TI DRUZÍ

Jedni chápou, že znásilněná a spálená žena není agresorem, ale ti druzí ne. Kdo jsou ti druzí?

Nejsem na Facebooku, Twitteru, Telegramu a skoro na ničem, takže co mi neukáže televize, nebo co mi nepošlou moje děti, o tom nevím. Teprve 6. listopadu jsem od nich dostal záběry z kibuců kolem Gazy získané z Telegramu. Do kibuců pronikli 7. října teroristé z Gazy a svoje zvěrstva si hrdě natáčeli. Další záběry byly získány z domácích kamer a z telefonů obětí a jejich příbuzných. I po 36 letech života v těsném sousedství Arabů mě tyto záběry šokovaly. Jejich čerstvost a autenticita překrývají vše, o čem jsem slyšel z doby holokaustu i z akcí ISIS v Iráku nebo Paříži. Záběry ukazují sadistické akty Arabů vůči jejich židovským sousedům.

Jakýsi civilista z Gazy se rozmachuje a motyčkou seká do krku ležící oběti, snaže se oddělit hlavu od těla, v pozadí znějí radostné arabské výkřiky. Svlečenému člověku s useknutými prsty a vyřízlým jazykem, jehož celé tělo je pokrytu ranami, vyšťourává jiný Arab dlouhou holí oči. Na jiném videu tři Arabové drží na zemi svlečeného muže, pomalu mu stahují kůži s břicha a dlouhým nožem mu rozřezávají hrudní koš, muž se snaží zvednout hlavu, Arabové ho fackují a vytahují mu z hrudi vnitřnosti, muž úpí. Jinde ozbrojení bojovníci Hamásu v uniformách kopou do zohavených těl mrtvých izraelských vojáků za zvuků arabské bojové muziky a nadšeně tančí. Na záběru z ulice v Gaze je vidět zohavená polosvlečená mrtvola izraelského vojáka, a dav asi deseti lidí dupe po jeho těle a křičí allah akbar, další „nezúčastnění civilisté“ příbíhají, aby si taky dupnuli. Jiné video dokumentuje spálení na uhel několika umučených lidí. Jinde Arabové filmují skupinu zkrvavených a polorozřezaných členů kibucu, křičících a svíjejících se v bolestech. Je vidět svlečené a zkrvavené ženy, živé i mrtvé. Zkrvavený kojenec leží v dětské postýlce. Vidíme desítky zuhelnatělých postav jako z Pompejí, ležících na podlaze v kuchyni nebo v dětských pokojích, či sedících v ohořelém autě. Krátce po pogromu se vrací žena s vojenským doprovodem do zničeného domu a hledá svou dceru Odaju; na zemi je nahá postava s roztaženýma nohama a ohořelou hlavou, žena zděšeně volá Odajo, Odajo to přece nejsi ty, a doprovod se snaží ženu odvést pryč.

„Ošklivé obrázky“ – obrázky trpících ilegálních migrantů – přiměly v dobách Angely Merkelové Evropu otevřít svá srdce a své brány milionům muslimů. „Ošklivými obrázky“ trpících Židů se však mnozí politikové a většina médií zmást nenechali. Za všechny je možné citovat českého novináře Adama Hájka, podle něhož Izrael oprávněně ztrácí sympatie světa, a ani záběry zavražděných dětí Izraeli prý nepomohly a ani fotky spálených těl v kibucech ho nezachrání (zde). Noviny se hemží analýzami ze všech možných zdrojů, které vysvětlují, že si za všechno může Izrael sám. Například „analytička“ Irena Kalhousová věděla již 7. října, že izraelská armáda nemá dost sil pro ochranu kibuců, jelikož zbytečně chrání ortodoxní Židy na Západním břehu Jordánu; Kalhousová nadšeně konstatuje „Hamás už teď vyhrál“ (zde). Média nejraději citují Hamás nebo levicové intelektuály, kteří se shodují, že Izrael páchá genocidu a útok Hamásu zavinil on; Izrael prý využívá útoku Hamásu k útlaku Palestinců a dokonce využívá Židy jako lidské štíty. S oblibou je citováno „Ministerstvo zdravotnictví Hamásu“; to například v jedné zprávě tvrdilo, že počet palestinských obětí po izraelských útocích byl 9488, z toho 3900 dětí, přičemž izraelská armáda útočí na zdravotníky (zde).

Izrael před bombardováním varuje (zde), takže by mezi obětmi vůbec neměli být civilisté, a už vůbec ne děti. Málo se píše o tom, že velitelé Hamásu a největší zásoby zbraní jsou pod nemocnicemi a že sanitky patří mezi bojová vozidla Hamásu. Generální tajemník OSN, socialista António Guterres soudí, že Gaza se stává „pohřebištěm dětí“ (zde). Skoro celý svět tlačí na Izrael, aby svůj obranný boj proti Hamásu zastavil, včetně generálního tajemníka NATO, komunisty Jense Stoltenberga (zde). Všeobecně se soudí, že obrana Izraele by měla být proporcionální a eventuální podpora Izraeli přiměřená. Například místopředseda zahraničního výboru české sněmovny Jaroslav Bžoch se vyjádřil, že podpora Izraeli je správná, ale má se provádět nenápadně (zde); Bžoch jede podle Švejka: „podporujme vražděné oběti, ale nemusí to nikdo vědět“.

Vedle politiků a médií se proti Izraeli mobilizují všechny humanitární organizace světa. O utrpení Hamásu a jeho voličů se zajímají všichni, ale o 239 izraelských civilistů v tunelech Hamásu –  včetně dětí všech věků – nikdo. Co například dělá Červený kříž (ČK)? Cožpak ho židovské děti již přestaly zajímat? V červnu 1944 navštívili zástupci ČK Terezín. Moje máma, která jako 15letá v té době v Terezíně byla, mně vyprávěla, jak byla fraška před návštěvou ČK pečlivě nacvičována. Návštěvníci viděli jak velitel tábora, esesák Karl Rahm, rozdával židovským dětem čokoládu a ony přejedeny volaly: „Strýčku Rahme, my už nemůžeme“. Na humanitární pracovníky udělal koncentrační tábor nejlepší dojem a na podzim 1944 dostal ČK Nobelovu cenu míru „for the great work it has performed during the war on behalf of humanity” (zde). Červený kříž chápe, že další Nobelku dostane spíš za pomoc dětem v Gaze, kterým aranžéři obvykle nakreslí na tělo krev a umělá inteligence je někdy omylem ukazuje jako šestiprsté (zde).

Velice aktivní je i organizace Lékaři bez hranic (MSF). Například česká lékařka Vanesa Lovětínská z MSF se přihlásila hned po „zákeřném izraelském útoku“ na Gazu jako dobrovolnice do Gazy. Nebyla na misi přijata, asi proto, že je odbornice na zvětšování prsou (zde). V Gaze tedy fyzicky není, ale přesto podala podrobné svědectví o izraelské brutalitě – samozřejmě jen podle svých představ – v rozhovoru pro Blesk (zde). V interview se Lovětínská bojí o tisíce těhotných žen, z nichž podle ní zůstává určitě mnoho pod sutinami. Prý chybí pohonné hmoty, a proto nemohou fungovat dětské inkubátory. Lovětínská tvrdí, že lékaři amputují malým dětem ruce a nohy bez narkózy a rodiče se na to musí dívat; podle doktorky bez hranic pracoval bez umrtvení naposled Mengele. V nebezpečí prý jsou i lidé na cestě ze severní části Gazy do jižní. V rozhovoru je citován arabský lékař, který po izraelském útoku na nemocnici prý ošetřoval „zcela vykuchané lidi“ a lidi bez hlavy. Doktorka Lovětínská v rozhovoru zdůraznila, že nejhorší jsou popálené děti, aniž by vysvětlila souvislost s Gazou (zde).

Normální čtenáři novin vědí, že Izrael civilisty varoval, takže většina obětí jsou teroristé Hamásu, dnes v počtu asi 12000. Ze zpráv je jasné, že pohonných hmot má Hamás zatím dostatek, vždyť kilometry podzemních chodeb včetně ventilace dosud fungují. Izrael donedávna zásoboval Gazu nejen energií a vodou, ale v nadbytku i potravinami a léky. Takže léků včetně narkózy je v nemocnicích také dost. Navíc není důvodu uřezávat dětem ruce a nohy, a proč by se na to museli rodiče dívat? Kromě toho se mohou lékaři se svými údajnými pacienty z nemocnic na severu přesunout blíže egyptské hranici, kde jim jejich arabští bratři jistě poskytnou neomezenou pomoc. Poslední zbytky prchajících ze severu na jih jsou skutečně v nebezpečí; v úterý jsem viděl v izraelské televizi záběry mnoha mrtvých civilistů na hlavní trase ze severu na jih. Zabil je Hamás pro výstrahu a nechal pohozené ležet, aby lidi zastrašil a donutil je i nadále tvořit lidský štít ozbrojencům. Ve středu již Hamás civilisty zabíjet nemohl, neboť se na hlavní trase objevily izraelské tanky, které prchající arabské civilisty před Hamásem chránily.

Kdo jsou ti druzí – ti co obviňují oběť a litují útočníka? Samozřejmě k nim patří většina politiků, diplomatů, novinářů, humanitních intelektuálů a humanitárních pracovníků. Ale i mezi ostatními lidmi jich je dost. Často se rekrutují z levicového prostředí. Ti druzí mají problém zvolit správnou stranu ve dvojici hrdina v boji proti teroru versus zpohodlnělý měšťák stejně jako ve dvojici normální lékař versus lékař bez hranic. Ti druzí zdánlivě nerozlišují normálnost od sadismu a jakoby nechápali rozdíl mezi Izraelem a Araby.

Na lidské jednání má vliv míra inteligence proti níž jde deformace osobnosti levicovou výchovou, a taky osobní odvaha proti níž jde tendence plout s proudem, a nakonec míra morálnosti proti níž jde touha užít si co nejvíc na tomto světě. Není ale třeba být velkým myslitelem, aby člověk chápal, že dobrý lékař starající se o pacienty ve své zemi stojí nad dobrodruhem, který se cvičí v pralese na domorodcích, nebo aby chápal že normální člověk je přínosnější pro společnost než sadista, a aby chápal že Izraelci jsou v právu zatímco Arabové lžou. Morální lidi, lidi usilující o pravdu, to chápou; ti druzí to buď nechápou anebo to také chápou, ale přetvařují se a dělají že to nechápou. Ti druzí říkají že vše je relativní a že pro Araby jsou Židé také teroristy; o tom zda byli Židé teroristy i pro nacisty se ti druzí nevyjadřují.

Holan řekl, že někteří potřebují mít hlas Ježíše Krista nahrán na gramofonu. To je přesně co pro svět dělá Izrael: i svá nejevidentnější tvrzení dokládá nevyvratitelnými fakty. Svět odsoudil Izrael za útok na nemocnici v Gaze, a Izrael nahrál rozhovor Arabů, v němž svou zodpovědnost přiznávají. Hamás hlásil, že Izrael zabil mnoho novinářů a svět to opakoval jako fakt. Izrael ve čtvrtek filmovým materiálem dokázal, že oni novináři se podíleli na zvěrstvech Hamásu 7. října a zároveň označil i další živé novináře jako spolupachatele. Ukazuje se, že tito novináři byli placeni největšími světovými médii, včetně CNN, Reuters a AP. Tato média ve čtvrtek prohlásila, že o zločinné činnosti svých zaměstnanců nevěděla. Ani hlas na gramofonu a ani žádný jiný dokument prostě nemůže přesvědčit ty druhé, že je rozdíl mezi obětí a agresorem, mezi slušností a drzostí, mezi pravdou a lží. Ať Izrael udělá cokoliv, ti druzí nikdy nezmění ani ň na svém jednání, myšlení a mluvení. Ale jak řekl Ben Gurion: „Je jedno co ti druzí říkají, důležité je co my děláme“.

I Shakespeare v protižidovské hře ze 16. století, Kupec benátský, uznal že Židé cítí jako lidé. Avšak žádná organizace ve 21. století hájící lidská práva nehájí Židy – ti nejsou apriorně za lidi považováni. Člověk může být v tísni, Žid nikdy. Ale tento text ani tak neusiluje o to vzbudit lítost jako varovat. I za Hitlera přišli po Židech na řadu další. Obětí se mohou stát všichni.

Subscribe
Upozornit na
guest

1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
6 měsíců před

Vítám Tomáše Guttmanna mezi autory Blogosféry, i když jeho články asi nebudou pro klidné odpolední čtení u kávy.
Shodou okolností včera ve zprávách České televize ukazovala reportérka zničenou nemocnici v městě Avdijivka, městě, kde přežívá pod palbou několik tisíc lidí. Nikde jsem nezaregistroval masové protesty veřejnosti, oněch gaučových intelektuálů, proti zhovadilosti ruské armády, která se trefuje do těchto objektů. Copak? Tohle nevadí? Zatímco IDF jako jediná armáda na světě varuje před útokem (tedy se zbavuje momentu překvapení útoku,potažmo riskuje životy svých vojáků), a stejně to vadí.
Ono prostě vadí všechno, co je židovské.
Děkuji za blog.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial