Kdo léčí v Česku duši

Nejznámější lékaři duší byli veselé kopy s vazbami na KSČ a StB. U nejznámějších léčitelů duší v Česku jde typicky o doktora, který je veselou kopou, o zábavného chlapíka a extroverta s uměleckými sklony, který příběhy svých pacientů ztvárnil v humorných příbězích pro širokou veřejnost, a který nikoho nezklamal – ani komunisty s nimiž spolupracoval, a proto vedle úspěchů v populární tvorbě dosáhl také pracovních úspěchů jako vedoucí oddělení, primář nebo ředitel.

Prototypem a duchovním otcem těchto léčitelů byl Miroslav Plzák (1925-2010), lékař a psychiatr, scenárista a spisovatel, někdy zvaný guru české sexuologie. Za komunismu byl agentem StB s krycím jménem Karel. Pamatuji, jak se spolužáci popadali za břicho, když jsme na střední škole navštívili v rámci kulturní výchovy jeho společné představení s komikem Šimkem. Dotáhl to nejen na poradce v manželské nevěře se svou slavnou metodou „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, ale i na dlouholetého primáře psychiatrické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. Jako důchodce si přivydělával svými sloupky sexuální poradny do bulvárního týdeníku SuperSpy a účinkováním v reklamách na přípravky proti poruchám mužské erekce.

Plzákovým následovníkem je například Radim Uzel (1940), lékař a sexuolog, popularizátor sexuologie a psychiatrie, v mládí ochotnický herec a později autor publicistických relací v rozhlase a v televizi a populárních sloupků v novinách. Společně s Plzákem napsal Zákony ženské přitažlivosti. Za komunismu byl v Ostravě předsedou základní organizace KSČ. Na otázku, zda byl konfidentem StB odpověděl v roce 2012, že jde o výmysl, protože má negativní lustrační osvědčení podepsané samotným ministrem vnitra. Od roku 1993 se Uzel stal ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu. V roce 2020 získal medaili Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana.

Dalším v řadě je Jan Cimický (1948), lékař a psychiatr, člen akupunkturní společnosti, autor poezie i prózy čerpající ze své praxe, včetně dobrodružné literatury, a mnohaletý moderátor zábavných rozhlasových pořadů, dokonce ještě za komunismu. V době normalizace byl důvěrníkem StB s krycím jménem Pinel, využívaje funkce primáře socioterapeutického a rehabilitačního oddělení v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Prezident Zeman mu plánoval v lednu 2022 udělit medaili Za zásluhy, ale Cimický oznámil, že vyznamenání nepřevezme.

Cyril Höschl (1949) určitě do této skupiny patří; je lékařem a psychiatrem, a i autorem populárních knih a novinových sloupků. V době komunismu byl spolupracovníkem StB, i když asi spolupráci nepodepsal, s krycím jménem Vrba. Za komunismu volně cestoval na Západ, a podle některých zdrojů donášel policii na mnohé ze svých známých. Od roku 1974 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích. Později byl děkanem na lékařské fakultě UK a mnoho let působil jako ředitel Psychiatrického centra Praha, a je držitelem mnoha ocenění a medailí.

Jan Hnízdil (1958) se jistě neurazí, když bude do této skupiny slavných zařazen; je lékařem a holistickým léčitelem, a také bavičem – osudy svých pacientů přetavuje do populárních knih a vystoupení. Za komunismu byl členem KSČ a s humorem na ta léta vzpomíná. Stal se vedoucím rehabilitačního oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Nemoci nepovažuje za biochemické či biofyzikální problémy, ale za problém „reflexe pacienta na životní podmínky“, za což dostal ironickou cenu Bludný balvan udělovanou pavědcům. Zvláštní je, že Hnízdil cenu osobně převzal, a teprve při jejím přejímání si uvědomil, že je zesměšňován a urazil se.

Zmínění léčitelé duší mají mnoho společného: nikdy nebrali přehnaně vážně svůj vztah k vědě a k pacientům (o pacientkách ani nemluvě), ale s úctou se chovali k autoritám (například komunistickým), čímž získali dobré postavení. Samozřejmě lze nalézt mnohé lékaře duší, kteří do této skupiny nezapadnou a ani by zapadnout nechtěli; ti ovšem budou většinou méně slavní. V každém případě se asi málokdo požene léčit svou duši u podobných odborníků – ledaže by byl úplný blázen.

Subscribe
Upozornit na
guest

1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
4 měsíců před

Doktora Uzla jsem zažil osobně a mohu říci, že mi byl poměrně nesympatický a to mnohem dříve, než se dal na reklamu na erekci a podobné šmejdy. Jan Hnízdil – četl jsem od něj jednu knihu a souhlasil jsem s ní tak na 50%. Jinak – ti, co opravdu chtěli jít na lepší fleky, vstup do KSČ podepsat museli, jinak nedostali 2. atestaci, což byla de facto z 50% politická zkouška, kde seděl nějaký rudý nok a pokud nebyl uspokojen, adept mohl svou přípavu z odbornosti odpískat. Dělal jsem I. atestaci v květnu 1989 – taky tam byl, ale už… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial