Golda, recenze filmu

V kinech, spíše těch klubových, se nyní promítá film, který zobrazuje několik dní života israelské premiérky Goldy Meirové.  Podle mého názoru tvůrci filmu nosné téma poněkud znehodnotili.  Ale k vidění to je.

Film zachycuje zhruba 3 týdny jejího života, jednoznačně těch nejtěžších, neboť začíná okamžikem tzv. Jom kippurské války, kdy byl dne 6.10.1973 Israel napaden ze dvou stran – Egyptem a Sýrií – v době, kdy byla ministerskou předsedkyní.

Pro pochopení některých okamžiků filmu je třeba znát jednak okolnosti tohoto konfliktu a jednak i některé geografické údaje a postavy israelských dějin (jak vypadala situace před touto válkou na Sinaji a v oblasti Golanských výšin tak i generály Moše Dajana, Ariela Šarona), aby divák získal aspoň rámcovou orientaci a chápal jejich postoje.

Bojové scény filmu jsou presentovány přeneseně – většinou rádiem přímo z bojiště, případně nějakými nákresy. Divák, těšící se na válečné scény a la „Save private Ryan“, bude v tomto případě zklamán.

Vše se točí okolo premiérky. Prvotních okamžiků šoku, protože spoléhala na tajné služby, které v tomto případě trestuhodně zaspaly (ve filmu je uvedeno jméno generála, který nechal vypnutou techniku, sloužící k odpolechům nepřítele), její následná dilemata po prvotních ztrátách ve vlastních řadách, neboť obrana Israele nebyla na podobný útok připravena.  Posléze i rozhodnost, s níž reagovala na vývoj zejména sinajské fronty, kde Židé obklíčili 3. egyptskou armádu a hrozili jejím úplným zničením. V době války byla vážně nemocná a scény, kdy prochází márnicí, aby byla ve vedlejší místnosti ozařována pro postupující onkologickou nemoc, patří k těm silným, neboť každým dnem tam přibývají mrtvá těla.

Autoři jen málo zohlednili i její smysl pro humor, který jen tu a tam zazní, třeba při jednání s tehdejším ministrem zahraničí Kissingerem či po uzavření mírové smlouvy s Anvarem Sádátem po skončení Jom kippurské války. Místo toho se ve filmu objevují zcela zbytečné záběry běhajících stínů, blikajíicích světel a dalších fantamagorických výjevů, které mají možná zobrazit morální dilemata premiérky, která však z podstaty věci musela být mnohem tvrdší, než leckteří její ministři – muži. Stejně rušivě a zbytečně působí opakující se scéna zapalování jedné cigarety od druhé, byť je známo, že Golda Meirová byla náruživá kuřačka.

Herecký výkon Hellen Mirrenové v roli Goldy je velmi přesvědčivý, její projevy zoufalství nad smrtí mladých vojáků (do svého notýsku si zapisuje počty padlých) i rozhodnost při jednání s generalitou a již zmíněným Henry Kissingerem jsou nepochybně světlým okamžikem celého filmu.

Na závěr je však nutno zmínit ještě jednu věc. Film je promítán právě v době, kdy je stát Israel opět napaden nepřítelem. Novinkou je to, že nejde o sousední arabskou zemi, které jsou již poučené z minulosti, že se jim podobné ataky nikdy nevyplatily, ale zhovadilci z teroristické organizace Hamás, pro které lidský život jak cizích, tak i vlastních obyvatel, nic neznamená.  I v době Jom Kippurské války mnozí radili Israeli, co mají udělat a jak se mají zachovat, což se děje i nyní.  Židovský stát je naštěstí již dost zkušený na to, aby na podobné „rady“ nebral ohled a jednal tak, jak mu velí jeho mnohasetletý pud sebezáchovy.

 

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial