Koncentrák Buchenwald XXIV: Když vojáci pláčou

Velitel americké 3. armády, čtyřhvězdičkový generál George Smith Patton, měl různé přezdívky. Starej krvák, Krev a odvaha, Tankový rozrážeč nebo Krev a bláto. Nikdy mu nebylo tak zle, jako při prohlídce koncentračního tábora.

Vojáci americké armády, kteří osvobozovali koncentrační tábory, většinou nepatřili k žádným nováčkům. Někteří měli za sebou krvavé vylodění na plážích v Normandii nebo drsné tažení v Itálii. Náhle se jim před očima zjevily výjevy jako z Dantova pekla. Hromady mrtvol s dírou v hlavě nebo napůl spálených. V krematoriích kupy popela z lidských těl. Neskutečná špína a odporný smrad výkalů. Zápach rozkladu a smrti. Na kost vyhublí vězni, kteří sténali a žalostně naříkali. Malé děti, které měli v obličejích výrazy starců. Ale nejhorší bylo, když vojáci pohlédli do očí vězňů. Děsili je. Uviděli v nich všechno. Smrt, utrpení, týrání, mučení, neštěstí, výčitky. A otázky. Proč jste nás v tom tak dlouho nechali? Proč nám to udělali? Proč jdete pozdě? Ne, neuměli dát vězňům odpověď. Nikdo to neuměl a dodnes neumí.

Někteří vojáci padali slabostí na kolena. Mnozí se odvrátili a snažili dívat jinam. Jiní se modlili. Další zvraceli. Ostatním tekly slzy. Vybuchovaly emoce. Potom vztek a na konci nenávist. Čelní oddíly 45. pěší divize dosáhly 29. dubna 1945 tábora Dachau. Našly zde vlak, který sedmého dubna odjel se 4 500 vězni z Buchenwaldu. V odstavených vagónech na kolejích leželo na hromadách 2 310 lidských těl. Příslušníci 3. praporu 157. pěšího pluku pod velením podporučíka Sparkse vylomili bránu a zaútočili na tábor. Rozzuření muži chytili každého esesáka, který jim padl do ruky. Možná se dozorci pokoušeli utéci, možná se chtěli vzdát. Ať tak, či tak, američtí vojáci je všechny na místě zastřelili. O incidentu sepsal zprávu generální inspektor, kterou osobně zničil generál Patton, do jehož podřízenosti jednotka spadala. Jedna kopie se v roce 1997 nalezla v národním archívu USA.

První koncentrační tábor, který Američané osvobodili byl Ohrdruf, který spadal do podřízenosti Buchenwaldu. Stalo se tak 4. dubna 1945. Jeho vězni stavěli obrovské podzemní komunikační centrum, kam se mělo přesunout nejvyšší velení Wehrmachtu po opuštění Berlína.  Na prohlídku tábora dorazili generálové „Ike“ Eisenhower, George Patton a Omar Nelson Bradley, kteří nemohli věřit zprávám svých podřízených. Jejich počáteční šok vystřídalo zhnusení, odpor, pobouření a hněv. Svědci popsali, že Pattonovi se v jednom okamžiku zvedl žaludek, odešel do kouta budovy a pozvracel se. Za ohradou leželo v mělkém hrobu 3 200 těl. Po slabé zažloutlé kůži, kterými byly potažené kostry, lezly vši. Na jednom místě zem pokrývaly krvavé fleky od vnitřností, které hladovějící vězni rvali z mrtvých.

13. dubna 1945 New York Times zveřejnily první oznámení o osvobození Buchenwaldu. Zastínila ho zpráva o smrti třicátého druhého amerického prezidenta USA, F. D. Roosvelta. Do tábora se vypravil Patton. Později prohlásil, že Buchenwald byl daleko horší než Ohrdruf. Na různých místech lágru nešlo přehlédnout, v jakém spěchu nacisté zakrývaly stopy. V šesti pecích krematoria se ještě válely zbytky ohořelých těl. Pattona šokovalo mučení, kterému byly vězni vystavováni na mrskací koze nebo věšením na hák či mlácením v malé věznici Bunkru. Vstoupil do baráků, kde na postelích leželi vězni, kteří vypadali jako napůl živé mumie. Ukázali mu místo, kde nacističtí lékaři prováděli své zrůdné pokusy. Delegaci provázel anglicky mluvící vězeň a prohlídku podrobně komentoval.

Generál Patton byl naštvaný. Nejen na Němce, ještě více na obyvatele Výmaru, kteří přivírali nad existencí tábora oči a co hůře, profitovali z něho. Rozhodl se, že nařídí tisícovce vážených občanů města povinnou prohlídku. Nejprve se však spojil s generálem Eisenhowerem a doporučil mu, aby Buchenwald navštívili novináři, fotografové a kongresmani. Rovněž navrhl, aby prohlídky absolvovali všichni američtí vojáci. Na to, co měli vidět, je nikdo nepřipravil. Věděli, jak střílet a válčit. Pro podobné situace však duševně připraveni nebyli. Možná to byla chyba armády i vlády USA. Informace o táborech přinášela média a židovské organizace dlouhou dobu a oficiální místa se k nim stavěla chladně. Jenže, jak řekl jeden americký voják: „A co kdyby nás varovali? Jak se připravit na to, že uvidíte něco TAKOVÉHO?“

Příště: Koncentrák Buchenwald XXV: Hanba nám

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Předchozí články série:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Další informace o Ilse Kochové lze najít v článku ze série Dozorkyně smrti:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552698

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Místo utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink

Koncentrák Buchenwald XII: Každému, co jeho jest

Koncentrák Buchenwald XIII: Zrůdné experimenty

Koncentrák Buchenwald XIV: Otrocká práce vynáší

Koncentrák Buchenwald XV: Krvavé vlny národů

Koncentrák Buchenwald XVI: Takoví byli Češi

Koncentrák Buchenwald XVII: Lhostejná smrt

Koncentrák Buchenwald XVIII: Zestárlé děti

Koncentrák Buchenwald XIX: Šílenství

Koncentrák Buchenwald XX: Smutné panoptikum

Koncentrák Buchenwald XXI: Americké bomby

Koncentrák Buchenwald XXII: Pochody smrti

Koncentrák Buchenwald XXIII: Naděje je ta nejlepší věc na světě

Zdroje:

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

Náhledový obrázek:

Pixabay.com

Subscribe
Upozornit na
guest

1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
1 měsíc před

Naštěstí. Protože, pokud by to neudělali, dnes by nikdo nevěřil, čeho je člověk schopen. I přesto dochází k relativizaci, popírači holocaustu dokonce sedí v OSN (Írán apod.). Pamatuji, že Marek Vácha řekl, že pokud člověk navštíví třeba Auschwitz, ztatí víru nikoli v B-ha, ale člověka.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial