Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Zlomit člověka a jeho lidskou důstojnost. V koncentračních táborech se pro dosažení tohoto cíle používala řada metod. Jednou z nich bylo fyzické nebo psychické mučení.

Dozorci SS v Buchenwaldu používali nejčastěji nástroj, který pojmenovali prügelbock, mrskací koza.  Šlo o zvláštní podstavec či spíše stůl. Do půli těla svlečený a stojící vězeň musel natáhnout ruce, ohnout se a přitisknout na horní desku břicho. Někdy mu dozorci ruce přivázali, jindy drželi. Hlavní vykonavatel trestu měl v rukou buď silnou bambusovou hůl nebo obušek či bič. Nástrojem udílel jeden úder za druhým přes zadek, záda a bedra. Základním trestem bylo pětadvacet ran, někdy i více. Záleželo na tom, za jaký prohřešek nebo záminku byl vězeň odsouzen. Mukl musel údery počítat. Když se spletl, exekutor se vrátil na začátek a počítalo se znova od prvního. U mnoha lidí došlo ke zranění nebo k nevratnému poškození ledvin. Dlouho kašlali a močili krev a trpěli na embólie nebo různé záněty.

Mrskací koza byl stůl, s úchyty na nohy a řemeny, kterým určený kápo vězně pevně spoutal. Oběť se nemohla pohnout. Rány dostávala býkovcem, obuškem, bičem nebo bambusovou holí, většinou přes záda. Nástroj si lze prohlédnout na fotografiích na Wikimedia Commons na následujících odkazech:  

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pr%C3%BCgelbock.jpg

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pr%C3%BCgelbock_00136.JPG

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_183-88839-

Zbičovaný musel po výkonu trestu nastoupit do práce. Po návratu ze směny ho dozorce často zmlátil znova. Trest na mrskací koze, které někteří říkali kozel, s oblibou používal hlavní táborový bachař Martin Sommer. Uděloval ho často osobně před nastoupeným Appellplatzem. Sommer měl přezdívku Henker von Buchenwald, kat z Buchenwaldu. Patřil k autorům další mučící metody. Nechal svázat vězni ruce za záda a pak jej za zápěstí pověsil na strom nebo na šibenici. Dotyčný se houpal jen pár centimetrů nad zemí. Polský mukl Jacob Werber vypověděl, že dostal trest spolu s dalšími dvěma muži. Visel na stromě. „Nohy jsem měl ve vzduchu. Celá moje váha visela na ramenních kloubech a bolelo to tak, že se to ani nedá popsat. Když jsem tam visel, přál jsem si umřít, jen aby to utrpení skončilo. Odřízli mě až po několika hodinách.“ (Citace použita z literatury uvedené jako zdroj na konci článku).

Dozorce SS Walter Gerhard Martin Sommer, přezdívaný Henker von Buchenwald, Kat z Buchenwaldu, působil jako správce speciálního vězeňského bloku Bunkr. Šlo o mimořádně nebezpečného a nevypočitatelného člověka. Fotografii a více informací o Martinu Sommerovi naleznete na německé Wikipedii na následujícím odkazu:

https://de.wikipedia.org/wiki/Martin_Sommer

Dozorci SS visícího vězně mlátili bičem nebo do něj kopali. Výkon trestu často skončil až po čtyřech hodinách spolu s vykloubenými končetinami nebo potrhanými klouby trpícího mukla. Dozorce Heinrich Hackmann si oblíbil také věšení. Jen ne za zápěstí, ale za krk, a to tak, aby se oběť hned neoběsila, ale dusila několik hodin. Stal se známým také tím, že když stálo osazenstvo tábora na Appellplatzu, zaútočil zničehonic bez varování pěstmi, kopanci, bičem nebo holí na překvapeného vězně. Jednou při službě v kamenolomu donutil dva mukly, aby třetího uvázali na mladý buk, který pak měli ohnout a vymrštit. Strom jako katapult vystřelil nešťastníka do propasti. Další dozorce Josef Kestel velel v kamenolomu. Stal se známý tím, že tiskl nohama hlavu vězně a zblízka se díval, jak ho mlátí určený kápo.

Buchenwaldský Bunkr byl malým vězením ve velkém vězení. Koho do něj odvedli, jakoby obdržel rozsudek smrti. Než zde vězeň zemřel, zažil zpravidla hodiny a dny mučení a fyzické bolesti. Jak Bunkr vypadal, si lze prohlédnout na následujícím tříminutovém videu. Zdroj: YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=kjtFzzU_3aE

Dá se říci, že Bunkr byl malým vězením ve velkém vězení. Nacházela se zde řada mučících nástrojů. Jedním z nich byl speciální svěrák, který dokázal rozdrtit lidskou lebku. Na mučení dohlížel často Martin Sommer osobně. Vězně věšel, pálil, mlátil, škrtil nebo trávil. Zabíjel je i holýma rukama a není vyloučeno, že měl sadistické sklony. Jít do Bunkru znamenalo dostat rozsudek smrti. Pokud někdo odešel na ošetřovnu, bylo to podobné. Pobyt ve zdravotnickém zařízení často skončil podáním smrtící injekce fenolu. Nacisté samozřejmě používali další metody, které existují od počátku věků, jako například úplné odebrání stravy a mučení hladem. Mimořádné pracovní směny, vynášení latrín nebo nekonečné stání na Appellplatzu vězni brali jako maličkosti, kdy v duchu děkovali, že vyvázli tak lacino.

Je velký rozdíl mezi individuálním a kolektivním trestem. Když za jednotlivce trpí většina, často se její hněv, plynoucí z pocitů nespravedlnosti, obrátí vůči viníkovi. Dozorci kolektivní tresty udělovali velmi často. Za ruce v kapsách, nevyčištěné boty, nalezený nedopalek od cigarety nebo nepořádek na bloku. Vězni se pak museli plazit v blátě nebo chodit v předklonu za neustálého bití. Za útěky se věšelo a střílelo, i proto jich bylo tak málo. Vězni nechtěli dávat dozorcům zbytečné záminky pro jejich řádění, které mohlo skončit smrtí jiného spoluvězně.

Co je horší? Fyzické mučení nebo psychické? Bolest na těle přejde a rány se mohou zacelit. Jizva na těle není tak hrozná jako jizva na duši. Ponížení, výsměch a urážky bývají příčinou celoživotních hořkých slz. Herrenrasse, panská rasa, dokázala způsobovat potoky krve i potoky slz mistrně.

Příště: Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Předchozí články série najdete na Blogosféře nebo iDNES.cz:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Transporty utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:

Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013

Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015

Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016

V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora

https://www.buchenwald.de/en/171/

Fotografie a videa:

Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie, YouTube.cz, není-li uveden jiný zdroj nebo odkaz

Náhledový obrázek:

Pixabay.com

Subscribe
Upozornit na
guest

2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
8 měsíců před

Nečte se to lehce,Honzo, ale je důležité o tom všem psát. Protože takových Sommerů je kolem nás dost a dost. Jen čekají na svou příležitost.

Jaroslav Červenka
8 měsíců před

Na tu otázku na konci se asi nedá odpovědět, když to člověk nezažil v takové brutalitě jako vězni KT. Přečetl jsem si na té německé wikipedii ten životopis Sommera. Zase! Prakticky propuštěn 1973 pro zdravotní stav znemožňující pobyt ve vězení. Ale ten dobytek žil až do roku 1988. Bezcitný a nevzdělaný primitiv, dokonalý nástroj pro mučení vězňů. Jak že to má islám v šaríe? Oko za oko, zub za zub? (zjednodušeně)

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial