Koncentrák Buchenwald XX: Smutné panoptikum

Pojmenování ze starořečtiny, které se používá pro sbírky děsivých předmětů nebo smutných rarit. Není pochyb o tom, že pro koncentrační tábor Buchenwald jde o trefné vyjádření.

Jeden z paprsků naděje, že krásné věci na světě existují, byla jazzová skupina, která svým podáním anglických i amerických skladeb zpříjemnila vězňům řadu večerů. V táboře se nacházela řada významných evropských hudebníků, jejichž dirigent hrál před svým zatčením pro britskou královskou rodinu. Zrovna tak byl výborný ruský pěvecký sbor. Symfonický táborový orchestr hrál na ranním nástupu při odchodu vězňů na otrocké práce a při jejich návratu zpět. Mezi jeho členy patřilo hodně Čechů. Zpívali i samotní vězni, ovšem ne vždy dobrovolně. Velitelé tábora trvali na tom, aby na Appellplatzu zpívali všichni muklové jednotně a hlasitě Buchenwaldskou píseň. Byla to příležitost pro pobavení dozorců SS, kteří při přitom mukly ponižovali a mlátili. Zpívat se muselo také při těžké práci v kamenolomu, což vězně nesmírně vyčerpávalo.

Několik metrů od krematoria se nacházela zoologická zahrada. Původně byla postavená jako dar pro říšského maršála Hermanna Göringa. Sloužila pro děti strážců tábora a pro návštěvy. ZOO měla v klecích pět opic a čtyři medvědy. Pro svoje pobavení někteří dozorci SS pořádali zápasy mezi vězněm a medvědem. Z rozkazu říšského vůdce SS Heinricha Himmlera vedení tábora nechalo postavit i objekty pro dravé ptáky určené k lovu. Byl jím orel, sokol a jestřáb. Poblíž stál srub, v jehož středu se vyjímal sál s krbem, postavený v gotickém stylu a vybavený luxusním nábytkem. O zvířata a ptáky se staralo pracovní komando o deseti vězních. Mělo na starosti krmení a čištění klecí. Zvířata dostávala každý den maso, přestože vězni hladověli. Luxusní srub občas sloužil také jako vězení pro prominentní vězně.

Fotografie buchenwaldské zoologické zahrady si lze prohlédnout na Wikimedia Commons zde: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_zoo

Součástí tábora byla reiterei, obří krytá jízdárna pro koně. Nechal ji postavit první velitel Buchenwaldu SS-Standartenführer Karl-Otto Koch pro svou ženu Ilse Koch. Po jejich odchodu v červenci 1941 byl objekt využíván k různým účelům. V říjnu 1941 tady dozorci SS zabili 8 000 sovětských válečných zajatců, z nichž 6 700 popravili kulkou do hlavy. Popravčím četám veleli důstojníci SS. Rusům řekli, že musí projít lékařskou prohlídkou. Každého vzali do malé místnosti a postavili ke stěně, pod záminkou, aby ho mohli změřit. Na druhé straně zdi stál esesák, který zajatce střelil skrz malou dírku ve zdi do temene hlavy. Podobně nacisté klamali Židy ve vyhlazovacích táborech. Než je odvedli do plynových komor, řekli jim, že jdou do sprch. Cílem těchto lží bylo, aby jejich oběti nezachvátila panika a mohli je v klidu a pořádku popravit.

Je to neuvěřitelné, ale pro vězně byl v mnoha táborech zřízen sonderbau, zvláštní dům, jinak řečeno nevěstinec nebo bordel. Mělo jít o odměnu za práci, kterou muklové odváděli v továrnách a na stavbách. Postaveny byly v roce 1943, kdy nacisté zoufale potřebovali udržet tempo průmyslové výroby v době, kdy němečtí muži odcházeli do války a bylo nezbytné nahradit padlé a raněné. V Buchenwaldu návštěvnost nebyla extrémně vysoká, dozorci prováděli tvrdou selekci. Židé, Romové a Rusové měli vstup zapovězený. Němci, Rakušané, Češi a Poláci si mohli podat písemnou žádost dozorci SS, který odpovídal za jejich blok. Povolení se udělovalo na večerním nástupu. Političtí vězni a jehovisté se odmítali zneužívání žen účastnit.

