Cyklovýprava do Ostravy, Frýdku-Místku a okolí aneb

jak jsem padnul, moknul, píchnul a vysklil dveře ve sprše. A k tomu spousta dalších zážitků, které vymyslet nejdou, natož vysedět u bedny.

Pendolinem do Ostravy byla velká paráda. Před nádražím zde tryská vodotrysk, který zrovna netryskal. Každej metr dobrej, a tak nejkratší cesta do města vedla napříč vanou fontány…kde mazlavá substance zůstala. Z celé porce kilometrů jsme ukrojili sotva pět metrů. Někoho může napadnout…tak ne, ne a ne, alkohol v tom prsty neměl, jen špatně vyhodnocená situace.

Mírně naražený bok nebyl překážkou vydat se k soše Věry Špinarové. Tenkrát na západě…to už nikdo nikdy líp nezazpívá, se ani nedivím, že to nezkouší.

a pak k soutoku Ostravice s Odrou. To už se začalo těžce zatahovat.

Ten se nám nepodařilo objevit, ale náhradou nám byl vzlet volavky popelavé.

Jízda po kostkách je za deště krajně nebezpečná, a tak

nezbylo, než další čtyři hodiny strávit z bezpečnostních důvodů v restauraci a

probrat co se dalo,

s vložkou pozoruhodně servírovaného Jagrmajstra.

Kolem páté přestalo kupodivu lejt, a tak ještě průlet Ostravou

a cesta směr základna ve Frýdku-Místku, proti toku řeky Ostravice se otevřela.

Teda přesněji směr základna v Místku. To už podvečerní slunce vládlo.

Druhý den ráno se sluníčko zrovna nesmálo, ale aspoň nepršelo, a tak kolem soutoku Morávky s Ostravicí a

 podél orientačních bodů nás plán nasměroval

k Žermanické vodní nádrži,

s následným pohledem z rozhledny v Soběšovicích.

Valíme dál,

směr Těrlická vodní nádrž a

Havířov. Pokud má někdo předsudky o černém hornickém městě, hned je zruší.

Město je mladé a rozkvetlé.

V centru centra prý stál dřív Lenin. Teď ho vystřídalo kyvadlo. Jen jáma chybí, i když v pohybu ho málo kdo viděl a dokonce mělo i hrát.

 Bezručův vrch nad Frýdkem-Místkem s pomníkem Osvobozené půdy. Mělo tu stát také jeho mausoleum.

A už se blížíme do města, ale nejdřív restaurace Hrad. Menu má hodně do středověku. Například Stehno dráteníka Vrby či Krkovice tesaře Širučka.

Svítí tu výhradně svíčkama.

Na náměstí pak už zbylo jen sjet a vyjet

Místní zámek byl původně pohraničním hradem, chránícím zemské hranice. V 16. století začali Pernštejnové s přestavbou.

V roce 1918 přešel zámek do vlastnictví státu, který zde postupně zřídil kanceláře a ředitelství Státních lesů a statků.

Ze zámecké zahrady pohled utkví na bazilice Navštívení Panny Marie, poněkud narušený současnou architekturou.

a po překročení Olše, případně Olzy polský,

podstatně živější. Nevím proč.

a protože pršelo…

A najednou se nebe umoudřilo a zavelelo splnit další postupný plán. Třinec. Město se dělí na nové,

staré a

železárny.

Jednou z jednotících myšlenek výpravy byly soutoky, řeky a vodní plochy. Na poslední den zbyly dvě a jelo se k nim částečně podél Ostravice, na které najdete splav na každém rohu. Některý byly vymazlený a

nejen splavy nebo jezy. Nevím jaký je v tom rozdíl, jestli je.

Vodní dílo Baška bylo vypuštěné a zatravněné. Název stánku byl poněkud zavádějící. Předpokládám, že majitelé z toho byli poněkud rozhozeni

o hroších nemluvě. Už z toho byli celí popraskaní.

Směr Frýdlant byl dobře značený, zabloudit se nedalo,

ale cesta už byla poněkud kopcovitá.

Město jsme lízli kolem bývalého kláštera, dnes domova pro seniory a na řadě byl už jen bod obratu,

Čeladná, se zvony uprostřed náměstí, které se nehoupou.

Zlí jazykové tvrdí, že

město slouží především k relaxaci lépe vydělávajících a šikovnějších, ale to je určitě jen závist.

V dáli už na nás mávaly hory a bouřka, co jiného,

ale cestou zpět nám ještě trošku posvítili.

Vždyť z celého výletu zbyla už jen vodní nádrž Olešná s panoramatem…kde jsem utrpěl komplikovaný defekt a nezbylo než se stát pěším, co vede kolo. Naštěstí to už na základnu bylo kousek.

Závadu čert vzal, protože volala diskotéka. Vysmátý dýdžej patrně netušil, že po koncertu bude muset parket posekat.

Že bylo všem katastrofám konec? Kdeže. Neděle ráno, střízlivý a odpočatý, dvě hodiny před odjezdem na nádraží, jsem vysklil posouvací dveře od sprchy. Sklo se rozletělo na milion a několik tisíc kousků a lehce mě poďobalo. Naštěstí bez následků. Okřídlené konec dobrý, všechno dobré zrovna moc neplatilo, ale vlastně ano, vzátili jsme se zdraví a v pohodě a těšíme se na další ročník.

Psáno a foceno pro blog.idnes.cz

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články