Podzim
Přání mohou být jen tam, kde jsou naděje. V každém přání je vždycky také záblesk štěstí. Hans Margolius
Penízky na stromech, voda chladná,
smutná rána, Aton nám s láskou mává,
po kolikáté již? Tvá snaha opět marná,
chřadneš, obchází Tě sudba neúprosná.
Zkusilas vše, léto smíchem prosvětlit,
stíny noci sílí a podzimní přichází kolorit.
Nedaří se tam i tady, kde jsou lásky vnady?
Když život ještě mladý, tápe a hledá klady.
Plaveš ve stínech touhy, okamžik pouhý,
slza, pocit zmaru tak neskutečně dlouhý,
ranní mlhou, zimou se prodíráš, prokletý mariáš,
když ještě slunce svítí, takhle naplnění nepoznáš.
Mysl v dálavách, upřímný úsměv nucený,
Šťastná v snění a život stále ne bezcenný.
Vnitřní krása a srdce půl, Bože to je ale vůl,
fakt nevidí tu sůl, v očích, můj koráb nedoplul.
Ještě věřím, jsem tak bez síly,
nevidím světlo, kde je můj rozmilý,
co unese mě na ostrov láskou opilý
a otevře mé srdce, nejen na chvíli.