Fotografie buchenwaldské strážní věže a plotu si lze prohlédnout na Wikimedia Commons zde: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Buchenwald_watchtowers_and_camp_fence

Ženy se hlásily do nevěstince za přísliby lepších přídělů a čtvrtinu příjmu z každé návštěvy. Jedna stála dvě říšské marky. V táboře bylo k dispozici šestnáct žen, ve věku mezi dvaceti a třiceti lety. Každá musela být k dispozici pěti mužům za den. Jednou přivezli nacisté nové nešťastnice z ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku. Dozorci SS se k nim chovali jako k domácím mazlíčkům a brali je dokonce na procházky. Asi po měsíci, kdy byly ženy vyčerpané, je esesáci zabili a nahradili novou skupinou z téhož tábora. Smutné panoptikum. Jak jinak vyjádřit tu neuvěřitelnou změť všeho možného, která měla své jasné cíle. Manipulaci, ponížení, bolest a smrt.

Příště: Koncentrák Buchenwald XXI: Bombardování

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

„Buchenwaldská píseň“, jejímiž autory byli dva vězni na pokyn dozorců z řad SS. Všichni ji museli každý den, někdy třeba čtyři hodiny v kuse, zpívat a to hlavně při těžké práci v kamenolomu. Otrocká dřina se stala příčinou největšího počtu úmrtí v Buchenwaldu.

Když se vzbouzí den s prvním úsvitem
v dlouhých kolonách v ranních ještě mlhách
do dřiny vlečem se denně.
Rudé je nebe nad černým lesem –
krajíček chleba v kapse si nesem
a srdce starostmi obtížené.

Ref.:
Vzpomínky na Buchenwald těžko zblednou,
vždyť nám do osud dal.
Teprve ten, kdo odtud vyjde jednou,
smí říci, co je svoboda.
My,Buchenwalde, osud neviníme,
za dráty plynou naše dny.
Chceme však žít, protože dobře víme,
že přijde den, kdy budeme svobodni.
Chceme však žít, a dobře víme,
že přijde den, kdy budeme svobodni.

Les šeptá o tobě, mé děvče,
dálka se přes nás jak vlny přelila –

jenom tvá věrnost ať je živa!
Cinkají lopaty na našem rameni.
Tvrdý je náš krok, tvrdší než kamení
a v srdci, v srdci nám láska zpívá.

Ref.:
Vzpomínky na Buchenwald ……..

Noc je tak krátká a den tak dlouhý.
Slyšíš tu píseň? To domov vzkazuje:
Odvahu chlapci! Přežít a žít!
Kamráde vykroč, jak nejlépe umíš.
Protože neseme vůli k životu ve své krvi
a v srdci, v srdci víru.

Ref.:
Vzpomínky na Buchenwald ………….

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Předchozí články série najdete na Blogosféře nebo iDNES.cz:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Transporty utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink

Koncentrák Buchenwald XII: Každému co jeho jest

Koncentrák Buchenwald XIII: Zrůdné experimenty

Koncentrák Buchenwald XIV: Otrocká práce vynáší

Koncentrák Buchenwald XV: Krvavé vlny národů

Koncentrák Buchenwald XVI: Takoví byli Češi

Koncentrák Buchenwald XVII: Lhostejná smrt

Koncentrák Buchenwald XVIII: Zestárlé děti

Koncentrák Buchenwald XIX: Šílenství

Zdroje:

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

https://www.buchenwald.de/en/171/

Fotografie a videa:

Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie, YouTube.cz, není-li uveden jiný zdroj nebo odkaz

Náhledový obrázek:

Pixabay.com

Subscribe
Upozornit na
guest

2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
4 měsíců před

A ještě něco.Mockrát mne napadlo, jak bych se choval já v těch strašlivých podmínkách. Vůbec nedokážu odpovědět. Uchovat si lidskost za každou cenu. V knize Jeden den Ivana Denisoviče popisuje Složenicyn staříka, který i v lágru si vždy po ešus se šlichtou prostřel nějaký kapesník. Tohle v něm udržovalo lidství. Jestli je to ta správná cesta….nevím. Ale pamatuji si to dodnes.

Tomáš Vodvářka
Admin
4 měsíců před

Přes všechno, co píšete, Honzo, se najdou jedinci, kteří vše tohle zpochybňují.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial