nic vážného.“
„To je sice možné, ale vy netušíte, jaký já jsem nudný společník“.

Uhodila vedra, přes měsíc už nekáplo, je ohrožena úroda. Lidé přicházejí za rabínem, aby vyprosil na Ha šem déšť.
Rabi se modlí…. a skutečně, druhý den začne pršet. A prší tak dlouho, až je té vody zase moc. Teď zase vesničané chtějí, aby rabi déšť zarazil. Rabi se modlí, ale tentokrát se jeho prosby míjejí účinkem, prší dál.
Rozladěné prosebníky uklidňuje rabínův sluha. „Musíte mít pochopení. Rabín je dosud velmi mladý, přivolat déšť už umí, ale zastavit jej, to je mnohem těžší.“

V Tel Avivu na ulici stojí žebrák s cedulí: „Jsem úplně slepý a mám osm dětí.“
Přistoupí Karpeles, vhodí mu do klobouku pět liber a ptá se:
„Jak můžou v jejich situaci připustit, aby měli tolik dětí?“
„Jsem úplně slepý, copak vidím, co dělám?“

– Když jsme konečně svoji, měl by ses mi víc věnovat, například přestat s golfem. Přemýšlej o tom. Když prodáš hole, budeme si moci dovolit koupit nový nábytek.
– Mluvíš jako moje bývalá manželka.
– Bývalá manželka?! To jsi mi neřekl, že jsi byl ženatý přede mnou!
– Nebyl…

Amšel je snad nejzbožněnším Židem v celé obci. Horlivě se modlí, každý šabat kráčí první do synagogy, jeho mezuzy u dveří nikdo nepřehlédne, poctivě se postí…..
A přece se mu jaksi nedaří. Tu mu chcípne koza, tu mu chytnou saze v komíně, žena se roznemůže, spořitelní knížku ohlodají myši.
Když už to nejde dál, ukryje se v synagoze, celou noc vzývá Hospodina a dožaduje se, aby mu sdělil, co mu na něm vadí.
„Cožpak neplním všechna tvá přikázání? Nemodlím se k tobě třikrát denně? Proč mne tedy pronásleduješ? Vždyť každý amhorec se má lépe než já?“
Tu se synagoga otřese v základech a ozve se hromová hlas: „Protože mě ve dne v noci otravuješ. Nemám od tebe ani chvilku pokoj!“

Oděsa… Šestiletý židovský chlapec se jde přihlásit do školy. Při pohovoru se ho zeptají, kolik ročních období zná… Dítě chvíli přemýšlí – a pak sebevědomě řekne:
– Šest!…
Ředitel taktně naznačí:
– Zkus se zamyslet ještě jednou…
Chlapec opět chvíli přemýšlí a nakonec řekne:
– Upřímně řečeno, na víc si nevzpomínám… Šest!.
Ředitel se významně podívá na jeho matku, odkašle si a pošle je na chvíli na chodbu… Tam se matka chlapce rozhořčeně zeptá:
– No, Moše, co to mělo znamenat?!
– Mami, mami… – chlapec se slzami v očích odpoví: – Kromě Vivaldiho, Haydna, Piazzolly, Lussiera, Čajkovského a Glazunova si už na žádné další roční období nevzpomínám!!!

Jednou se Rus, Američan a Žid ostře pohádali o geopolitických otázkách.
Náhle se jim zjevil anděl a řekl:
– Bůh vám posílá své požehnání. Vyslovte jedno přání pro celý svět a Všemohoucí přání splní.
Američan:
– Ať už nikdy neexistuje komunismus!
Rus:
– Ať už nikdy neexistuje fašismus!
Žid:
– Opravdu dokážete obě přání splnit?
Bůh:
– Rozhodně! Já jsem Bůh!
Žid:
– Pak si dám šálek kávy, prosím.

A nakonec ten moderní, vysoce aktuální…..

Synagoga…vstupují do ní Židé a navzájem se zdraví.

„Šalom, šalom, šalom…“

Náhle se ozve: „Šanon.“

Židé hromadně: „Andreji, vypadni….“

 

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest

4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Alejandro Azamedo
2 měsíců před

Výborný, to je vzpruha do nového dne, díky 🙂

Martin Plischke
Martin Plischke
2 měsíců před

Toto jsem dnes ráno přesně potřeboval. Děkuji za vylepšení dne dodání energie do další práce.

Sona Bulbeck
2 měsíců před

Dakujem krasne za trochu rozptylenia po ranu☕

Jara Rankova
Jara Rankova
2 měsíců před
Reply to  Sona Bulbeck

Diky za kazdou minutu smichu! Dostavam denne zidovske vtipy online, ale jsou v anglictin, takze je sem nebudu davat.
Bohuzel jsem pri te prilezitosti nasla dnes clanek v STL Jewish Light o „vyznamu“ cervenych odznaku, ktere meli mnozi herci pripichnuty na svych odevech, je to delsi, tak sem dam pouze odkaz: https://muckrack.com – the meaning of the red pins worn at the Oscars is starting to emerge…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial